Po čtyřech letech a dvou deskách znova na Žižkově.
Předělávky. Maxence si jima proslavil a moc dobře ví, že za ně sklidí při živáku největší potlesk. Je to škoda. Obzvlášť, když vydal tak dobrý album jakým je The Fantasist a ani zbytek jeho vlastní tvorby není vůbec k zahození. Pro nás právě tyhle chvíle byly nejsilnější. Svoje skladby hraje intimněji a je to z nich cítit. Některý songy prostě nebyly stvořený proto, aby je někdo přehrával na klavír. Do D.A.N.C.E zkrátka nenarvete tolik energie, kolik jí tam vloží Justice, Crazy In Love zkrátka nebude mít bez Beyoncé ten sexepíl a Kids holt bude hodně slabej odvar svýho skočnýho originálu. Naopak třeba No Cars Go ale Maxencova úprava vyloženě sluší.
Ale díkybohu za něj. Vlastně za kohokoliv, kdo v dnešní záplavě průměrnosti popularizuje jinej přístup k hudbě. A to Cyrinovi jde na výbornou.