Máme se tu bídně, pojedem do Vídně...

"Máme se tu bídně, jedeme do Vídně, skrz dráty se proštípáme, snad nás přijmou vlídně," zpívávaly kdysi Tři sestry. Štípaček netřeba. Je tam líp než tady?
VÍDEŇSKÝ VÍKEND
Do Vídně jsem jela na vikend, primárně na koncert, ale nešlo neprojít město, pár výstav a po lehkém váhání i vánoční trh u radnice. V paměti zbylo několik postřehů, poznatků a překvapení.
Kubovo "vyfoť nějaký lidi, co vypadaj protišedně" nešlo skoro splnit: většina lidí vypadá docela pražsky, barevné ujeté outfity jako v Londýně nebo Berlíně se v běžném provozu skoro nevyskytují.
Taxikáři jsou stejní jako v Praze. Nepříliš ochotní a brblající obsáhlé úvahy o nástrahách dopravy ve městě.
V čas adventu se VŠECHNO musí vánočně přizdobit, od měststké haly po výlohu obchodu s čímkoli.
Kafe v běžné kavárně není o nic lepší než v Praze, jen vám k němu skoro všude dávají automaticky skleničku vody.
VÝSTAVY A FILM
Vídeň je v mnohém podobná Praze, ale v čem je o hodně dál, je umění. Výstavní síně jsou plné nádherných věcí a výstav je tu neúrekom. Za vidění HODNĚ stojí celé náměstíčko nazvané Museumsquartier - soustava muzeí a galerií v centru města. Nejvíc pak Muzeum moderního umění: v tuhle chvíli tam je třeba uchvacující a znepokojující výstava Hyperreal (desítky hyperrealistických obrazů, jaké u nás neuvidíte ani náhodou).
Museumsquartier skrývá i muzeum jménem Kunsthalle. Tam ještě chvíli bude k vidění jeden dobře skrytý, donedávna jen fajnšmekrům známý umělec: Bruce Conner. Filmař, výtvarník, beatnik.  Výstava jeho věcí ze 70. let je zajímavá hlavně jeho filmy. Vypadají jako klipy natočené o desítky let později, pořádně psychedelické a s muzikou třeba od Briana Ena.
DĚSIVÉ TRHY
Duchovní radosti takových zážitků dostanou nafrak, když se jden vydá na vánoční trhy. Jednoduché zadání "chci neochucený marcipán" nebylo možno splnit. Kdybych si však byla řekla "chci čínský růžový kýč" či "nebojím se punče nic", bylo by jinak. Stánky trhovců vypadají vánočně, ale kromě relativně rozumných, i když nesmyslně drahých věcí, jako jsou ručně dělané svíčky či ozdoby s obrázkem pana Strausse, nabízejí zhusta úděsné, plastové, vánocemi nevonící věci. A betlémek je zastrčený, zapadává sněhem a kouká na něj jen sem tam zbloudilé robátko. Ahoj, Ježíšku.
ZÁKAZNÍK POSTRACH
Návrat ukázal, že s ochotou pomoci zákazníkovi na tom nemusejí být v "západní" Evropě o nic lépe, než jsme u nás. Letadlo do Prahy se cestou na start porouchalo a naštvaní cestující byli lákáni do náhradního busu. Celou dobu jsem měla neodbytný pocit, že se nás chce personál především zbavit, posílá nás od čerta k ďáblu a než jsem si vyprudila nocleh a jiné letadlo na druhý den, uplynuly celé hodiny; hned několik zaměstnanců se cítilo náramně uraženo, že si někdo dovoluje dožadovat se kompenzace za to, že nebude doma, kdy měl být. Prostě jako v Praze, jak si člověk tu Vídeň udělá, tak ji má. Pokud se tam chystáte, nejlíp uděláte, když se na celý den nasáčkujete do muzeí a galerií. To potěšení, co tam zažijete, vyváží všechny eventuální ubíjející hodiny v letištní hale.
PS: omluvte sníženou kvalitu fotek, zamrzl mi objektiv u foťáčku a mobil to focení zas tak dobře nezvládá.