Stanislav Barek slaví 4. července své 60. narozeniny a k této příležitosti plánuje uspořádat společný koncert rovněž s jubilujícím kytaristou australského původu Tommy Emmanuelem a vydat své druhé sólové CD, na němž se představí ve společnosti dalších významných kytaristů. Přinášíme rozhovor zejména o festivalu Kytara napříč žánry, který pořádá.
Netroufl bych si posuzovat, jestli festival má světovou úroveň, ale podařilo se na festival získat podstatnou část umělců patřících do absolutní světové špičky. Jako na všem, co má mít dobrou úroveň, bylo nutné tvrdě zapracovat. To znamená především naučit se shánět finanční prostředky, dále zajistit účinnou reklamu a získat důvěru umělců, aby chtěli na festival jezdit. Pro mě osobně to znamená 18 let nepřetržitého jednání, psaní a organizování. Prakticky full time job, ale přitom s nulovým finančním efektem pro mně. Ale to si nestěžuji. Dělám to dobrovolně a rád, protože si tím postupně plním svoje dávné sny.
Jako interpreta mě baví asi nejvíce hrát ragtimy, jako posluchače pak poslouchat skupiny King Crimson, Petera Gabriela, Stinga, ale na druhou stranu mám rád Bacha v jakékoliv podobě, baví mě poslouchat i symfonickou hudbu, např. Antonína Dvořáka nebo Dmitrije Šostakoviče a neopovrhnu ani třeba Svěcením jara od Igora Stravinského.
To je opravdu těžká otázka. Definoval bych to asi takto: rozdíl je v tom, že kytara není hašteřivá a urážlivá a nemá finanční nároky, což se o ženě říci nedá. Podobnost vidím v tom, že kytara i žena nám dává určitý druh slasti, kytara v oblasti duševní a žena v oblasti tělesné.
Nehraju na jiný nástroj. Mám pocit, že čím je člověk starší, tím méně toho umí. To je způsobeno tím, že člověk stále objevuje v hudbě nové obzory, do kterých by rád pronikl, ale není to z časových důvodů prostě možné. Tak hraji jenom na kytaru, snažím se hodně cvičit, abych měl ten nástroj co nejlépe zvládnutý a mohl na něj hrát „napříč žánry“.
Kromě toho, že hrajete na kytaru, jste i autorem několika publikací pro studenty i kytarové fajnšmekry. Co byste vzkázal těm, kteří by chtěli umět hrát na kytaru, popřípadě skládat vlastní písně, ale váhají, zda vůbec mají začít?
Publikace jsem vydal tři. Hned po revoluci slaboučkou brožuru o základních problémech hraní na kytaru. Na základě úspěchu této brožury jsem napsal kytarovou školu pro začátečníky a samouky. Třetí publikace byla kniha „Cesty české kytary“ a byl to vlastně rozhovor s profesorem Jirmalem o rozvoji české kytary. A co bych vzkázal? Určitě začít hrát na kytaru u nějakého vystudovaného kytaristy, aby se v první řadě naučili správné držení nástroje. Dále vybrat si učitele, který bude učit hrát nejen podle not, ale i doprovody k písničkám. Tím si zároveň osvojí cit pro melodii i harmonii. Na základě toho se můžou pokusit po nějakém čase složit písničku. K tomu je ovšem potřeba to nejdůležitější, být pilný, hodně cvičit a pořídit si co nejdříve metronom a hrát podle něj. A nakonec – všechno se učit v co nejpomalejším tempu a po zvládnutí pomalého tempa teprve postupně zrychlovat. Jiná cesta k úspěchu nevede.
Tommy Emmanuel je také šedesátník. Je jenom o měsíc starší než já. Náš společný koncert proběhne 13. 3. 2016 v Rudolfinu ještě za přítomnosti dalších mých spoluhráčů Olina Nejezchleby, Norbiho Kovácse, Michala Müllera a Dylana Fowlera. Samozřejmě největší časový prostor dostane Tommy Emmanuel, protože na toho budou diváci zvědaví nejvíce.
Co se týká CD, rád bych, aby se na něm objevili hosté, se kterými jsem v minulosti nějakým způsobem spolupracoval. Měl by se tam objevit Tommy Emmanuel, Peppino D´Agostino, Laurence Juber, Viktor Mazáček – houslista z České filharmonie a můj dlouholetý spoluhráč Adib Ghali, ale možná i Dylan Fowler z Wellsu. S každým z nich si něco na CD zahraji. Je to logisticky docela náročné a doufám, že se mi podaří vše dotáhnout do konce podle mojí představy a přes značné časové zaneprázdnění jmenovaných umělců. Repertoár bude různorodý. Objeví se tak např. Jiřinková polka od Bedřicha Smetany, kterou jsme zaranžovali a natočili v roce 1995 s Adibem Ghalim, dále moje vlastní skladby, ragtime a také jedna klasická věc.
Léto je pro mně spíše obdobím, kdy připravuji festival „Kytara napříč žánry“. Ale i přesto odehraji 2 koncerty – sólově vystoupím v Zubrnicích 11. 7. a koncem srpna s Norbi Kovácsem na festiválku v Chotči. Soustředím se spíše na koncerty, které bych měl mít v lednu v USA, ale hlavně v Mexiku.