Jen dvacet tři jmen najdete na seznamu odvážlivců, kteří ve světovém poháru v cliffdivingu skáčou do vody ze sedmadvaceti metrů. Jedním z nich je i český reprezentant Michal Navrátil. Většina lidí si myslí, že skočit z takové výšky není pro profesionály žádná věda. Ale není to pravda. I Michal musí bojovat s pochybnostmi. Musel říct ne strachu z výšky, ne obavám, že by se mohl zranit a nemohl pokračovat v závodění.
Devětadvacetiletý Michal Navrátil na sobě musí denně na sobě musí hodně makat, aby jeho tělo vydrželo nárazy o hladinu. „Pořád chodím s kůží na trh,” říká. Tvrdí, že mezi cliff divery, jak se skokanům z velkých výšek říká, se bojí každý. Jemu nejvíc pomáhá, když si všechno v klidu srovná v hlavě.
Pokud má závodit v lokalitě, kde ještě nikdy nebyl, snaží se o ní najít co nejvíc věcí na internetu, aby věděl, do čeho jde. Hledá i takové detaily, jako kde bude základní tábor, jak bude vypadat skok, kudy se k němu bude přicházet. Vše funguje jako podpora psychiky. První den si jde skok jenom prohlédnout. Neskáče, protože jeho tělo a psychika ještě nejsou připravené. V tu chvíli se mu někdy i podlamují kolana. Když na sobě nemá plavky, mívá z výšky i závratě. Někdy si lehne na zem kousek od odrazu a sleduje dopad jedním okem jako Mr. Bean v bazénu s třímetrovou skokanskou věží. „Jsem podělanej a jdu spát, protože vím, že druhý den tam musím být nastoupený, rozcvičený a připravený skákat,” popisuje.