Potíte se na strojích, kladky vám vržou za zády, svaly pálí a bolí a pot z tabletami vyhnaných borců vám cáká za krk? Pokud chcete být opravdu silní, zlepšit si kondici a nehuntovat si zdraví, nechte toho a chopte se železné koule jménem kettlebell. Výsledek zaručen! Tisíce děkovných dopisů! Velká část z nich putuje na adresu trenéra Michala „Radara“ Vrátného.
Trh pomalu končí, ženy se s nákupem plouží k domovu, jen muži stále „nakupují“ v zájezdním hostinci. Trhovci balí své stánky a z vah sundávají závaží. Železné koule s uchem. Mužici v krčmě zbystří, protože uprostřed rynku kdosi patou narýsoval čáru a teď si k ní stoupá se svým závažím. Pár obouručních kmitů a koule dopadá pěkných pár metrů od startovní čáry. „Hej, tohle svedu taky!“ „Opravdu? Tak o co?“ „Mám už jen pár kopějek.“ „Nevadí, dej je sem a házej.“ Přiopilý mužik se chápe závaží, které je těžší, než původně čekal. I vzdálenost, na kterou je posílá, je kratší, než doufal. Přihlížející se pochechtávají a mince mizí v kapse majitele koule. Od stolu se zvedá další silák a jde zkusit štěstí.
Takhle nějak začala před třemi sty lety v Rusku novodobá historie cvičení s kettlebellem. Speciální kupecká závaží se po vyprodání zásob změnila ve zdroj zábavy a hlavně drobných přivýdělků, kvůli nimž už se vyplatilo s koulí trochu potrénovat. Odtud je jen kousek k cirkusovým silákům, kteří s koulí o váze mnoha desítek kilogramů předváděli pravé divy. I oni věděli, že pokud chtějí vydržet, musí trénovat rozumně, promyšleně a s důrazem na ostatní aspekty životosprávy. Pokud by se zničili a nemohli večer vystupovat, nejspíš by brzy zemřeli hlady.
Celý článek najdete na webu Galerie NE.