Londýnské oko: Cyklondýn

Posledních několik let jsem se po Praze nepohyboval jinak než na kole a bylo zřejmé, že tomu tak bude i v Londýně.
Hned ze začátku vyšlo najevo, že cyklistika má několik kruciálních výhod i v anglické metropoli:
Londýnská veřejná doprava je nekřesťansky drahá a mnohdy jednoduše nefunguje. Jedna jízda metrem stojí kolem dvou liber (záleží na zónách) a titul nejstarší podzemka na světě se často promítne i do funkčnosti. Levněji se svezete červeným autobusem, nikdo vám ale nezaručí, že se dostanete do cílové stanice. Řidič to ve špičce občas někde zapíchne a nechá vás čekat na další autobus. Obecně platí, že pokud není půlnoc, v širším centru města autobusy víc stojí než jedou, a kratší vzdálenosti se vyplatí střihnout pěšky.

Další plus pro cyklistiku je město samotné, Londýn je na rozdíl od Prahy placka. Pokud máte obavy, že placka je trochu větší, jsou liché. První týden v Londýně jsem měl nutkání oficiálně si stěžovat u Jamese Camerona, že jeho město je mnohem měnší, než se říká. A to jsem tehdy bydlel ve čtvrti, o níž v turistickém průvodci byla jedna jediná zmínka: Bývala to vesnice severně od Londýna.

Poslední příjemností jízdy na kole je, že v Londýně nejste sami. Když se lidé kolem páté šesté vracejí z práce, před každým semaforem stojí poctivý peloton o několika desítkách kol, až za nimi se štosují auta. Ano, cyklisté nejsou nejoblíbenějším živočišným druhem řidičů, auta ale nemají jinou možnost než si na ně zvyknout a cyklisty respektovat. Ve výsledku je jízda zacpaným Londýnem mnohem bezpečnější než v Praze, kde v každém druhém voze sedí zamindrákovanej kretén, co se nedokáže vyrovnat s faktem, že tu silnici nepostavili jen pro něj. 

Ok, teď se konečně můžeme dostat k jádru pudla. Každý poslední pátek v měsíci se koná tzv. Critical Mass, což je obdoba pražské cyklojízdy. Jen trochu živější a živelnější. Sraz je vždy v 18.00 na nábřeží South Bank. Tedy vedle Waterloo Bridge a v podstatě mezi Národním divadlem a Temží. Trasa a délka jízdy je závislá na počasí a náladě čela pelotonu, končí se na Picadilly Circus. 

Cyklojízdu lze s klidem absolvovat na jednom z mnoha modrých kol, které si můžete půjčit na každém druhém rohu. Nebudete sami. Jmenují se Barclays bikes (podle banky), ale říká se jim Boris bikes (podle starosty). Ve stojanu si s platební kartou aktivujete účet (2 libry na 24 hodin) a pak záleží na tom, za jak dlouho kolo vrátíte. Ve výsledku vás to nevyjde dráž než dva drinky v jakémkoliv baru. Kolo ze stojanu odparkujete tažením sedla nahoru, a zaparkujete tak, že ho do stojanu prostě šoupnete. Zkontrolujte si, že se po zaparkování rozsvítilo zelené světlo na stojanu a kolo nejde odparkovat.

Účast na oslavě všech vozítek poháněných lidskou silou se počítá od desítek po stovky, několik kol za sebou táhne nezanedbatelný sound systém a peloton se pohybuje rekreačním až šnečím tempem. Cyklisté bez účasti policie dočasně blokují okolní dopravu a silnice je vyhrazena jen pro ně. Přednost mají jen chodci, veřejná doprava a houkající sanitky. 

Vtipné je, že po chvíli začnou neohrožení jezdci hrabat z brašen plechovky piva a cideru a celé se to promění v pojízdný mejdan s hlasitou hudbou. Ta nikoho neobtěžuje, jak rychle se objeví, tak i zmizí. Kuřáci ocení, že na veřejných komunikacích neplatí zákaz kouření.

Naposledy jsme jeli skoro čtyři hodiny. Přes Waterloo Bridge jsme se dostali do centra, kterým jsme prokličkovali na západ. Uličky Barbicanu, street art a graffiti v Shoreditchi, pak na sever do Hackney. V Dalstonu jsme projeli zavřeným trhem a zpět do centra přes Angel. 

V průběhu jízdy se na Londýn snesla tma, několik z nás muselo předjet peleton, aby se dokoupily zásoby alkoholu. Člověk se nějak zahřát musí. Když jsme dorazili do cíle, největší vytrvalci na okamžik zablokovali slavnou Picadilly a vítězně zvedli kola nad hlavu. Dojemný okamžik. 

Po pár stížnostech ze strany uniformovaných jsme se přemístili na chodníky, zapálili cigaretu a pochválili si, jaká že to byla pěkná cyklojízda. See you next month a dav rozjel na všechny světové strany. 

My přijali pozvání na navazující happening a s klukem, jehož kolo disponovalo policejní sirénou a integrovaným sound systémem, jsme vyrazili před St. Pauls Cathedral. S úderem půlnoci tam začal turnaj v kriketu, míčky zastupovaly hlavy bankéřů. Působilo trochu podezřele a nahlas a tak nás po necelé hodině slečna z katerdály požádala, abysme se rozešli. Prostě příjemně strávený večer v metropoli nad Temží. Takže pokud pojedete na víkend do Londýna, nebojte se do toho šlápnout!

London Critical Mass
každý poslední pátek v měsíci
sraz 18.00 na South Bank před National Theathre
více info na www.criticalmasslondon.org.uk