Lenka Andelová (divadlo Sklep): Pořád vymýšlíme nový ptákoviny

Lenku můžete znát především ze Sklepa. Zajímalo nás nejen to, kde a kdy budou k vidění další představeni, ale i zákulisí legendárních Besídek a dalších sklepáckých akcí...
 
Jaký je běžný život herce a normální provoz Sklepa?
 
My nejsme typický divadlo, intenzivněji zkoušíme vlastně jen jednou v roce, když připravujeme novou Vánoční besídku. Letošní Besídka je už 41. To je neskutečná kontinuita. Občas se stane, že divák, který nás naposledy viděl například před 15 lety, je zklamaný, jak jsme zestárli a jak už to není ono a naopak jiný divák je zas nadšený, že jsme ještě tady, že pořád vymýšlíme nový ptákoviny a že mu tudíž v tomto nejistém světě poskytujeme jakousi jistotu kvalitní a nesmírně vkusné zábavy.
Jinak si všechny věci děláme sami, scénky, tance, písně, kostýmy a většinou i hudbu. Prostě co si kdo vymyslí, to si taky zrežíruje, zazpívá atd. a jde s kůží na trh. Na společných věcech se pochopitelně podílíme všichni.
Dá se říct, že tento náš kabaret funguje i proto, že jsme všichni tak trochu Ferdové mravenci a brouci Pytlíkové. Někdo je samozřejmě víc ten Pytlík, ale pak na něj skočí múza a Ferda se nestačí divit.
Každý rok je po Vánoční besídce, která se hraje jen pro kamarády, deprimující schůzka, kde se dohadujeme, který věci a písničky zůstanou a který půjdou do koše. Většinou je toho víc, než časový formát snese a pak je na Davidovi Vávrovi, našem „otci zakladateli“, aby rozhodl. Nebýt jeho nadhledu, tolerance a pozitivní energie, už dávno neexistujeme.
 
 
To musíte mít hodně nápadů…
 
Tím, že je nás hodně, se to rozmělní a dá se to vydržet. Stejně ale všichni od podzimu fňukaj, že letos je nic nenapadá, nebo že nemaj čas, něco vymyslet a pak se to zase nějak upeče. Během roku si scénky i písničky krásně sednou, aby se v prosinci zahrály naposledy. Některý kusy se pak ještě objevujou na Výběru z besídek, ale většina z nich definitivně zmizí. Každý rok skuhráme, proč neděláme novou besídku aspoň ob rok, ale David má pravdu, když říká, že jakmile naši tradici jednou porušíme, celý se to rozpadne. I proto je jeden rok besídka slabší, druhý silnější. Ale vždycky se musíte k něčemu vybičovat.
Loni se mi stalo, že jsem pro svůj nápad nesehnala „živýho“ kolegu. Ale scénce jsem věřila, tak jsem nikomu nic neřekla a na Vánoční besídce ji zahrála s panákem z představení Mlýny. Ale musela jsem mu vyrobit hlavu, protože mu ji někde zašantročili. Povedlo se, scénka neletěla do koše a pak ji dokonce pochválil Ondra Trojan. Takže ve Sklepě je naštěstí pořád ještě možný všechno.
 
 
Máte na kostýmy někoho konkrétního z vás, nebo si po večerech šijete šatičky a medvědy?
Naštěstí je teď hodně sekáčů, kde člověk najde ulítlý věci. Třeba i medvědy z plyše. Někdy se ten nápad odvíjí i právě od takovýhle bizarnosti. Třeba David docela dlouho nosil brokátovýho ještěra. Pořád je na Dobešce a čeká na další správnou chvíli. Občas to doplníme něčím kupovaným a tu a tam si necháme i něco ušít, třeba sukně na kankán.
 
Jak často zkoušíte a kde?
 
Společné věci zkoušíme pár dní před Vánoční besídkou. Pak už to jen lehce oprašujeme, aby se to nepřezkoušelo. Často i v autě, když se jede hrát mimo Prahu. A před představením si připomeneme písničky a tance, většinou. Proto se nám stává, že něco vznikne přímo před divákem.
 
Takže improvizujete?
 
Ale ne úplně, scénka je daná, ale když někdo něco zapomene nebo udělá jinak, tak na to musíte zareagovat a když to funguje, tak se to tam nechá. Stejně tak vás něco může napadnout i během roku, třeba když si to doma před představením poctivě opakujete. Pak to můžete do vaší scénky přidat. A zaleží na vás, jestli na to dopředu ostatní upozorníte, nebo se necháte překvapit jejich reakcí. Za ta léta už víme, co kdo snese.
 
 
A co ty ještě mimo divadla Sklep děláš?
 
Překládám, z angličtiny. Dřív jsem hodně tlumočila, ale to teď nejde. Mám dospělýho syna a dvě menší děti, devět a šest let. Občas nevyjde casting, občas vyjde něco pro studenty Famu, to mě hodně baví. Taky ulítávám na tenisu. Je pro mne dokonalou psychoterapií. A znovu se snažím setkávat s lidmi, které mám ráda. Zní to banálně, ale dá to práci, najít společnou chvilku. V sociálních sítích jsem neuvízla, mám ráda face to face.
 
Ale divadlem se asi moc uživit nedá?
 
Kdo je nastálo v angažmá v divadle, a jiné aktivity nemá, tak ten asi rodinu lehce neuživí.
 
Jaké jsou tvoje nejzásadnější vzpomínky, které jsou se Sklepem spojené?
 
To by bylo na dlouho. Zásadní je to, že jsem Sklepáky poznala, a taky to, že ještě dva roky před sametovou revolucí. Zažila jsem s nima neskutečný jízdy. Ať už v hospodě Na kovárně v Bráníku, kde jsme se dřív pravidelně scházeli, na vodě, na pivoběhu nebo ve Slavonicích. Ale naprosto nejzásadnější je to, že jsem poznala Davida Vávru. To stačí.
 
Jaké jsou novinky teď, kdy vás v roce 2012 uvidíme?
 
Novinkou je fungl nová, neokoukaná 41. besídka divadla Sklep z letošních vánoc. V Praze hrajeme 2x, 3x za měsíc, a to na Dobešce v Bráníku.
 
http://www.divadlosklep.cz/
http://divadlodobeska.cz/