Obrazem: Junior Boys v Roxy

Po třech letech jsme se zase vydali na koncert Junior Boys. Tahle kanadská partička nás vždycky bavila hlavně k poslechu a tak nám zvědavost nedala a byli jsme se mrknout, kam se za tu dobu posunuly jejich živáky – posledně to totiž byla trochu nuda, a jak houby po dešti se množily názory, že Junior Boys zastínil set předkapely Sporto.

Tak tuhle chybu Junior Boys nezopakovali. Domácí předkapela Lealoo byl kousek pro otrlejší posluchače a v jejich výpravném a až soundtrackově znějícím vystoupení jsme zaznamenali možná jednu silnější skladbu – bohužel jsme byli zrovna oba močit, ale ‚dav‘ tvořený asi třiceti přihlížejícími se nepatrně víc klátil.

Jak se blížilo vystoupení Junior Boys, přestávala Roxy vypadat tak liduprázdně (kvůli nedostatku duší se patrně odsouval začátek) a Jeremy Greenspan a Matt Didemus, kteří si s sebou přivezli i živý bubny, se ukázali na pódiu. Pořád nebyl absolutní problém s kolečkem první řada-bar-první řada, což nám působilo neskrývanou radost (až na tradičně chabou nabídku piva v Roxy, díky které se vyplatí chodit právě až na poslední chvíli).

A pak jsme čekali a báli se, že celej koncert bude jako prvních pár songů. Že to bude utahaný a bez práce s publikem. Že si z toho odnesem podobnej dojem jako před třema lety a zase se vrátíme k deskám. Ale světe div se, nestalo se! Po opatrným začátku se rozhoupal onen nepočetnej dav, tvořenej kupodivu poměrně vyspělým publikem (hipstři, kde ste byli!?), a po nestárnoucích peckách jako je In the morning nebo Parallel lines jsme si vydupali dva přídavky a odcházeli jsme moc spokojení na noční vymetačku fast foodů.