Michael Gira sólo. Setkání s mystériem

Michael Gira si mezi koncem jedné verze Swans a novým albem další jejich inkarnace dává jedno ze svých sólových období. 
Na koncertě v Arše otestoval několik nových písní, ještě v neotesané, hrubé podobě. Opět potvrdil, že někdy jeden člověk s kytarou může mít intenzitu tisíce komparzistů v apokalyptickém velkofilmu.
 
Co se dělo? Ále, začal akustickou, zvláštně elastickou verzí skladby Amnesia od Swans, vynadal slečince, co si v ne zcela ztemnělém sále s kýmsi posílala textovky, vystřihnul něco přes hodinu akustických novinek na svá oblíbená témata (znásilnění, krev, praskající kosti, láska, prachy atakdál), nabídl publiku bonbony značky Fisherman's Friend, kterými se snažil zahnat nachlazení, a na závěr si nasadil brejličky a uzavřel to pečlivou verzí geniálního slzotvorného songu God Damn The Sun, pak podepsal pár plakátů a knížek a šel domu...
 
Ne, fakt co se dělo?
Každému asi něco trochu jiného podle emocionálního nastavení dotyčného, ale řekla bych to asi takhle. Michael Gira z vás vyrve duši, vynadá jí, protáhne ji krví a zvratky, omyje ji v nejčistším potůčku a postaví na zlatý piedestal. To vám zatím musí jako popis večera stačit, já ještě nenacházím slova. 
 
 
-
Michael Gira
Praha, divadlo Archa 12.2.2018