Jednoho rána se Malý pán vzbudil s pocitem, že mu v životě něco schází. A tak se vydal na cestu. Musel překonat strach, splnit pár nelehkých úkolů ale hlavně poznat sám sebe. A jak už to tak bývá, to co nejvíce hledal, měl ve skutečnosti skoro pod nosem. A co že to bylo? Na to se můžete podívat v nové loutkové pohádce Malý pán režiséra Radka Berana a scénáristy Lumíra Tučka, která bude mít premiéru 14. května.
Příběh na motivy knihy Velká cesta Malého pána od Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha je postaven na jednom z nejdůležitějších principů našich životů a tím je potřeba nebýt sám, mít se o koho opřít, když nám je smutno nebo když se chceme podělit o radost. Pohádka o Malém Pánovi dětem ukáže, že v životě jsou důležitější věci než majetek a peníze.
Loutkám propůjčili hlasy známí herci, jako například Saša Rašilov,Táňa Vilhelmová, Pavel Liška nebo Miroslav Táborský. „Nabídka obsazení do role Malého pána mi udělala radost jako za poslední dobu máloco. Je to naprosto výjimečná věc a pro mě srdcová záležitost,“ říká Saša Rašilov.
„Hlavní idea je připomenout v dnešní době lidem, a hlavně dětem, kouzelný
svět loutek skrze film. Představit jedinečnou československou loutkářskou školu, a to nejen doma, ale i v zahraničí, kde je naše loutka známá svojí kvalitou a nápaditostí,“ říká producent filmu Jakub Červenka.
Výtvarnou podobu loutek má na svědomí výtvarník František Antonín Skála, syn slavného sochaře Františka Skály. Výroba loutek mu zabrala skoro rok. A dala mu zabrat. Malý pán neměl být ani mladý, aní starý, ani hezký, ani ošklivý. Vizuální podoba je ale právě to, co bude na pohádce vyjímečné. A taky je společně s tzv. filmovým jazykem odliší od Kukyho.
Loutky rozhýbe známý soubor Buchty a loutky. „Protože Buchty a loutky mezi divadelníky proslavil tzv. filmový jazyk, který začaly používat v divadle, je na čase začít ve filmu používat loutkový jazyk. Ačkoli jde o technicky a technologicky nejnáročnější projekt, jaký jsme dosud dělali, chceme zároveň přiznat, že se před kamerou budou pohybovat skutečné loutky se skutečnými drátky v hlavě a nitkami na rukou a nohou,“ říká režisér Radek Beran.