Marek Douša: Na facebook chodím jako do hospody

Marek Douša kreslí kruté vtipy a komentuje v nich nejen politické dění. Kde se to v něm vlastně vzalo a jak žije a odpočívá někdo, kdo se živí srandou?

Lidi tě poslední léta znají jako kreslíře stripů v Reflexu a vědí, žes po revoluci zakládal Sorry. Cos ale vlastně dělal předtím?

Připravoval se na tu úžasnou kariéru; chvíli jsem seděl v kanclu a obchodoval s dřevem, to mě ale zas tak moc nebralo, jenom když Jugoslávci přivezli Klekovačku, takovou samohonku, co pálili někde na pile. A naštěstí hned pod podnikem, kde jsem pracoval, byl biograf, detašované pracoviště, takže to nebylo tak zlý. Potom jsem měl období mytí oken, nádobí a podlah. Pokoušel jsem divadlo. Taky jsem si kupoval to obrovské Rudé právo a Dikobraz. A věčně jsme seděli ve Smíchovském sklípku, středu světa, kde bylo každýho možný potkat. Stačilo počkat pár piv a každej nakonec přišel.

INTERNET VŠECHNO ZJEDNODUŠÍ

Jak vůbec žiješ? Podle toho, co vídám na tvém FB, jsi už léta na vesnici - zlákal tě životní styl bez kraválu velkoměsta, nebos to tak měl vždycky? A máš vesnický životní styl včetně domácí zvířeny a tak?

Na venkov jsme se vrátili na přechodnou dobu, než se vyřeší nějaký problémy kolem pražského bydlení a protože se nevyřešily, jsme tu patnáctý rok.  Všechno hodně zjednodušil internet, takže třeba na fb chodím jako do hospody; zkontroluju, jestli jsou všichni na svých místech a vedou pořád ty samý řeči. Jako chovatel a pěstitel jsem se neosvědčil, naše zvířata se navzájem milovala, třeba papouška nám z lásky ulízal pes, takže to moc nepokoušim. Ale pod oknama se nám procházejí srny, lišky, myšky, brabenci a v rybníce plavou ryby, který tam naházejí kamarádi rybáři. A ty tam jsou do té doby, než je kamarádi pytláci zase vytahají. Koloběh přírody.

Ve stripech reaguješ na politické dění, zkonzumuješ hodně novin? A baví tě to?

Vlastně tak nějak chodim do práce, ale pořád mě to baví. Ten moment, kdy všechno musím zformulovat do dvou vět... Po očku sleduju zpravodajství, ale všechno už dávno nečtu, čistě technicky to nejde a navíc to ruší.

ZKRATKA? LENOST!
Máš nějaké výtvarné vzdělání? Nebo ta schopnost skvělé zkratky přišla pouze praxí?

Schopnost skvělé zkratky je následkem lenosti a kdysi i takové privátní soutěže vydělat co nejvíc peněz za co nejmíň čárek. Navíc svého času, kdy jsem pro Reflex kreslil hodně hodně, ale obrázky vycházely malé malé, ve velikosti poštovní známky, bylo třeba zbavit se detailů, ale zachovat nějaký smysl kresby; víceméně technologická záležitost. Nevím, jestli se to někde učí, ale kdyby bylo třeba, možná bych to mohl učit já.

Kreslíš doma, nebo po hospodách, nebo kde?

Když mám záchvat, kreslim furt a všude, jsou to takový vlny. Hospoda je dobrá, ale když je tam člověk novej. Když je za podivína, co si čmárá, jakmile si s tebou začnou povídat, je konec. Musíš to zabalit a jít dál... kavárna je lepší, ale tady žádnou nemáme, možná nejblíž v Drážďanech. Obecně: hospody a kavárny jsou vhodný pro volnou tvorbu. A doma normálně makám. Sednu k mašině a dokud to není hotový, nevstanu.

Jak odpočívá kreslíř vtipů?

Když je po uzávěrce, normálně se vypnu. Program NIC/PRÁZDNOTA.

Jinak chodím, fotím, píšu, votravuju kamarády, aby u nás udělali výstavu a nebo zahráli. Pinkám kulečník, vychovávám děti a líbám manželku.

Kdes byl 17. 11. 1989?

Ačkoli jsem byl v té době pražskej, z různých důvodů jsem byl zrovna tady v Šenově a staral se o farmu svých rodičů (jo, oni to měli s těmi zvířaty jinak než já). Ucho na rádiu se Svobodnou Evropou a žádná šance se do Prahy alespoň dovolat. Dost peklo.

ČASOPIS Z DOBY BURČÁKU

Jak vzpomínáš na doby, kdy se zakládal unikátní černohumorný časopis Sorry a jaká je dnešní situace téhle tiskoviny a lidí kolem ní?

Dost jsme tenkrát pili, takže to mám v mlze. Ale ten nápad přišel při pořádání výstavy v Blansku (v době burčáku). Partička kolem Fámyzdatu se skamarádila s několika kreslířema a začalo to fungovat, Fidelis Schlee byl ochotnej to financovat. Paráda.

Teď zbyl v podstatě jenom Fíďa a jeho prachy. Redakce je, pokud vím , dost zdecimovaná, jednou za měsíc se do Sorry nasype, co příjde, a je to. Navíc kluci moc nekamaráděj s technikou a internetem, moje sedumdesátiletá teta je proti nim ajťák, takže myslím, že Sorry je v tuhle chvíli takovej obrozeneckej zpravodaj o dění v Bubenči (kde bydlí kolega Fefík) s pár vtípkama.

NÁPADY PŘICHÁZEJÍ S UZÁVĚRKOU

Viděla jsem tvoje nesmírně poetické kresby koček nebo spíš kocourů pro jakousi zakázku pro pivovar. Děláš takových věcí víc? Kam kromě Reflexu kreslíš?

To je všecko náhodou. A jak známo, nápady přicházejí s uzávěrkou a termínem.

To je výzva, takže se nebráním ničemu. Nejsem žádnej extra výtvarník, takže tam vždycky zůstane kus Douši.

No ale co si budeme povídat, tady na té výspě republiky člověk o moc kšeftů nezavadí, takže většinou dělám pro kamarády, kamarády a jejich kamarády, případně pro kamarády kamarádů kamarádů.

Bude k vidění nějaká tvoje výstava? A kde se dají tvoje věci vidět kromě archivu Reflexu?

Momentálně je otevřená výstava v knihovně ve Varnsdorfu a na podzim se přesune do Žatce.

Na webu jsem chvíli kutal na projektu kurvafix.cz, ale nějak se mi nedařilo sehnat další spolupracovníky, takže to je taková trochu zahnívající záležitost, aktualně dávám obrázky do magazínu zpravodajského webu vybezek.eu, kam tak trochu I píšu, fotím, administrátoruju a vůbec se snažim dát vědět o tom, že tu ještě žijem. Se střídavými úspěchy.

O čem sníš?

Ha! Že přežiju. Že si dám zejtra kafe a že se sejdem doma.

Co děláš proti šedi?

Žiju v zeleni, nosím červený frňák a koupím si fialový klobouček.