Aktualizováno: KMENY 0: Další díl je o městské subkultuře před rokem 1989

KMENY 0
Městské subkultury a nezávislé společenské proudy před rokem 1989
 
Vladimir 518 a kolektiv
Minirozhovor s V518 ke knize jsme přinesli zde.
Album s řadou fotek z knihy najdete nově tady.
 
Fotografie: Karel Cudlín, Ivan Pinkava, Bohdan Holomíček, Tomki Němec, Herbert Slavík, Ondřej Němec, Libuše Jarcovjáková, Roman Sejkot, Jan Šilpoch a další
Grafická úprava: Belavenir
744 stran
 
Obsah
 
Předmluvy:
Nenormalizace - Miroslav Petříček
Květiny na hnoji vzrostlé - Vladimir 518
 
Kapitoly:
Máničky - Petr Blažek
Trampové - Jan Charvát
Teplí - Jan Seidl
Underground - Josef Rauvolf
Sci-fi - Ivan Adamovič
Motorkáři - Petr Drnovský
Kinoamatéři - Jiří Horníček
Kulturisté - Kamil Fila
Folk - Michal Konečný
Disent - Adam Drda
Počítači - Pavel Kappel
Punk - Phil Hell
Alternativa - Mikoláš Chadima
Ekoaktivisté - Jiří Kulich
Lennonisté - Filip Pospíšil
Vlajkonoši - Jiří Volek
Nová vlna - Petr Hrabalik
Auto - Luděk Staněk
Metal - František Štorm
Skate - Martina Overstreet
Alternativní divadlo - Jan Dvořák
Veksláci - Adam Havlík
Nudisti - Michal Josephy
Výtvarníci - Tomáš Pospiszyl
Depešáci - Vladimir 518
 
Pokračování našeho výletu do nezávislých a často podzemních společenských proudů nevzniklo ani tak z důvodu velkého ohlasu, který vzbudil první díl knihy Kmeny z roku 2011, ale spíše z prozaicky jednoduchého nadšení pro věc samotnou. Naší ambicí není vyždímat téma subkultur kam až to jde, ale pouze dostudovat věc do hloubky a propojit na časové ose kulturní tendence, které předcházely situaci, ve které se nacházíme v současnosti. Protože skutečně tomu je tak, že subkulturní svět byl ve dvou porevolučních dekádách často velmi silně utvářen již v období normalizace. Hlavní časový záběr této nové knihy leží v období mezi léty 1969 a 1989, kdy se měla společnost takzvaně vrátit do normálu, ideologicky se stabilizovat a veškeré závany čerstvého vzduchu měly být zahnány zpět do říše společenské utopie. Místo toho ovšem na kulturních periferiích bujela touha po něčem novém, opravdovém a nezávislém ve vztahu k tehdejšímu establishmentu a ideologii. Pokud můžeme dnes vysledovat u současných městských kmenů jednotlivé a určující ohně zájmů, ony sdílené táboráky nadšení, kolem kterých se setkávají celé komunity stejně smýšlejících lidí, předrevoluční situace je o to magičtější, že se jedná o ohně zapalované mnohdy potají. Jedno z nejsilněji zakořeněných klišé o normalizaci je, že jde o homogenní šedivé období betonu, nekvalitního linolea, front na jakékoli zboží a všeobecné apatie. V tomto sociálně kulturním kontextu ovšem prožívalo svou vnitřní svobodu neskutečně různorodé pole lidí, které díky svým nenormalizovaným aktivitám vytvářelo druhé, spodní a mnohem barevnější kulturní patro předrevolučního Československa. A právě o nich je naše kniha.

Jejím cílem není (a ani nemůže být) encyklopedický seznam všech důležitých osobností, uskupení a událostí, ale spíše zasazení jednotlivých svébytných skupin do vzájemných souvislostí. Každé z témat zastoupených na následujících stranách si zaslouží vlastní monotematickou knihu a v mnoha případech se tomu tak již stalo, zatímco některé skupiny na důstojné sepsání své vlastní historie teprve čekají. My předkládáme 25 skupin na více než 700 stránkách, čili samotný důkaz toho, že ne všichni prožívali své šedivé životy v oné šedivé době. Tento přehled naopak jasně demonstruje touhu člověka po opravdovém prožitku bez ohledu na vnější podmínky, dokumentuje květiny na hnoji vzrostlé, skládá je jednu po druhé do takřka botanické encyklopedie.

Seznam témat pro tuto naši kompilaci předrevolučního svobodného myšlení jsme budovali opět více pocitově než podle nějakého dogmatického nastavení. Hned na začátku jsme museli rezignovat na touhu postihnout vše a vtěsnat na stránky vyčerpávající objem informací. Od toho nechť jsou psány a čteny specializované knihy, u nás můžete nalézt spíše srovnání, průniky skupin i jejich kontrasty, setkat se s jejich fascinující vnější stylizací, nebo si naopak připomenout pojící sílu myšlenek a postojů.

Po formální stránce doznala kniha hlavní změny v případě obrazového materiálu. Oproti první knize jsme se museli vzdát spojovacího a zastřešujícího prvku v podobě snímků od jednoho jediného fotografa, ale místo toho jsme vstoupili do světa formy neméně silné. Tou je fotografická historická koláž, využívající krásy domácích archivů, stejně tak sofistikovaných obrazů etablovaných autorů. V knize se tak potkává vysoké s nízkým a hrubost s jemností. Velká část snímků podstoupila svou první digitalizaci a následnou knižní reprodukci, jedná se o zachycený čas, který byl posléze zapomenut a znovu objeven. Při pátrání po nich jsme se skutečně hrabali v krabicích vzpomínek vytažených ze sklepů, v albech a negativech často dvacet i třicet let neoprášených.

Velký dík nechť putuje na adresu jednotlivých autorů kapitol, neboť bez podobného rozložení sil by nebyl podobný projekt realizovatelný. Společnou energií jsme poskládali větší obraz přesahující každého z nás a pro mě osobně to byl jeden z nejkrásnějších pracovních procesů v dosavadním životě.

Město je prales a ten byl, je a bude vždy zabydlován různými kmeny a společenstvími, snad už jen pro radost ze života samotného. Pokud pro mne bylo hlavní odměnou práce na minulém dílu Kmenů zjištění, že přes všechny často urputně budované znaky rozdílnosti jsou si ony jednotlivé skupiny v základních principech vlastně neskutečně podobné, u této knihy mi vystupuje nejvíce do popředí překvapivý fakt, jak barevná sociální mapa jednotlivých ostrovů svobody se nám v průběhu práce pod rukama rozevřela. Prostudujte ji pozorně, myslím, že je co objevovat.
Vladimir 518

Jak už to bývá, ze společenství, označovaného kdysi jeho likvidátory (ale bohužel i částí disentu) za žumpu, se dnes stal studovaný fenomén, píší se o něm studie, točí filmy, prostě klasický paradox. Naštěstí pro underground samotný jej žádná z těch učených prací nepoznamenala ani nezprofanovala – zkrátka, nestalo se z něj pár suchých vět v učebnici dějepisu. Naopak, je stále živoucí, stále inspirující.
Josef Rauvolf - kapitola Underground 
 
"Muzika se nahrávala na kazety a šířila se celkem rychle. Byli jsme hladoví po všem novém, a jakmile někdo sehnal nějakou desku, okamžitě se to nahrálo dál, a tak se celkem vše šířilo docela slušně. Oblečení? Barvy na tkaniny, savo, šablony a spreje a staré věci z půdy. Barvily se doktorské kalhoty, zužovaly se a našívaly na ně zipy. Bundy se daly sehnat občas třeba z Maďarska anebo se nosily staré kožené bundy na motorku z padesátých let. A třeba staré vojenské věci, tehdy byly snad na každé venkovské půdě."
Z rozhovoru Phil Hella s Bobíkem - kapitola Punk
 
Žádný jiný literární žánr ve světě nemá tak propracovanou a aktivní fanouškovskou základnu jako sci-fi. Potřeba organizovat se a vytvářet specifickou čtenářskou (či obecně uživatelskou) subkulturu dorazila do Československa na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.
Ivan Adamovič - kapitola Sci-fi
 
"Byla tu taková jedna obskurní bytůstka tady nedaleko v centru, to se říkalo: „Jde se k Růženě.“ On byl takovej polocikánek už tak kolem čtyřiceti let a měl byt – malá předsíňka a jeden velikánský pokoj. To byl vlastně velikej bar, kde poprvé vystupoval Jarda Čejka a kluci z baletu Národního divadla tam přijeli na špicích, dělali tam první travesti show v Praze. Bývala tam ohromná sranda, ale to byla taková lidová kabaretní zábava."
Z rozhovoru Jana Seidla s Vladimírem Markem - kapitola Teplí
 
Prosinec 1989 jsme strávili ve studiu natáčením demosnímku, který byl plný záhrobních výhrůžek celému vesmíru. Jevili jsme jakýsi nesoulad s většinovým vnímáním situace – zatímco jiní uvítali svobodu jako možnost volně koncertovat, natáčet a kupovat západní krabičky ke kytarám, my jsme pokračovali ve zvracení do mikrofonu, jako by se nechumelilo. Existence či neexistence „železné opony“ nám nestála za povšimnutí, radující se náměstí bylo bzučením drobného hmyzu.
František Štorm - kapitola Metal
 
"Veškerý peníze, který jsem na ulici „vydělal“, jsem mohl druhej den utratit. A nikdy jsem nepřemejšlel nad tim, že by to nikdy znova nešlo. Vždycky přijel novej autobus turistů. Takže sis nemusel dělat starosti, že bys druhej den přišel a musel tam stát jako tvrdý y. Byly časy hojnosti i časy, kdy ta hojnost nebyla, ale třeba těch dvě stě marek, který jsi mohl teoreticky udělat každej den, tak jsi udělal za tejden. Ale pořád to bylo strašně moc peněz. Taxík z Václaváku na Chodov a zpátky i s velkým dýškem stál padesát korun."
Z rozhovoru Adama Havlíka s Viktorem Weinrichem - kapitola Veksláci
 
Facebook: www.facebook.com/knihaKMENY