Mercury Rev v Praze: hezky barevný sen

Mercury Rev je hodně dobrá kapela. Američani, kteří zhruba od doby sametové revoluce dělají emocionální alternativní rock, nadchli publikum v Roxy, i když žádné velké davy nepřilákali.

Zpěvák Jonathan Donahue a jeho čtyři kolegové vsadili na pomalou gradaci. První polovina koncertu se nesla v pomalém, dumavém tempu, kdy se člověk báječně zasnil. Na takovou muziku je nejlepší vyrazit sám, člověk si na lehce psychedelickém zvuku se spoustou instrumentálních pasáží odpluje do vlastní hlavy a užívá si.

Těsně před prvním ze spousta přídavků, prakticky tedy v polovině show, si ale kapela vzpomněla, že je někdy dobré se odpíchnout, a hořkosladký sen vyměnila za svižnější styl. Najednou se pětice rozjela a ukázala, že umí hrát vlastně i úplně jinak. Oba klávesisti se rozmáchli, zpěvák se rozhábal a bubeník jako by procitl. Neubylo na procítěnosti, jen se člověk probral a sledoval, že tihle snivci umějí jednoho i rozhýbat.

Bylo to fajn. Těžko definovatelný styl Mercury Rev je sice reliktem 90. let a na složení publika bylo znát, že si přišlo spíš zavzpomínat, ale ta mírně nostalgická vzpomínka pro zasvěcené  byla milá.