Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Mantronix - King of the Beats (Anthology 1985 - 1988)

Dnešní chytroplky nejsou recenzí ani tak vzdáleně, jako je právoplatným členem rodiny sestřenice z šestašedesátýho kolene, vole!

Bude to krátký a bezbolestný čtení, stejně na kost ohlodaný, jako je i samotnej obsah, a to bez sebemenší diskuze.

K tomu hrdinskýmu činu mě inspirovaly tři zdánlivě nesouvisející podněty. Prvním je reedice knížky Karla Veselého Hudba ohně na Big Boss. Kupte si ji a opravdu přečtěte, pokud vám proklouzlo první vydání. Druhým byl fragment pátečního mejdanu v Sušici, než se všechno zvrhlo v nácvik konce světa s pseudokulturní vložkou, která byla koncem konce sama o sobě. Neptejte se mě jak, ale zjevil se tam Roman Holý a možná díky THC na jeho straně a alkoholu na mojí, zabředli jsme do nekonečný debaty o vinylovejch deskách. O jejich kolektování, kouzlu zaznamenanýho zvuku i jeho neopakovatelný a technologiema nenapodobitelný reprodukci, staromilství a kořenech, který nás stejně doženou, i když se tvrdohlavě chceme dívat furt jenom dopředu.

Třetím podnětem pak bylo dnešní vtipný natáčení v rádiu.  Díl Buzzu věnovanej novýmu fenoménu zvoucímu se trap (teda novýmu v Čechách, pochopitelně. Ve světě už frčí pár let a momentálně je ve stádiu 'taking over') a následná trefně-trefná glosa mojí spolupachatelky Koko, že poslech starejch Mantronix v roce 2012 dostává novej rozměr. Rozměr, kterej je jako kouzelnej průhled skrz časovej tunel, jehož stísněnej prostor uzavřený roury vnímáme trochu s úzkostí, ale zároveň extaticky, protože si můžeme dovolit luxus uvědomění si současnosti.

Že nevíte, kdo jsou Mantronix a už vůbec nevíte, o čem to kurva mluvím?! Tak popořadě. Mantronix jsou jádro. Hardcore. Bible crossoveru. DJ Kurtis Mantronik a MC Tee, tihle dva plus kreativní klima Brooklynu, to byl recept Mantronix. Žádný samplování Jamese Browna, ale čistá elektronika, samozřejmě relevantní době vzniku.

Oldschool hip hop, funk, elektronika, vocoder. Afrika Bambaataa, Grandmaster Flash, Neu a Kraftwerk. Roots a chladně syntezátorovej progres. House i techno počátky všech počátků ctí Mantronix stejně, jako je hojně samplovali všichni napříč hudebním spektrem. Beastie Boys počínaje a Beckem konče. Celá slavná newyorská electroclashová revoluce by byla bez Mantronix poloviční, nebo by možná ani nikdy nebyla.

Byl jsem tam. Byl jsem tam v době kdy každej malej bar ve Williamsburgu měl dýdžeje, co hrál electro, první věci od Mount Sims, Adult i Miss Kittin. Ty dvě cirkusácký buzny Warren Fischer a Casey Spooner byly na každým mejdanu ve městě, Peaches byla královna krásy a dekadence, sex i drogy, to byla nová hippies revoluce, transponovaná do odeznívajících devadesátek, nastupujících dvacítek a přešlehlá tak, že jí kreativita lezla ven i ušima.

Vlastně čtvrtej, nezmíněnej podnět, proč mě Mantronix antologie tak zasáhla je čistě osobní, lehce patetická vzpomínka na dobu, kdy jsem zažíval něco novýho, co bylo bez debat inspirovaný něčím (hudebně) prehistorickým a notoricky známým, ale pro mě to bylo oboje novum. Vzory, předobrazy i tehdejší aktuální hudební současnost. Double effect. Dvojí fascinace.

Až teď mi to dochází a je to o nic míň vzrušující. Proto dneska Mantronix. Jestli si jenom jeden jedinej člověk tuhle desku díky mýmu doporučení poslechne a bude mít stejně povznášející pocit z návratu do budoucnosti, je tenhle psaním promrhanej večer něco jako olym-pyjský zlato. Mantronix. Fuck yeah!