Mariusz Szczygiel: Poláky zajímá česká radost

 
Už několik let reflektuje českou povahu. O Češích už napsal několik knih, z nichž nejznámější Gottland získal v roce 2009 ocenění European Book Prize za nejlepší evropskou knihu. Dlouho prý nevěděl, proč vlastně začal o této zemi psát. „Teprve u svého psychoterapeuta jsem objevil pravdu – proč se mi Čechy tak líbí. Když píšu příběhy a reportáže o historii Československa, o postavách, nad kterými vrtím hlavou – takových kafkovsko-orwellovských typech – píšu celou dobu o sobě,” přiznává polský reportér Mariusz Szczygiel.
Ve vaší poslední knize Láska nebeská, která zatím vyšla jen v polštině, píšete, že Češi byli stvořeni proto, aby Polákům zvedli náladu. Čím Češi Poláky tak rozesmívají?
Začíná to jazykem. Poláci mají z češtiny velkou srandu. „Láska nebeská”znamená v polštině „modrá hůlka”. „Láska” je také štíhlá a mladá holka nebo penis. Když slyším češtinu, dostávám metafyzický orgasmus.
Když Poláci něčemu nerozumějí, říkají, že je to jako „český film”. Letos na festivalu v Karlových Varech český režisér Marek Najbrt přestavil film nazvaný Polski film. Podle českých kritiků mu Poláci nemohou porozumět. Nejsme tak trochu odsouzeni k národnostnímu nepochopení?
 
Vlastně proto mám tolik práce. Cítím se trochu jako překladatel české kultury. Někdo překládá knihy do cizího jazyka, já asi překládám kulturu. A pracuju nejenom pro Polsko, ale také pro Evropu, když mi i tam vycházejí knihy. Když jsme u filmu, nedávno jsem od přítele dostal zajímavou knihu o československém plakátu. Československý film, který získal Oskara – „Obchod na korze” –  je na polském plakátu označen  za „psychologické drama”, na československém plakátu za „tragikomedii”. Film Miloše Formana „Lásky jedné plavovlásky” je v Polsku označován jako „proslulé psychologické drama”, v Československu – „filmová komedie”. Na českém plakátu k filmu Morgiana je rozesmátá žena, na polském žena vyděšená k smrti s umrlčí lebkou na hlavě.
Poláci se zajímají o českou literaturu, divadlo i film – i vy ve svých knihách odkazujete na Bohumila Hrabala, Jaroslava Haška, Otu Pavla, filmy Zdenka Svěráka či Petra Zelenku. Mají tito autoři nějakého společného jmenovatele, který by vysvětloval polský zájem?
 
Máme v Polsku dojem, že jmenovaní autoři a filmaři neberou život příliš vážně. Odstup a ještě jednou odstup od sebe sama je základem české kultury. Dám vám příklad. V době, kdy byl Alfons Mucha považován za nejslavnějšího českého malíře, byl na důkaz uznání po vzniku samostatného státu v roce 1918 požádán, aby navrhl první československé bankovky. Zvěčnil na nich svou ženu Marušku (na stokoruně) a dceru Jarku (na desetikoruně). To se mi moc líbí, protože je to další příklad toho, že česká kultura není nafoukaná. Umíte si představit stát, kde by někdo zpodobnil na bankovkách své příbuzné? V Polsku? Vyloučeno. Na bankovkách musíme mít hrdiny.
Samozřejmě je mi známo, že česká kultura má v sobě také prvky náboženství, metafyzična, deprese či prvky lyrické atd., ale to většinu Poláků nezajímá. Zajímá nás česká radost. Snažím se jen vysvětlovat, že ta radost často pramení ze smutku, že jde často o záchranný člun či určitý druh sebeobrany.  
Tezí vaší nové knihy je, že česká mentalita zušlechťuje každodennost, protože nevěří v Boha a posmrtný život. Proč se to Poláků, kteří jsou z velké části věřící, tolik dotýká?
 
Ve Zlatých Horách, na vrcholu Borůvkové hory je vidět česko-polská hranice. Je tam bufet, kde jsou na zdi nápisy v obou jazycích. Český „bufetář” tam denně aktualizuje informaci o tom, kdo má ten den v Česku a Polsku svátek. Můj známý tam byl už několikrát. Jednou ho provozovatel stánku pozval dozadu a ukázal mu ceduli s dvojazyčným nápisem, kterou na četné prosby polských turistů musel sundat ze zdi a schovat. Víte, co na ní stálo a co tak děsilo mé rodáky? Cituji: „Dokud žiješ, jez a pij, po smrti už žádnou radost mít nebudeš.‟ No zkrátka jsme katolíci a máme pocit, že máme patent na pravdu, že katolicismus dává odpověď na všechny otázky. A navíc – jak si někdo může dovolit nevěřit v Boha? Považují se snad Češi za lepší, než jsme my, protože nemají strach z Boha? To je přeci drzost.
K té zálibě Čechů v každodennosti se váže ale také určitá lenost, Čechy oblíbené slovo „pohoda”. Zatímco Poláci jsou bojovníci, Češi si vždy vybírali snazší cestu, to platí i v boji proti komunismu, který vyvrcholil tzv. sametovou revolucí. Byli jsme skoro posledním státem, kde padla železná opona...
 
Sametovou revoluci za vás zkrátka udělal někdo jiný. Komunismus musel padnout i v Československu, když už zkrachoval všude jinde v Evropě. Zajímavé je, že když se v Polsku 4. června 1989 odehrávaly první svobodné nekomunistické volby do parlamentu, v Československu Václav Havel seděl ještě ve vězení.
Československý režisér Fero Fenič natočil film „Zvláštní bytosti”, který vypráví o poslední noci komunismu. Tu noc Fenič předpověděl, protože film začal točit v únoru 1989, jenže – jak říká – žádný český herec v něm nechtěl hrát hlavní roli. A tak hráli polští herci.
Říkala mi kamarádka, že její babička s dědečkem projížděli v listopadu 1989 tramvají Václavským naměstím a měli s sebou dort, protože kamarádce byly tehdy asi tři roky a měla narozeniny. Babička a děda samozřejmě z tramvaje nevystoupili, přestože věděli, že se tam odehrávají historické události, „ale měli jsme ten dortík a dítě čekalo”, říkala babička. „A pak, dodala, všechno uvidíme v televizi.‟
Poláci oslavují témata jako hrdinství, odvaha, patriotismus. To jsou pojmy, které Čechům vůbec nic neříkají. Máte na to nějaké vysvětlení?
Ježíšmarja, to není pravda, ze Čechům ty pojmy nic neříkají. Možná notoricky o nich nemluví. Neradi o patriotismu mluví přímo, ale ten se projevuje třeba tak, že pečují o svá města a městečka, která vypadají jako z pohádky, zahradničí. I víra v neexistujícího Járu Cimrmanna – českého génia, který je srovnáván jen s Leonardem da Vinci – je formou vlastenectví. Češi si jako jediný národ vytvořili neexistujícího hrdinu. A jsou na to patřičně hrdí. Vlastenectví není jenom bojem za vlast.  
Myslíte, že přes všechny ty kulturní odlišnosti existuje naděje, že „láska nebeská" Poláků vůči Čechům nezůstane jednostranná?
Asi zůstane. Je dobré, že řada Čechů po návštěvě Polska během fotbalového mistrovství Evropy říkala: „Poláci jsou perfektní, všechno skvěle připravili‟. To už je jen malý krůček k tomu, aby si někteří začali Polska vážit.
text: bum