Masker: O volné hodině jsem chodil dělat vlak

Potkali jsme se v galerii Dvorak Sec Contemporary, která v současné době Maskera zastupuje. Svoje věci přivezl přímo z DOXu z výstavy „Finále 2010“ (díla umělců nominovaných na cenu Jindřicha Chalupeckého v roce 2010). Pokud byste si tedy chtěli kousek Maskera koupit a pověsit si ho doma na zeď, můžete.

Proč si začal s graffiti?

Když jsem jako dítě přemýšlel o tom, čím chci být, došlo mi, že se chci živit tvorbou obrazů. Ke konci základní školy jsem si začal všímat graffiti a chtěl jsem ho poznat, účastnit se toho. Vlastně ve stejné době, kdy jsem se učil malovat zátiší, učil jsem se graffiti. Chodil jsem na střední výtvarnou školu a o volné hodině jsem šel třeba „dělat“ vlak, teda spíš legál samozřejmě. Díky graffiti jsem měl první výstavy, přes graffiti jsem se dostal i k jinému umění. Ten pocit z čistého podepisování nešel živit donekonečna.

Máš nějaký ustálený systém tvorby?

Moje tvorba se odehrává dá se říct ve spirále. Vždycky, když dělám jeden typ věcí, snažím se dozvědět se z toho něco nového a to pak přidávám do dalších svých věcí. Když mě jedna věc nebaví, věnuju se druhé, k té první vrátím později. Hlavní je pro mě dělat to, co mě zrovna v určitou chvíli zajímá.

A co se týče dne, pracuju spíš večer, ráno a dopoledne mi to moc nejde.

Máš nějaké umělecké vzory?

To se asi říct nedá. Spíš tak projíždím internet a hledám, co by mě zaujalo. Převážně mě zajímá práce se stylizací a vyprávění příběhu. Okukuju všechno možný, barvy, tažení linky.

Čím a jak maluješ?

Používám akrylové barvy, některé části dělám sprejem a některé stříkám airbrushem. Občas kreslím i tuší. Jednou bych asi chtěl dospět do stádia, kdy budu všechno dělat rukama, nebudu muset nic vylepovat nebo vyřezávat. Ale teď mě to baví takhle.

PRAHA, LONDÝN, NEW YORK

Byl si na stáži v Londýně a v New Yorku. Co tě bavilo na Londýně?

Byl jsem tam u člověka, který už v Londýně chvíli žil. Pomáhal mi zajišťovat výstavy a prostory, kde jsem tvořil, výměnou za práci pro něho. Líbilo se mi, že jsem tak nemusel skoro nic řešit. Mohl jsem poznávat Londýn a nekoukat přitom na peníze.

Komunikace s Londýňany byla o dost přímější a jednodušší, než ta, na kterou jsem byl zvyklý předtím. Nebyl problém domluvit, že budu mít ateliér v domě, který neměl žádné nájemníky. Mohl jsem i pomalovat jednu jeho stěnu. A samozřejmě se mi líbil Londýn jako takový.

A co New York?

Tam je hodně galerií, což je skvělý, ale než najdeš něco, co se ti opravdu líbí, hodně se nachodíš. New York byl trochu jiný, než jsem si ho představoval, ale nakonec se mi tam taky líbilo. Bavilo mě třeba hrát baseball v Central Parku. Zklamala mě jistá nesvoboda, je tam zakázáno spoustu věcí, který my u nás normálně děláme. Ze všeho je cítit byrokracie.

Je rozdíl ve vnímání street artu v Praze, Londýně a New Yorku?

V Londýně a v New Yorku narazíš na daleko víc světových jmen než v Praze. A mnohem víc tam s tím obchodují. Největší rozdíl je asi v počtu lidí, který se tam o street art zajímají, ale to je samozřejmě dáno už jen velikostí těch měst. Taky historie graffiti a streetartu je tam delší.

VÝSTAVY A CENA

Jak vznikala Metropolis?

Znali jsme rozměry prostoru, do kterého se výstava dělala. Měli jsme představu, že vyrobíme městské kulisy nebo městské prostředí, prostě iluzi města. Bylo nás hodně a i když jsme měli společnou ideu, skončilo to tak, že jsme každý začal vytvářet svoji představu části toho prostředí. Od původní myšlenky jsme ale upustili, i kvůli finanční náročnosti.

Jaký jsi měl pocit z toho, že zrovna vy jste dostali příležitost spolureprezentovat Českou republiku na Expu?

Samozřejmě, že jsem o tom přemýšlel, bylo to trochu zvláštní. Ale když se ukázalo, že je to na nás a že nám nikdo nebude vnucovat představu, kterou bychom měli splnit, tak jsem to bral jako zajímavou příležitost, jak získat prostředky na realizaci věci, kterou bych asi jinak nezaplatil. A jet potom do Šanghaje bylo opravdu zajímavé. Ale o tom, že reprezentuju, jsem vůbec nepřemýšlel, to by mě asi svazovalo.

Byl jsi nominovaný na Cenu Jindřicha Chalupeckého (2010). Co to pro tebe znamenalo?

Měl jsem radost. Pro mě je to jedna z těch zajímavějších věcí, které se dá v rámci českého současného umění zúčastnit. Je to věc o které se trochu víc píše a mluví v médiích. A taky to byla jedna z prvních příležitostí vystavovat v nějaké oficiálnější budově.

A co děláš proti šedi?

Já tvořím. Nevím ale, jestli to opravdu nějak pomáhá proti šedi.