Pátek byl v areálu festivalu v Dolních Vítkovicích co se týče pohybu nejnáročnější. Všude se valily davy lidí a projevovalo se to i na frontách u stánků s občerstvením nebo na toaletu. Mnozí částečně fronty bojkotovali očuráváním plotů, zdí a všeho, kde bylo trochu prostoru.
/fotogalerie ze středy/
/foto - čtvrtek/
/foto - pátek/
/foto - sobota - Matyáš Theuer/
/foto - sobota - Magdaléna Lindaurová/
Magnetem pátku byli rockeři Midnight Oil z Austrálie, kteří prožívají svůj comeback, a tak jejich koncert si nemohli nechat ujít jejich fanoušci, kteří je milovali v osmdesátých a devadesátých letech. Pátek přinesl také vystoupení osobitého a originálního Benjamina Clementina. První dojem k němu nabízí popis „bizarní podivín“ oblečený v jakýchsi montérkách a s krajkovým límcem přes ramena. Jeho účes také není příliš konvenční, ale stačí pár minut poslechu a každému musí dojít, že jde o výjimečný hlas. Jeho image připomíná funkového krále Slye Stonea, hudba mísí hned několik vlivů a má muzikálový nádech a tou svou jinakostí zase evokuje zpěvačku Anohni, když byla ještě Antonym Hegartym. Brit s ugandskými kořeny se během svého koncertu neváhal zastavit na několik minut a rozezpívávat a roztancovávat publikum, dokud nebyl zcela spokojen. Lze předpokládat, že většina ho viděla a vůbec o něm slyšela v souvislosti s Colours poprvé, přesto mu podlehla. Clementanovo vystoupení bylo beze sporu nejartovějším momentem letošního ročníku.
Posledním headlinerem páteční noci byli Moderat z Berlína, kteří předvedli přesně to, co se očekávalo. Jejich vystoupení můžeme porovnat s hvězdami soboty Booka Shade a Justice. Hudebně byli dál mistři elektroniky z Německa, ale svou vizuální stránkou francouzští Justice všechny ostatní sfoukli jako svíčku. Velkou část dojmu z jejich gigu obstarala scéna a světla stále měnící svou pozici, ale to se zvlášť u electra počítá.
Velkým jménem pro české publikum zůstává i jméno Jamiroquai, kteří byli headlinery posledního dne. Nejlepší hudební léta mají sice již za sebou, ale hity jim nikdo nevezme. Jay Kay se svou partou na pódium přišli s malým zpožděním, ale hned od začátku šlápli na plyn. Mezi jednotlivými tracky nedělali zbytečné pauzy a většina setlistu byla sestavená ze singlů napříč celou jejich diskografií. První polovina byla mdlejší, ale ta druhá s hity jako Cosmic Girl, Canned Heat, Loove Foolosophy nebo Supersonic už posluchače totálně rozpálila. Není třeba pochybovat o tom, že v tom sehrála svou roli i nostalgie. Navíc Jay Kay nebyl zcela v pěvecké formě. Jeho hlas nebyl ostrý jako ve studiových nahrávkách. Těžko říct, zda kvůli věku a opotřebování, nebo kvůli zdravotním problémům, které ho v posledních měsících stíhají. Bylo na něm vidět a vlastně to i řekl, že ho bolí záda. O to obdivuhodnější byl jeho výkon, kdy se snažil uzpívat a odtancovat celý koncert, co to jen šlo.
Colours of Ostrava je pro letošní rok skončený. Je oznámené datum příštího ročníku (18. – 21. července 2018) a není důvod nekoupit lístky, hned jak budou v prodeji za co nejnižší cenu. I letos ostravští dokázali, že vybírají umělce, kteří živě opravdu umí. I samotná organizace festivalu je na české poměry také dobrá, i když je stále co zlepšovat…