Nejzásadnější divnokoncert letošního jara. Kraftklub.

Kraftklub. Neumí zpívat. Kraftklub. Neumí rapovat. Kraftklub. Neumí hrát. Navíc jsou z východního Německa. Hezounci z plakátů, co neumí nic víc než si hrát, zároveň však také marketingově obratně, hipstrtrendům poplatně, řemeslně zdatně, podmanivě sugestivně, upřímně neupřímně, převážně nevážně, ovšem nadevše odvážně manipulovat. Soudobá doba je plna prázdnoty a prezentovat navoněnou mršinu ve formě frýkšou je pro rok šestnáct gró úspěchu. A co, že každá jejich píseň zní jako každá jejich jiná píseň. Kopie střídá kopii. A co, že originalitu v jejich indie-rapovém eintopfu budete hledat marně. Kratklub. V tom co dělají, jsou světoví. A svět tuší, co Praha už přesně týden ví.

SASKÁ HIPSTEŘINA

Ausverkauft. Sold out. Vyprodáno. Hlásaly hlásiče domovské internetové stránky Lucerna Music Baru předlouho dopředu. Na jakých základech zrodil se kult Kraftklubu, sexy skupiny vyprodávající prestižní pražské adresy?! Původně středoškolská kapela Neon Blocks z Karl-Marx-Stadtu, Chemnitzu, Saské Kamenice. Německy mluvící země ji prvně zaregistrovaly jako předskokany Fettes Brot a rappera Caspera. V roce 2010 kluci zvítězili v talentové soutěži veřejnoprávního rozhlasu pod záštitou ARD, o rok později již podepsali kontrakt s vydavatelstvím Universal Music. V té době předskakovali legendárním Die Ärzte, Die Toten Hosen, ale také - k nelibosti všech vyznavačů Neue Deutsche Härte – kapele Rammstein.

Pilotní singl „Ich will nicht nach Berlin“, k jehož zevrubnému rozboru a sociologickému přesahu se dostaneme později, reprezentoval Sasko při Bundesvizi – celoněmecké obdobě Eurovize  -, dosáhl také umístění mezi nejlepší padesátkou hitparády prodejnosti a žebříčku stahovaných songů. Debutové album „Mit K“, které Kraftklub vydal pod zmíněným nadnárodním labelem zkraje roku dvanáct, dokonale ovládlo německý žebříček. A Německo započalo uctívat nové hipsterské modly.

NELÍNÍ FRÝKŮLÍNI

Kraftklub jsou frý, kůl a in. Nastavbu frikulínství kluci prokázali při dvojkoncertu s K.I.Z., který svolali jen několik hodin před konáním, skrze sociální sítě. Tehdy obě kapely zahrály na opuštěně střeše výstaviště v Chemnitzu, vyhajpovaná akce totálně zablokovala infrastrukturu jinak poklidného východoněmeckého města a policie měla co dělat, aby usměrnila rozdováděné tisícihlavé davy.

Zatímco se jiní – a nutno podotknout, o poznání kvalitnější – německy zpívající interpreti tak nějak přirozeně spokojí s dobytím domácího rajónu, Kraftklub kromě dětské hravosti a nefalšovaného nadšení pěstují i notnou dávku vizionářství. Všemi směry. Důkaz místo prázdných slov? Například hned v roce dvanáct koncertovali při svém vůbec prvním vystoupení mimo domácí hájemství, v Bogotě, v Kolumbii. Latinsko-americké turné se následně rozrozstlo v mezikontinentální koncertní šňůru. Vše podpořeno mezinárodními hitparádovými úspěchy dalšího singlu - „Songs für Liam“.

Na první místo hitparády prodejnosti dosáhl v Německu nejen debut „Mit K“, ale v roce 2014 i následující deska „In Schwarz“. A zatímco v TOP100 žebříčku se premiérová nahrávka držela 49 týdnů, její následovnice dokázala dobu pobytu mezi elitou ještě o tři týdny prodloužit. Těžko představitelných dvaapadesát týdnů, rozumějte celý kalendářní rok, příslušilo dosud poslední studiové album Kraftklubu mezi nejúspěšnější, nejprodávanější elitu. Respekt.

VÝCHODONĚMEČTÍ MIGRANTI

Do Prahy přijel v polovině února roku šestnáct Kraftklub s aktuální – loňskou –, živelnou nahrávkou „Randale“. Music Bar v Lucerně se stal závěrečnou destinací panevropského miniturné k živáku. A jak již bylo předesláno, bylo vyprodáno. Ne, česky jste se v centru české metropole nedomluvili. Východní Německo se na ten jeden den, na předvalentýnskou noc, přestěhovalo o několik stovek kilometrů hlouběji na východ.

Od úvodního tónu bylo všem přítomným jasné, kdo je v LMB doma. Ostatně, kdo jiný než Němky a Němci by na Kraftklub v Praze mohl zamířit? Nečeské publikum nastavovalo zrcadlo tomu typickému tuzemskému. Zatímco našinci rádi koncerty zahraničních kapel odstojí, čekajíce, co světového ono světové seskupení předvede, věrná fanouškovská obec Kraftklubu celý koncert odzpívala a vše doslova odskákala. Tak fantastickou, fanatickou atmosféru zdi Lucerny, jakjáživ pamatuji, nepamatují.

Na začátek zazněl neoposlouchatelný singl „Ich will nicht nach Berlin“, kritizující migraci švábských zbohatlických dětí do Berlína. Pro vysvětlení, vyšší vrstva ze Stuttgartu a okolí kupuje svým ratolestem byty v Berlíně, čímž zvedá tamní tržní nájemné, což má za následek vytlačování uměleckého neziskového sektoru za hranice Berlína, například do Lipska, anebo právě do Saské Kamenice. Ne nadarmo se pro Berlín vžilo v posledních letech pojmenování Schwabylon.

KDYŽ MALÁ SESTŘIČKA DĚLÁ BORDEL VE MĚSTĚ

Kraftklub jsou ve svých textech důvtipně vtipní, což je, vzhledem k zoufalé neoriginalitě hudebního projevu, hlavní devizou jejich produkce. Doslova trapní se ovšem stávají, když rozehrávají kvazišou, nepříliš odlišnou od DDR estrád ala Ein Kessel Buntes. I na to došlo. Praha se jim za tento vrchol nevkusu pomyslně pomstila, když byl při roztočení kola štěstí vybrán z publika snad jediný česky mluvící návštěvník. Onen Čech žel neuměl ani německy, ani anglicky, a tak si žádnou cenu od zmatené kapely neodnesl. Ale alespoň tolik nezdržoval a koncert mohl gradovat a vygradovat.

Východoněmecký večírek se stal tím vůbec nejzábavnějším místem Mléčné dráhy především trojpísním - monstrhitem „Schüsse in die Luft“, monstršitem „Scheissindiedisko“ a ostalgickou hymnou „Karl-Marx-Stadt“. Kromě sborového skandování o přídavek – Zugabe! – Zazněl z publika i nápěv „Meine kleine Schwester macht Randale in der Stadt“ aneb „moje malá sestřička dělá bordel ve městě“. A že takových sestřiček a bratříčků v Lucce tu noc bylo.

A zazněla závěrečná, věnovaná bratrskému duu Oasis, „Songs für Liam“. Publikum, na povel kapely v tu dobu již disciplinovaně polonahé, doslova explodovalo. Nadužívaný kvazi-novinářský obrat? Ale kdeže, jak jinak chcete popsat gejzíry energie, tryskající z publika na pódium? A co teprve, když se na závěr v davu políbily žralok s kuřátkem, rozumějte do obleků těchto zvířátek oblečení lidé. A byli to vůbec lidé? Nezapomenutelná noc, a to končila před desátou večer, protože Praha si tak ráda jede fetiš 80s/90s party.

Veledíky pořadatelskému týmu, že Kraftklub pozval. Přátelé, příště bychom mohli zkusit oslovit K.I.Z. nebo Marteriu, což?!