Natalie Merchant : pohádky a ukolébavky pro dospělé

Existují hudební objevy, které vám opakovaně vyráží dech  i během opakovaného poslechu. Jedním z takových příkladů je album Leave your sleep od Američanky Natalie Merchant.

Šustění listů na podzim. Sametové teplo u krbu. Cukr napůl křupavý, napůl rozpouštějící se na horké palačince. Plstnatý vzduch domova. Ale i kovový a nejistý zvuk hudebního automatu. Co se vše člověku vybavuje za smysly a obrazy při poslechu Leave your sleep od Natalie Merchant, záleží jak na představivosti každého, tak na schopnosti a odhodlanosti ponořit se do světa možná už zapomenutého.

Leave your sleep je výsledkem pětileté pilné a tvořivé práce, původem myšlena jako jakási konverzace, kterou zpěvačka vedla s novorozenou dcerou skrz básně a texty různých amerických a britských autorů 19. a 20. století. Najdeme v nich jak známé (Robert Louis Stevenson, Edward Lear…) tak bohužel úplně zapomenuté autory (Rachel Field, Natalia Crane, Charles E. Carryl...) Na dvojí album se střídají jak témata, tak styl hudeb tvořící na poslech pestrý kaleidoskop. S chutí a s jiskřením v očích sbírala Natalie Merchant texty s  nadšením, jako když si gurmán vaří svá nejoblíbenější jídla.

Natalie Merchant se obklopila různými předními hudebníky (The Klezmatics, The Chinese Music Ensemble of New York, členy z New York Philharmonic, Medeski, Martin & Wood…) a ke každému textu se jí podařilo najít odpovídající hudební úpravu. Od blue-grass po country, přes valčíky, klezmer, i dokonce reggae, či čínskou tradiční hudbu. A pokud je libo, tak i keltské housle!

Jako Alenka v říši divů, která je na první pohled pohádkou pro děti, ve skutečnosti může – a musí – být přečtena dospělým člověkem, se album Leave your sleep  skládá z básní, ukolébavek a písniček (http://www.youtube.com/watch?v=depk09Jqsaw), které dospělým stále mají co říct. Povídka o bulimické holčičce. Seznam neuvěřitelných chutí, jež nabízí prodavač zmrzlin, od zelí po pizzu až k brokolici či humra (http://www.youtube.com/watch?v=l7b0UqwuF84). Satirická bajka o šesti slepých, kteří se snaží zjistit, jak vypadá slon, coby metafora teologických debat. Nebo příběh ospalého obra, který ve stáří už nedokáže rozkousat malé chlapečky na kari, a musí se tudíž  krmit úhořem (http://www.youtube.com/watch?v=cLEYPMOqIzg). Výsledek je hravý, vtipný, občas smutný, melancholický ale i krutý. Přesně tak, jaké bývají pohádky od nepaměti.

Co nám tím tedy Natalie Merchantsděluje? Že často zapomínáme, jak děti mohou přijmout i ty zdánlivě příliš složité věci. Že i „dospělí“ lidé mohou mít potřebu se občas vrátit do světa dětství. Že ten svět není tak daleko od nás, jak si myslíme, nebo jak bychom ho občas chtěli oddálit. Že ten svět nám i po letech má co sdělit, a že mu máme naslouchat.

A pokud se při tom cítíme příjemně, tak to naštěstí znamená, že jsme ještě úplně nepodlehli šedi, která nás často obklopuje…