Kdo je srab a kdo je hrdina? Derniéra Vadí-nevadí.cz

Jana Svobodová, Philipp Schenker / Divadlo Archa 
vadí-nevadí.cz 
Kdo je srab a kdo je hrdina?
1. června, 18.00 derniéra
Open Mike Afterparty
Dj´s: Mary C (Kreaton, Člověk Pokrokový) & Jan B (Kyklos Galaktikos)
 
 
1. června bude v Divadle Archa naposledy uvedeno představení vadí-nevadí.cz v režii Jany Svobodové, které vznikalo od roku 2012 ve spolupráci s obyvateli Kostelce nad Orlicí. V tomto šestitisícovém východočeském městě sídlí uprchlický tábor a žije zde početná romská komunita. Vztahy mezi majoritou, Romy a imigranty byly námětem inscenace, ve které reální obyvatelé Kostelce hrají sami sebe a která je od roku 2014 pravidelně uváděna v pražském Divadle Archa, hostovala v Německu i ve Slovenském národním divadle.
 
V inscenaci vadí-nevadí.cz se Kostelec nad Orlicí, město, kde vedle sebe žijí starousedlíci, Romové a imigranti z místního uprchlického tábora, přesouvá na scénu Divadla Archa. U zrodu tohoto dokumentárně-divadelního představení stály autentické příběhy a výpovědi skutečných lidí. Autoři konceptu Jana Svobodová a Philipp Schenker spolu s hudebníkem Janem Burianem ml. a videoartistou Jaroslavem Hrdličkou postavili na náměstí v Kostelci nad Orlicí stan. Říkali mu Trafika a bylo to místo, kde každý, kdo prošel kolem, mohl vyměnit svůj příběh za příběh někoho jiného anebo také za kávu, cigaretu nebo malý předmět. Přímo v centru města tak vznikaly kresby, komiksy a krátké animované filmy. Vyprávěly se příběhy. Díky nadšení ředitele místní základní školy Jiřího Němce mohli umělci z Divadla Archa pořádat hudební a divadelní dílny v integračním centru školy. Autentičnost celé inscenace, jejíž vznik trval déle než rok, podtrhuje účast samotných vypravěčů příběhů. 
 
„Pracujeme s lidmi, kteří jsou v jistém ohledu slabší, ovšem nikoli díky sobě, ale díky společnosti, jež je odmítá přijmout a znesnadňuje jim život. Spolu s nimi chceme říct, že všichni máme svoje slabá místa a ostatní nám naše slabosti dávají náležitě najevo. Způsob, jak se s tím můžeme vyrovnat, nás jako tvůrce zajímá”, říká režisérka Jana Svobodová 
 
Základní impulsy k imaginaci byly i fiktivní události a zdánlivě nepodstatná místa v Kostelci. „Město vidíme jako abstraktní tělo podobné lidskému organismu. Pomocí nejrůznějších situací zkoumáme společně  srdce tohoto organismu. Na základě vztahů mezi lidmi měříme jeho tep. Nejvíce nás zajímají zátěžové situace, které mohou způsobit  až zástavu srdce města.“ říká Philipp Schenker.
 
"Kostelců je u nás přes dvacet. Název Kostelec je synonymem typického malého města. Historie i současnost Kostelce nad Orlicí v sobě odráží obraz celé této země. Věřím, že naše představení přinese zajímavý pohled na život, který bude rezonovat i s životními zkušenostmi obyvatel velkoměsta," doplňuje dramaturg inscenace a ředitel Archy Ondřej Hrab.
 
 
V září 2015 byla inscenace vadí-nevadí.cz uvedena s velkým úspěchem v rámci festivalu romské kultury  RomAmor v Evropském centru umění Hellerau v Drážďanech. Inscenace byla emotivně přijata v Brně, kde mezi zpívajícími diváky nechyběli romské děti ze čtvrti Cejl. V dubnu letošního roku představení uvedl též festival nových menšin fjúžn ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. 
S velkým ohlasem se představení rovněž setkalo u dětí a školního publika, Archa v rámci svého vzdělávacího programu Archa.školám uvedla řadu dopoledních repríz, na které navazovaly živé debaty.
 
 
Tři otázky pro Janu Novákovou, koordinátorkou vadí-nevadí.cz v Kostelci nad Orlicí a spoluzakladatelkou místní družiny pro romské děti.
 
Změnilo se díky vadí-nevadí.cz vnímání Romů v Kostelci?
Určitě, zpočátku hodně lidí nechápalo, že v divadelním představení můžou hrát i děti, které chodí do zvláštní školy. Ano, některé třeba mají problémy s učením, ale pohybově a herecky jsou opravdu nadané. To byl jeden mýtus, který se díky tomu podařilo zbořit.
 
V představení mi hodně utkvěla scéna, ve které Pavla Halušková říká, že v Kostelci nemůžou Romové jít třeba jen do restaurace. To stále platí?
Ne, ne, tak už to docela dlouhou dobu není. S Pavlínou se někdy pousmíváme nad tím, že plno věcí, které v tom představení říká, už vlastně vůbec nejsou pravda. Hodně se to posunulo k lepšímu. Pavlína v očích lidí v Kostelci hodně stoupla. Tomu hodně pomohla taky ta její nominace na Roma Spirit za její romskou školku, a také účast v představení. Nutno dodat, že ale stále existují místa, kam Romové nemohou chodit. Jsou to soukromé kluby, kde třeba jednou měli s některými Romy konflikt a oni je hodí do jednoho pytle, takže do těch klubů nemůže nikdo z nich.
 
Máte dojem, že dětem účast na představení pomohla, ať už s učením nebo sebevědomím?
S učením si nejsem jistá. Ty děti s tím budou mít problémy možná celý život. Ale sebevědomí se jim tím určitě zvedlo. Sami děti si to třeba tolik neuvědomují, ale občas mi někteří rodiče děkují, že díky představení se mohli dostat na místa, kam by se možná sami nepodívali.