A můžete ke kase? MŮŽEME, ALE NECHCEME!

Není proč psát rozsáhlý úvod do problematiky, protože tohle zná asi každý, kdo jedl v některé české restauraci.
 
MŮŽETE SI KE KASE? jako odpověď na informaci, že nebudeme platit všichni dohromady.
PROČ, PROČ, PROČPROČPROČ SAKRA PROČ?
Pokud jsme v restauraci, jsme tam mimo jiné proto, že nás tam někdo obslouží, něco nám přinese, něco odnese. Pokud bychom chtěli tuto činnost konat sami, nemusíme nikam chodit. 
Samoobslužná restaurace, která od začátku nedělá dojem, že je něčím jiným, nechť provozuje model "přijdu, uhradím, sním, jdu" a případně "dám tác do vozíku" - ale pokud jsme v podniku, kde je obsluha, je snad normální, že nám účet přinesou? Nebavím se o nějaké hordě, ale o situaci, kdy 2-3 lidé platí odděleně a číšník nechce přinést každému vlastní účet. Nemám na mysli ani nějaké levné jídelny, kde se nedá očekávat příliš akční obsluha, ale podniky, které jsou jinak na slušné úrovni a taky si nechají dobře zaplatit: Za poslední týden se mi to samé stalo v restauraci Eska, kde vaří výtečně a obsluha má čas vám vykládat, jak kvasí limonády (ale dělá obličeje, když místo říkání o pití má přinést 3 účty po 2 položkách), a v Il Giardino, což je velmi slušně vařící a nikoli zcela laciný italský podnik na Praze 4. Pokud ta osoba nedokáže sečíst 2-3 položky, nechť si zapíše, co kdo platí, a spočte si to za rohem na kalkulačce a nebo naťuká do kasy. Není problém počkat minutku dvě, až účet zhotoví. Ale běhat ke kase, kde pokud se sejde víc lidí, stojíte ve frontě jak šašek, to fakt není nic, co bychom mohli nazvat hezkou tečkou na závěr příjemné večeře. Copak ten rozdíl nevnímají?