Hlavičky podivných nestvůrek naložené v důkladně zapečetěných sklenicích, fotografie tajemných provozně-romantických zákoutí chat, svérázné dioráma přírodních motivů průhledem na pohlednice skrze hrdlo pivních lahví (samozřejmě těch hnědých), pyramida ze skleniček na malé panáky, srnčí lebka z drceného skla a originálními parůžky či zátišíčko s romantickými dřevoryty a prehistorickým „dráťákem“, z něhož se line hlasem dávných národních umělců Jaroslava Vojty a Jana Pivce předčítání z tajuplné Knihy chat, posvátného textu, z něhož odvozuje svůj ritus Chatařská církev Sekula (houby –automobilismus – pohoda).
To vše až do pátku mohou spatřit, zaslechnout či případně možná i jinými smysly pojmout návštěvníci výstavy Heimlichův manévr, kterou uspořádala umělecká formace kunstWerk v malostranském Ateliéru Josefa Sudka. Vzhledem k tomu, že navýsost originální tvůrci svá díla dávají veřejnosti v plen zhruba jednou za pět let (tzv. chatařská pětiletka), je nejvyšší čas nasednout na dvanáctku a zamířit na Újezd.
Na aktuální plody tvorby kunstWerku jsme se zeptali největšího odborníka na tvorbu svérázného uskupení, Dr. Ludwiga Hirsche, který protišedi.cz exkluzivně poskytl svůj vůbec první rozhovor.
Jaký okultní fenomén kunstWerk po řadě let vzbudil ze zimního spánku, navíc právě uprostřed zimy?
Formace kunstWerk pracuje ve zhruba pětiletých cyklech, kdy se stáhne do ústraní a soustředěně pracuje, neboť členům kunstWerku je jistá pomalost a soustředěnost na tvůrčí práci vlastní. A když se zhruba po pěti letech čas navrší a nashromáždí dostatek uměleckých, ale i jiných děl, přijde okamžik, kdy kunstWerk vychází na světlo a předvádí to, co vytvořil, což je právě v tomto okamžiku. Nejednalo se tedy o žádný spánek, a to ani v přeneseném významu, ale o setrvalou tvůrčí činnost, která právě vrcholí na této výstavě.
Čím tato jejich setrvalá činnost konkrétně formálně, esteticky a koneckonců i materiálně vyvrcholila?
Výstava Heimlichův manévr obsahuje spoustu různých, formálně odlišných uměleckých děl. Jako obvykle se členové kunstWerku zabývají především fotografií a prací s textem, ale také modelářstvím a jinými kutilskými postupy. Na výstavě je tedy možné zhlédnout fotografie, přečíst si texty, spatřit objekty, dioramata, modely, relikviáře a votivní předměty.
Kam se tvorba umělců posunula za uplynulých pět let jejich chatařského cyklu?
Z mého pohledu se jejich tvorba lehce zatáhla do sebe a tak trochu zvážněla. Přesto si udržují stále stejný nadhled, stejnou ironii jim tolik vlastní. Přesto si myslím, že spolu s přibývajícím věkem mých oblíbených umělců se jejich tvorba stává vážnější a méně hravou, přesto stále stejně ironickou a stejně pracující s nadsázkou, jako tomu bylo vždy.
Jak si vysvětlujete, že se za dlouhá léta jejich tvůrčí praxe stále vyhýbají ocenění, sláva, čestné doktoráty?
To samozřejmě nelze pokládat za nic jiného, než za čirou nespravedlnost. Na druhou stranu své chráněnce zrazuji před bažením po laciném úspěchu a různými uměleckými cenami. Snad i proto se drží v pozadí a věří, že nakonec si svou slávu vydobudou, protože co je dobré, musí uzrát.
Má kunstWerk nějaké následovníky, kteří by přebírali pochodeň tvůrčího chatařství, nebo po nich v oboru zůstává jen holá poušť?
Formace kunstWerk dbá na výchovu pokračovatelů. Tyto elévy a adepty zasvěcuje do tvůrčího procesu, bere je s sebou na svá tvůrčí usebrání - rituální víkendy, na nichž většina děl vzniká. Tam, přímo v terénu, je prakticky vychovává k tomu, aby roli, kterou nyní hrají otcové zakladatelé, mohli snad převzít.
Ovšem z pohledu církve Sekula jsou nejen následovníky, ale přímo jejími konzumenty všichni ti, kdo na chatu jezdí. Tudíž každý, kdo ctí fenomén chat a chatařství, je do jisté míry pokračovatelem této tradice. Je však potřeba, aby si tento fakt uvědomil, a právě k tomu vede neúnavná pastorační činnost chatařské církve Sekula, která vstupuje do tohoto prostoru a šíří tam osvětu. Samozřejmě záleží na samotných recipientech, jestli v sobě rozeznají to, že ta činnost, které se beztak oddávají, má v zásadě duchovně rituální charakter, a přiznají si to.