Knihy o lékařích ve válce stále táhnou

„Desetiletý Rahmudin přišel s proraženou lebkou. Nevěřil jsem, že se kdy probudí z kómatu. A po operaci ten malej syčák chodí!“ Tomáš Šebek, Mise Afghánistán
Zatímco se Lékaři bez hranic vyrovnávají s tragickými následky bombardování nemocnice v Kundúzu, vychází navýsost aktuální kniha jednoho z nich. Syrové svědectví chirurga Tomáše Šebka je čtení působivé, ale i dosti děsivé.
Knihy o lékařích ve válce jsou úspěšné, trochu morbidní, ale zároveň oslovující svou lidskostí. V roce 1968 byšla kniha Richarda Hookera MASH - podle ní vznikl slavný filma  ještě slavnější seriál. Vyprávěla o amerických dokorech ve vietnamské válce - a přes věškerou hrůzu působí, snad i díky už značnému časovému odstupu, ale především díky důrazu na černý humor, jako velmi zábavná věc, kde je protiváleščné poselství sdělováno mezi výbuchy smíchu u karet.
Mise Afghánistán, současná česká kniha z války v Afghánistánu, je pojatá úplně jinak. Schválně jsem se pustila do obou současně, a je to zvláštní zážitek. Afghánistán, Kundúz, to je válka, kterou známe ze zpráv. Ranění a mrtví jsou současní, a aktuálně zemřelí ze zničené nemocnice mají i jména - česká jména. Autor píše diametráně jinak: Ano, občas se vtipkuje, ale i kvůli stylu - neliterárnímu, nespisovnému, neromantizujícímu - je to mnohem smutnější setkání a příběhy neplynou tak snadno a nadějeplně jako v MASHI. 
Zároveň je - pokud se už knihou prokoušeme, protože to není zcela snadné - dozvíme zajímavé věci, které se nemusejí týkat přímo této konkrétní války. V tom vidím největší plus tohoto počinu. Jaká je motivace lidí, co jezdí do daleké nebezpečné země pomáhat jiným? Proč to dělají, jak se na cestu chystají? Na takové otázky tu najdete odpovědi. Psané lidsky a bez glorifikace. Zajímavá kniha, i když číst ji je trochu zápas.