Obrazem: Cesta může být cíl? (Aneb nahrávání ve Francii.) IV.

Poslední, závěrečný, minireport o tom, jak Honza P. Muchow a kapela Kieslowski nahrávají ve Francii.
 
3.2.
Pondělí je vždycky pondělí, ať jste kdekoliv, děláte cokoliv. Tento den si oblíbil téma 'strachu'. V různých podobách a v odlišných souvislostech se toto slovo mihlo v hovoru, v námětu písně, na americkém televizním kanálu nebo v našich hlavách, které už usínají s tím, že za chvíli jedeme domů a to nejtěžší nás teprve čeká.
Pro rozptýlení jsme noc zakončili nádherným filmem Single Man, kde je strach skloňován tak trefně! Strach z nového, jiného a jeho schopnost nás paralizovat. Tento zápis nemá vyvolat pocity beznaděje. Nahrávání jde doposud hladce a celý tenhle výlet za novým albem bylo to nejlepší, co jsme pro něj mohli udělat.
Nové písně však bývají jako nečekaný host. Chvíli vám trvá, než si jeden na druhého zvyknete a víte s jistotou,
že je vám spolu dobře. Z hosta se totiž může vyklubat pitomec nebo ho může udělat on z vás. V našem případě jsme ve fázi oťukávání, zaháníme osobní pochybnosti a věříme, že si ve finále padneme do náručí.
 
4.2.
Natočili jsme nejdelší píseň v životě. Honza byl ve svém živlu. Nejlépe to vystihuje jeho slova, asi po hodině míchání 'Davide, dej mi časový limit!' :) Jestli nás k tomu navedl vítr, který lámal stromy a celý dům s námahou vzdoroval jeho rychlosti až 180km/h, nevíme, ale pravdou je, že jsme zachytili esenci všeho, čím je zdejší krajina v únoru krásná. Pracovní název 'Píseň pro Normandii'.
 
5.2.
Chtěli jsme ještě jet k moři, ale počasí nám nepřeje... Bohužel je tak silný vítr, že není možné nahrávat zpěvy. Ladíme texty a nahazujeme alespoň hrubé linky hlasu. Objevili jsme nádherné 'bistro, café, konzum, pumpa' v jednom. Některá místa jsou tu fantastická.
 
6.2.
Poslední pracovní den. Honza střihá, zálohuje, Marie s Davidem zpívají. Zítra nás čeká ještě jeden zaslouženy výlet k moři. Toto je tedy poslední zápis, loučíme se. Než jsme sem jeli a celý tento výlet promýšleli, řekli jsme si, že se zde pokusíme udělat celou desku. V
případě, že by to z jakéhokoliv důvodu nešlo, tak ten čas věnujeme tvorbě a společným výletům. Stanovit si cíl se vyplácí. Nemáme všechny texty, ale odjíždíme s hodně giga hudby, z které máme radost. Kdo by chtěl vidět naše ošlehané tváře a písek na podrážkách, ať si nenechá ujít náš nejbližší koncert v Jazz Docku 12.2.
 
Děkujeme Honzo! Děkujeme Vítku! Děkujeme Normandie! Deska vyjde v září tohoto roku, těšte se.
 
Kieslowski