Kuba se vydal ze zvědavosti na koncert Michala Davida a předání jeho zlaté desky (dnes na ni stačí pár tisíc prodaných kusů)...
22. prosince večer. Zážitek: při vstupu z chladného Václaváku - teplota na nule, Lucerna - opar na sklech. Teplota 37,5 stupně velí bundu nechat v šatně. Pot, ráj, vůně známých parfémů, zlatokopky. Opálení, krásní, dobře vypadající lidé, ááá, zde jsou všechna děvčata. Ženy, mužoženy vyvoněný, Muži ošlehaní, oholení – perfektní!
Věková kategorie 10-60 let, dav šílí, Michal třímá ručník, otírá své vlhké čelo a uvádí Hůlku s jeho novou hvězdičkou, zároveň ujišťuje dav, že s Monikou je vše v pořádku. Řeže do piána. Hraje hit Děti ráje.
Ruce nahoře, zlaté náušnice a řetízky se válejí po zpocených dekoltech, děti ráje v Lucerně lapají po dechu a trsaj! Zpocení tlusťoši s ženami středních let v oblecích za pět korun nabízejí fluorescentní náramky a cédéčka v laciným obalu, autor ne/známý.
Jímá mě pocit jistého uspokojení a zároveň se ocitám na vlastním ostrově, kde si přijdu úplně sám, osamocený. Vrážejí mi do ruky drink. Připíjím si s Michalem na jeho novou zlatou desku, kterou má za měsíc v prodeji u Supraphonu. Ryk ustane až s příchodem další pecky – a při odchodu si pobroukávám: já chci žít non-stop. A ten, co přijde, bude se smát.