Právě teď ve Veletržním paláci: Jan Kotík (1916-2002)

Výstavu "Jan Kotík  1916–2002" připravila Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění. 

Jan Kotík (1916–2002) byl malíř celoživotně zaujatý tématem podstaty uměleckého díla a jeho role ve společnosti, schopný výrazné intelektuální reflexe. Výchozí pojetí obrazové plochy opakovaně transformoval, dospěl k různým variantám malířského objektu. Vytvářel i grafiky, kresby, koláže, invenčně zasáhl do sféry užitého umění a průmyslového designu, realizoval se v teoretické oblasti. Celek jeho díla tvoří živý proměnný proud, založený na metodě transformování daností. Vypovídá o prosazování svobodného moderního projevu – ve válečném období proti ideologii „zvrhlého umění“, po roce 1948 proti kulturní politice socialistického realismu; o snaze obstát v evropském uměleckém kontextu. Koncept retrospektivní výstavy reflektuje hlavní témata jednotlivých etap i výjimečnou šíři volených médií a jejich vzájemnou propojenost. Chronologické řazení je kombinováno s konfrontacemi napříč odlišnými obdobími, neboť od sedmdesátých let se Jan Kotík opakovaně vracel k dříve řešeným problémům. Struktura výstavy se zaměřuje především na autorovy průzkumy možností malby.

Jan Kotík absolvoval v letech 1935–1941 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (ateliér Jaroslava Bendy). Na přelomu třicátých a čtyřicátých let ve svých malbách reflektoval téma války. Jeho raná tvorba vychází z posurrealistické a pokubistické estetiky, je spjata s působením v umělecké Skupině 42. Výraznou kapitolu tvoří období Kotíkových aktivit v rámci Ústředí lidové a umělecké výroby (1947–1953),kde prosazoval levicové představy o transformační síle výtvarného umění. Četně publikoval v časopise Tvar; zajímala jej především oblast skla, za návrh monumentální prostorové vitráže pro Světovou výstavu Expo 58 v Bruselu získal ocenění. V druhé polovině padesátých let patřil v českém uměleckém prostředí k osobnostem, kolem nichž krystalizovaly tendence informelního charakteru. Jeho směřování k nefigurativnímu projevu podpořilo setkání s Asgerem Jornem v italské Albě roku 1956. Ve svém pojetí Jan Kotík kladl důraz na konstruktivní aspekt expresivního výrazu. V první polovině šedesátých let proměnil uspořádání obrazové plochy, v souladu s vlivem kaligrafie, lettristických tendencí a strukturalismu. Jeho práce byly zařazeny do prezentace čs. pavilonu na Benátském bienále (1964). Roku 1969 získal stipendium německé státní nadace DAADdo Západního Berlína, po jeho skončení se do Prahy již nevrátil. V sedmdesátých letech posílil konceptuální rozměr svých prací. Vytvářel transformativní objekty tematizující dimenze prostoru a času; řadu z nich vystavil na Benátském bienále roku 1976. V osmdesátých letech se vrátil ke spontánnějšímu malířskému výrazu. V jeho dílech se objevily opět i figurální tvary, označoval je „pseudofigurami“. Závěrečné období Kotíkova uměleckého vývoje vykazuje snahu o komplexní pohled – ve svých pracích tematizoval princip „dění“ (podmíněný existencí polarit), podpořený dlouhodobým zájmem o traktát Tao-te-ťing; dílo vnímal jako otevřený proces. Roku 1997 získal Cenu Freda Thielera za malbu. Jan Kotík vždy zdůrazňoval předmětný charakter díla. Dynamikuvýrazu stavěl na napětí mezi racionální stránkou a smyslovou kvalitou díla. V jeho přístupu koexistuje význam pokrokovosti formy díla, reflektující aktuální vědecké teorie, s akcentem na jeho společenský rozměr. Autorův zájem o dobová témata evropské i americké malbya schopnost jejich osobitého zhodnocování ve vlastní tvorbě vtiskly celku díla dimenzi specifické živosti.

Retrospektivní výstava uspořádaná Národní galerií ve Veletržním paláci představí díla Jana Kotíka ze státních i soukromých sbírek z České republiky, Německa a New Yorku. Díla zapůjčená z Berlinische Galerie a berlínské Akademie der Künste budou v České republice vystavena poprvé. Specifikum koncepce této výstavy spočívá i v organickém vřazení teoretických prací Jana Kotíka do prezentace vývoje výtvarného díla. Členění výstavy: I. Malba jako antropologická konstanta; II. Ateliér – pracovna – laboratoř; III. Kompozice obrazové plochy – transformace figury – proces dekompozice; IV. Struktura obrazové plochy – kaligrafie, rastry, tabule; V. Věcný charakter díla – aspekty prostoru a času; VI. Tendence k syntéze – dílo jako otevřený proces.
 

Autorka koncepce a kurátorka: Iva Mladičová (ext.)
Architektonické řešení: Zbyněk Baladrán
Grafické řešení: Jiří Mědílek
Spolupráce: Helena Musilová (Národní galerie v Praze)
Asistentka výstavy: Jana Šmídmajerová (Národní galerie v Praze)
Doprovodný program: Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění     
Místo konání: Veletržní palác, 1. patro
Datum konání: 17. října 2013 – 23. března 2014
 
Vstupné na výstavu:
Základní           100 Kč
Snížené             50 Kč  
 
Národní galerie v Praze připravila na nadcházející sezónu 2013/2014 pro návštěvníky Veletržního paláce společnou speciální vstupenku pro tři výstavy v ceně 200 Kč (snížené 100 Kč). Vstupenku je možné zakoupit v pokladnách Veletržního paláce od 20. září a bude platná do 23. března 2014 pro tyto výstavy:

„Karel Prager, architekt, stavitel, vizionář“  od 20. září 2013 do 5. ledna 2014
„Cena Jindřicha Chalupeckého: Finále 2013“  od 27. září 2013 do 1. prosince 2013
„Jan Kotík (1916–2002)“  od 18. října 2013 do 23. března 2014
Základní           200 Kč
Snížená            100 Kč