Naivní. Super.

Jsou knihy a knihy. Ty první přečtete, odložíte a už se k nim nikdy nevrátíte. A pak jsou tady ty druhé, ty které přečtete, odložíte, ale máte je stále při ruce a rádi se k nim navracíte. A přesně tento případ je pro mě kniha norského autora Erlenda Loeho, Naivní. Super.

Naivní. Super. je dvousetdvacetičtyřstránkový román, který pro naše luhy a háje přeložila léta páně 2005 Kateřina Krištůfková. A já jen, ač ateista jsem, dodávám, díky bohu za to. Samotný Erlend Loe knihu ve zkratce popisuje jako "jednoduchý román o složitých věcech". A mě nezbývá nic jiného než souhlasit. Kniha je psána velice příjemným, moderním naivismem, který se zpravidla projevuje jednoduchou jazykovou formou (tudíž zde opravdu po slovníku cizích slov sahat nebudete), nekomplikovaným příběhem (dějová linka je jasně dána) a v neposlední řadě vás bude na každé stránce provázet mně velice blízký, sofistikovaný, chvilkami až absurdní humor, jenž se v mém případě zpravidla projevuje jako takové to uhihňávání, ale tak často, že pokud nechcete působit jako blázen, tak si knížku do MHD či jiných veřejných prostor raději neberte. A nebo víte co, klidně berte, třeba alespoň rozboříte tu šedost, jenž nás při každodenním cestování dnes a denně doprovází. Ale zpátky k příběhu, který vysvětlit bude možná trochu oříšek, proto raději zvolím jednoduchou formulaci a zbytek přenechám vašemu osobnímu názoru. Takzvaným hrdinou našeho vyprávění je 25ti letý kluk, muž, pan XY. Nevím, jestli to byl Erlenduv záměr, či ne, ale hlavní aktér nám až do konce knihy své jméno prostě neprozradí. Pan XY se jednoho dne z ničeho nic rozhodne rapidně změnit svůj život. Opustí školu, vypoví nájem, zbaví se i těch málo hmotných statků co vlastní (prodá knihy, televizi) a přestěhuje se do bytu svého bratra, jenž se tou dobou nachází v New Yorku. Pomocí různě sepsaných seznamů, např. co má a co nemá, co by si chtěl koupit a co ne, co v něm vyvolává pocit štěstí a naopak, pomalu začíná přehodnocovat své bytí zde. Jako by se chtěl navrátit do dětství a postupně se z každým nově příchozím dnem a novou další zkušeností ujišťoval co kdysi udělal správně a co bylo absolutně zbytečné. Prostě klasická existencionální krize dospívajícího člověka, která nejspíš někdy zastihla každého z nás. Až na to, že poměrná většina z nás to nejspíš neřešila tak naprostým rozhodnutím, to jest totálním překopáním svého doposavadního bytí a naprostým odtržením od reality všedního dne. Ale dobrá zpráva závěrem, náš pan XY se přes krizi dostane a vše končí obnovenou sebedůvěrou v sebe i ve dny budoucí. Juchů!

Takže pokud jste ochotni přistoupit na Loevu hru a onu zmiňovanou naivitu, které je v této knize jako hub po dešti, tak si tento popsaný svazek listů papírů s vazbou a přebalem zajisté užijete. Pokud ne, tak nejspíš dojdete tak maximálně na pátou stranu a tato kniha pro vás bude spadat do první kategorie, to jest přečetl (nedočetl), odložil a nikdy více už se k ní nevrátil. Ale věřte mi, to by byla strašná škoda, jelikož je Naivní. Super.

text:karel_zeman