Multiculture Freedom Fuckers

Pomalu přestávají být mladí, ale jsou značně neklidní. Je jich sedm a věří, že  lidstvo co nevidět sežehne jaderná zkáza. Vyjma jich samotných samozřejmě. Proto kdesi pod povrchem Dejvic budují protiatomový bunkr a osnují plány jak vystavět post-atomovkovou společnost.  Podařilo se mi proniknout na pozoruhodné zasedání tohoto obskurního  sdružení. Seznamte se, Multiculture Freedom Fuckers.

Naše schůzka trpí všemi symptomy konspirace. Už se setmělo a já v určený čas čekám, až mě dvě přední členky tajného spolku naloží kdesi na Kulaťáku. Nestačím ani dotahat cigaretu, když do mě téměř najede černá limuzína s kouřovými skly. „Sedej!“ štěkne na mě hlas, který by lépe slušel výčepnímu nějaké nádražní občerstvovny. Patří „vůdkyni“ organizace, řečené Tyrkys. Tvář jí halí černá kukla s otvory na oči a ústa. Stačím si všimnout, že má smyslně plné rty. Místo pozdravu dostávám pásku přes oči. Jedeme do řídícího centra sdružení, jeho lokace je tajná, samozřejmě.

DO STŘEDU ZEMĚ

Když vůz po půlhodině zastavuje, stahuje se mi žaludek. Jsem ještě pořád nevidomý, všimnu si ale, že zvuky města utichly, klid přerušuje jen vzdálené vytí divokých psů. Do obou loktů se mi zarývají dlouhé nehty a já jsem mlčky postrkován neznámo kam. Otevřou se těžké dveře, korozí sežrané panty zasténají a my sestupujeme někam do hlubin. Měkkou půdu střídá beton, a ještě něco, slyším jak mi pod podrážkami skřípou střepy rozbitého skla. „Kam jdeme?“ ptám se. „Drž laskavě hubu, jinak tě zabijeme!!!“

Nechápu proč ty dvě divizny neodstrčím a nezdrhnu pryč. Pokračuji ale dál jako dementní sele jdoucí vstříc jateční pistoli. Nakonec není tak zle. Když přivyknu ostrému světlu vycházejícímu z reflektoru na podlaze, zjistím, že jsem v útulné místnosti s knihovnou, konferenčním stolkem, na kterém je růžové víno a obložené chleby. Mou důvěru podrývá zažloutlý plakát s Daliborem Jandou, kterému upnuté džíny vytvářejí v rozkroku něco, co připomíná stočenou krajtu odpočívající po pozření tučného hranostaje. A je tam gauč. Na něm sedí čtyři vůdčí členové MFF. Jsou to tři ženy kolem třiceti, všechny s šátkem na obličeji a jeden muž neurčitého věku. Díky černým brýlím vypadá jako naštvaná masařka. Za chvíli se stanu svědkem restrukturalizace skupiny, kterou spojuje „zájem o osud civilizace po očekáváné atomové válce.“

VŮDCE JE MRTEV, AŤ ŽIJE VŮDCE

Poté, co jsem po několika dotazech opakovaně požádán, abych držel hubu, rozeběhne se čilá diskuze. Tyrkys překvapivě dobrovolně skládá funkci vůdce. „Mě ta funkce sere, tak jsem se rozhodla, že se jí vzdám.“ Vůdcem se vzápětí vstává dívka se zavilým výrazem, kterou ostatní delegáti titulují Dew. Dalším bodem programu je doplnění stanov, které berou dech. Dozvídám se z nich, že základním cílem spolku je přežít atomový útok, skrýt se a dopravit se na bezpečné místo. V dokumentu, jenž mám k dispozici, se rovněž praví, že členem se nikdy nesmí stát člověk, který má pubertální knírek, smrdí, jeho tvář brázdí akné a je zároveň rasistou, šovinistou, fašistou a komunistou. Znejistím u poznámky, že „člen musí být ochoten zabít jinou osobu, minimálně v sebeobraně.“ Naprosto se nepřipouští lidumilství, altruismus a protežování dětí na úkor dospělých. Naivku připraveného se proti uvedeným zásadám protivit mohou členové sankcionovat, přičemž brutalita trestu zbytňuje podle rozsahu prohřešku. Provinilec může dostat výchovný pohlavek, připouští se i šikana a dokonce vyloučení. Ve hře je též usmrcení. „Pokud člen hrubě poruší stanovy, je možné ho vyzvat k důstojné sebevraždě, nebo ho v nejhorším případě voddělat,“ konstatuje s klidem pokerové hráče nová vůdkyně a usrkává růžový nápoj. Člen má ale i svá práva. Smí předkládat nové návrhy a devótně obdivovat vedení organizace.

DUCHOVNÍ RÁDCE/VELEKNĚZ

Po vyjasnění bodů stanov se slova chopí plavovlasá dívka, která bude mít na starosti duchovní směřování společenství. Dozvídám se, že ideologie uskupení vychází s filosofického směru s názvem antireligiózní super-dekonformismus. „Nová civilizace nebude vycházet z židovsko-křesťanské tradice, ale z matriarchální tradice před vznikem monoteistických náboženství. Je tam důležitý ženský princip, ovšem nikoliv tak jak ho chápeme dnes, tedy v protikladu k principu mužskému.“ Ten je podle duchovní rádkyně, s oficiálním titulem Velekněz,  nacionální a agresivní, zatímco žena v dnešním pojetí tíhne spíše k mírumilovnosti a citovosti. „Ženský princip se vrací k matriarchátu, přírodnímu principu, který je chápán jako agresivní, divoký a chaotický.“

Velekněžka bude mít na starost mimo jiné kulturu a propagandu. Funkcionářka do stanov prosazuje také zmínku, že život zvířete bude na rovni se zvířetem člověka. Pokud už bude zvíře třeba připravit o život, stane se tak za jasně daných podmínek. „Jestli teda nějaký zvířata budou. Budeme rádi, když budeme žrát hlínu.“

MINISTR HNOJE

Za pozornost stojí také rozdělení kompetencí. Tyrkys, jejíž rodina disponuje dvěma obrněnými vozidly, ukořisťuje funkci ministryně vnitra. Tři nepřítomní členové budou strážit úroveň kultury, hospodářství a potravin. Muší muž se postará o obranu a logistiku. Já s díky odmítám přihlášku do klubu a post ministra zemědělství, načež je mi opět vyhrožováno likvidací. Nemám co ztratit a rozporuji připravenost skupiny na skutečné problémy. Zajímá mě konkrétní postup, jak se budou MFF ve spálené zemi živit, šatit, čím se budou bránit. Duchovní rádkyně mě uzemní: „V případě atomový války je  všechno v piči. Máš tady rozvrácenou zemi a kdo přežije, něco si uchvátí a něco si začne pěstovat. Normální válka tu bude jen těžko.“ Za důležitější tedy společenstvo atomového výbuchu považuje nastavení základních pravidel a cílů, ostatní se už nějak vystříbří. Zásadní je také mezirasové křížení přeživších (odtud tedy to multikulturní libertinství), tím bude přirozeně posilována genová výbava nové civilizace. Silní, rasově různorodí, zároveň však submisívní a lehce manipulovatelní muži jsou vítáni. Jakožto zástupce vlivného média jsem zván i na další zasedání emefefáků. Vaše nabídky, vzkazy a podněty, rozhodně rád předám.