Obrazem: Ben Frost v MeetFactory

Byli jste někdy na koncertu Swans? Zažili jste někdy tsunami?
Obracela se vám už střeva naruby?

Ben Frost tohle vsechno určitě zná, jinak by nemohl dělat "hudbu", kterou dělá. O jeho obdivu k Swans víme, o čemkoliv dalším se můžeme jen dohadovat. Každopádně...
Bosonohý chlapík, co našlapuje lehce, aby snad nezbořil své těžce budované zvukové stěny. V kapuci. Po prvním tracku sundané...

Dvojice strojově přesných bubeníků po stranách - černoch s rozstěpem v kukle, hezoun s dvojitým kopákem, co si musel po příchodu na pódium hned odskočit do zákulisí, asi zapomněl svačinu.

Fotili jsme už spoustu koncertů. Tady ale skoro nebylo co. Frosta chce zažít. Nechat na sebe valit hluk. Vidět zvuk. A stěnu, kterou před vámi utváří...

Jo, a zahrál i nějaký starý pecky, který jsme obdivovali v Bratislavě. Jako třeba, když vám rve duši z těla zběsilej zvuk a vy při tom slyšíte, jak sousedovi šustěj mrkváče a padá mu pivo na zem.

První přídavek byla naše oblíbená tučná zabíjačka „By The Throat“, kterou považujeme za nejlepší soundtrack k jízdě po D1. Jen tím možná rušíte míjející auta. V Meetu na Vás jenom vibrovalo tričko. Zdálo se vám někdy pětikilo za noise hodně? Blbost...

Určitě znáte Spinal Tap. Benovy zesáky mají stupnici do 12. Ty Swans do 13, ale o tom až jindy...