norway.today - příběh o mladých pro mladé

Divadelní hra norway.today - příběh o mladých pro mladé.
 
Tvůrci divadelní hry jsou přesvědčeni, že inscenace v komorním prostředí, které umožňují bezprostřední kontakt herce a diváka jsou neoddělitelnou součástí repertoáru každého divadla, kterému záleží jak na dalším zkvalitňování herecké tvorby, tak především na co nejbezprostřednějším oslovování zvláště mladých diváků. Uvedení hry vnímají jako další významný posun v oslovování mladé divácké generace a otevírání témat, jež jsou zejména této generaci blízká. Ve hře se využívá jak přímé použití videa, tak v ní má významné místo další ze současných komunikačních prvků, internet. Dále pak uvedení znamená velkou tvůrčí výzvu jak pro inscenátory, tak pro oba protagonisty příběhu.
 
Text hry pro dva mladé interprety vychází ze skutečné události. Skupina mladých lidí se rozhodla ukončit své životy skokem do moře ze skalin norského fjordu. Tento příběh se pro Igora Bauersimu stal podkladem k divadelnímu zpracování, v němž se mladá dívka, která marně hledá smysl svého života, rozhodne ukončit svůj život. Potká ještě o něco mladšího chlapce, který rovněž velmi těžce prožívá problémy svého dospívání. Oba se rozhodnou ke společné sebevraždě v Norsku.
 
Na počátku hry, která začíná v podstatě v neutrálním prostředí, přichází mezi diváky Julie. Je to mladá dívka, která je odhodlána spáchat sebevraždu. Hovoří o důvodech, které ji k tomuto rozhodnutí přivedly. Připojí se k ní mladík August, teenager prožívající analogické pocity, ovšem oproti rozhodnuté Julii spíše se zmítající v pochybách. Rozhodnou se odcestovat do Norska a skokem ze skalního útesu řešit radikálně své problémy. Tam v zasněženém prostředí fjordu probíhá vlastní téma hry. Oba protagonisté se rozhodnou natáčet své hovory a svá jednání na videu. Vstupem videa dostává příběh další velmi zajímavou dimenzi. Divák má možnost v sugestivně a vysoce profesionálně napsaném dialogu seznámit se s duševními pochody hrdinů, kteří nás přenášejí do svého vidění problematiky současného života. Na jedné straně je celý příběh včetně jazyka laděn do podoby dnes tolik módní „coolness“ dramatiky, ovšem tato nálepka je pouze velice prvoplánová. Bauershimovo ponoření do osudů a myšlení jeho hrdinů je daleko všestrannější a propracovanější. Velmi dobře to vystihl v jednom interview režisér plzeňského amatérského představení Jakub Zindulka, když hru, byť poněkud zjednodušeně, označil za „coolness dramatiku naruby“. A recenzent dusseldorfského představení na festivalu německého divadla v roce 2001 Vladimír Mikulka se v podobném duchu vyjádřil, že „vyznění této hry je až provokativně pozitivní“. Mimořádně sympatickým rysem hry je také neustálé programové a přitom nenásilné sepětí herců s publikem. Konec hry se odlišuje od reálného konce skutečného příběhu a zde také hodně záleží na režijně-dramaturgickém přístupu inscenátorů, jak bude konec realizován. Zda skočí či neskočí... Je to hrozně jednoduché režírovat tak, aby na konci divák nevěděl a pak se rozhodl sám. Ale ve skutečnosti je to samotným Bauersimou psané tak, že neskočí. Přestože se inspiroval skutečnou událostí, kdy aktéři života skutečně skočili a natočili si video, Bauershima dává hrdinům svého příběhu jistou NADĚJI na život. Dává jim návod k tomu, jak žít, jak překonat tohle období a jak se pochopit. Takže podvědomě všechno tohle ukrývá v textu. Proto např. scéna s Julií skoro spadnutou a proto např. odpanění Augusta... Jestliže naše pojetí je o HLEDÁNÍ v jakémkoli širším slova smyslu, tím posláním je, že existuje někde nějaké řešení, existuje směr, kam se ubírat a jak se pochopit. Že není třeba všechno končit tak razantně a definitivně, ale je východisko – jen ho najít. Třeba na druhém konci světa, třeba 600 metrů na mořem, třeba v pustině s polární září nad hlavou. Ta polární záře tam není náhodou, je to od Bauershimi jakýsi symbol něčeho většího, co nás přerůstá a dává nám pocit naděje.
 
Překlad: Ondřej Černý
Režie: Zdeněk Stejskal
Výprava: Petr Vítek
Hudba: Aleš Kauer
Hrají: Karolína Hlaváčková a Ladislav Karda
Dále pak: produkce: Petra Hrušková, Karolína Hlaváčková, světla, zvuk: Petr Bakos, foto: Michael Tomeš, video projekce: David Macháček
 
Hra je uváděna pod záštitou umělecké agentury BRIVA – Brigita Hlaváčková. Preméra 6.10. 2013 od 19:00, v Divadle D21, o.s. Malé Vinohradské.
 
WEB: www.norwaytoday.cz