O racích a lidech

BEST OF: Nepřehlédli jste v našich starších vydáních? Přinášíme vám články z prvních dnů Proti šedi.
Pohled na barevnou zahradu utápějící se v listopadovém slunci sváděl k nemožnému: Zastavit čas. Alespoň na chviličku, za kterou bych stihl nastěhovat všechno to spadané listí do opuštěného pokoje. A potom si klidně usnout.

Probral mě však kamarád a následně prozaičnost libeňské sauny, v níž sice mají přírodní kameny, ale roztápějí je odkudsi z elektrárny.
Dobrý metrák a půl člověčích kůží, kostí a přebytečných tukových zásob, se dovnitř vměstnal jen tak tak. Ale přeci. A měli jsme to k sobě docela blízko; ekonomická prozíravost provozovatele tomu chtěla.
Ale ta přidaná hodnota v podobě euforie! Tělo, jako raka připraveného ke konzumaci, ochladila ledová sprcha. Rak zabalil sám sebe do osušek, převrátil se na záda a vypustil ten nejpřirozenější úsměv z hlouby probuzené duše. Jeho tělo mohli začít klidně servírovat, on byl totiž jinde.

Text: Lukáš Král