MikkiM o albu Santiago, natáčení na Kubě a plánech na další eskapády

MikkiM je český hudebník, který se zcela nenápadně stal mezinárodním "artiklem." Točí v cizině, koncertuje po celém světě (a ne na krajanských akcích někde v hospodě). Na deskách mu hostují velká i menší zahraniční jména a jeho hudba se s naprostou samozřejmostí prodává na iTunes a Beatportu a dalších internacionálních platformách. Mikkimova muzika, ať má jakoukoli podobu (na novém albu Santiago je to podoba značně karibská) zcela postrádá čecháčkovskou těžkopádnost. Přitom není nijak podporován žádnými organizacemi a vlastně ani médii. A ono to jde. Jak vznikala zmíněná, v pořadí třetí MikkiMova deska? Zeptali jsme se přímo u zdroje.
 
Proč se točilo na Kubě? Co tě tam táhlo?
Minulou desku sem z části nahrával na Jamajce, dopadlo to až nad očekávání dobře, tak sem přemýšlel, kam by měla směřovat moje další mise a Kuba se zdála jako ideální destinace, jelikož ta země je neuvěřitelně muzikální. Navíc jsem se tam vždycky chěl podívat, takže proč to nespojit..
 
Jak se v tvý hlavě začaly rýsovat písničky na tohle album a kam odplul dub?
Tahle deska má výrazně tropičtější nádech než mý předešlý záležitosti, byl to i můj původní záměr to tak pojmout, nicméně na svý si přijdou i fanoušci tradičnější elektroniky, jako je jungle, breakbeat nebo techno. Deska je ve finále hodně eklektická, napočítal sem tam asi deset různejch stylů ve čtrnácti písničkách, kubánský vibrace to ale držej nějakým způsobem pohromadě, takže myslím, že ve finále to působí docela kompaktně. Dub nezmizel, poslední song na desce Armagedon je těžkotonážní místy až symfonický dub, z kterýho vám naskočí husí kůže, aspoň u mně to tak bylo, dokud jsem si ji při finálním mixu a třístym poslechu neoposlouchal.
 
Jaké to na Kubě bylo s natáčením, jak tam vypadalo studio? Bylo těžké dosáhnout tak živého a roztančeného zvuku, jakýs chtěl? 
Natáčel jsem u místního producenta a zpěváka Kikiho, nahrávání docela odsejpalo, jelikož místní se už s talentem v krvi narodili, navíc Kiki, místní zaběhlý producentský boss, mi dohazoval jen ty nejlepší, co se v Santiagu momentálně nacházeli.
Zpěváky jsem nejdřív nechal zaimprovizovat a pokud jsem byl spokojenej, tak se jelo dál, ale několik věcí sem si samozřejmě musel víc režírovat podle svých představ. Někdy byla docela fuška vytáhnout z nich něco, co máte jen ve svý evropský hlavě, nicméně ve finále myslím byly obě strany spokojený a session končily přátelským poplácáváním.
Studio vypadalo jako punková zkušebna obložená platy od vajíček, na kvalitě snímání hlasů se to ale výrazně neprojevilo, navíc mikrofon jsem měl svůj.
 
Co vidíš s odstupem čas jako nejvýraznější vzpomínky ze svého pobytu?
Neuvěřitelně krásná země, navíc zakonzervovaná v hluboký minulosti, krásný holky, neskutečný auta (většina jich je vyrobená před rokem 1959), pár divokejch večírků a samozřejmě samotný natáčení bylo velkým zážitkem.
Na desce ti hostují i Kubánci usazení v Praze, jak jste se našli?
Z Kuby jsem si přivez celkem dvanáct písniček, ale cejtil sem, že by jedna z nich šla nahrát líp. Tak sem začal pátrat po místních kubánských zpěvácích a našel jsem je vcelku stylově. Přišel jsem do baru, kde se scházej a kde se hraje živá kubánská  muzika a zeptal se fešný tanečnice, kdo že je tu z nich nejlepší. Řekla mi, že Dariel Martinez. Ten pak ještě do mýho pražskýho studia přitáh Tonyho Juniora a ve finále je na desce songů čtrnáct.
Zaujalo mě, že velká část tvého proma už jede rovnou v angličtině - cítíš se být světoobčanem a cílíš na mezinárodní scénu? 
Mám za to, že moje muzika je celkem konkurenceschopná i co do porovnání se světovou top produkci. Jako jeden z hrstky Čechů jsem hrál na Glastonbury, což je přehlídka toho nejlepšího, co se ve světě děje. Pravidelně jezdím do hrát po celý Evropě, hodně fanoušků mám hlavně v Anglii, Francii, Německu, Itálii, Polsku a Rakousku. I většina mejch vydanejch vinylů končí právě tam. 
Jak probíhal křest desky?
Tenhle večírek se odehrál před dvěma týdny v Cross klubu. Pozvání přijala soundsystémová verze legendární elektronicko dubový party Dreadzone. Jelikož se s nima už hodně dobře znám (pozval sem je i na křest svý první desky před 5 lety), atmosféra byla přátelská a pohodová. Samotnej večírek stál za to, v setu zahostovali místní Kubánci Los Residentes, mikrofonu se ujal Spee z Dreadzone a na perkuse zahostoval i hlavní koproducent desky al-esh. Pro Dreadzone mám velkou slabost, a je mi velkou ctí že jsem s nima už mohl párkrát hudebně spolupracovat a vystupovat. Navíc mám plánu v budoucnu natočit i pár songů i s Earl 16.
Co ještě máme vědět o Santiagu i Mikkimovi?
Santiago je myslím docela povedená a specifická deska, navíc nic podobnýho jsem tu z domácích luhů a hájů nezaslech, takže je svým způsobem unikum. Je v ní rok mý práce a jsem rád že sem ji už studiově opustil a může si žít svým vlastním životem v reprácích a hlavách posluchačů... Příjemný poslech!
STREAM alba je tady
KOUPIT si ho můžete tu!