Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Die Antwoord - Tension

DIE ANTWOORD

TEN$ION

Let’s cut the story short. Dát na tenhle verk stickerku “futuristic rap-rave crew” je asi stejně úsměvnej nonsens jako metalíza, spojlery a kabrňáckej závodní volant v trabantu, kterej prošel technickou jen proto, že pan komisař je kříženec alkoholika s milovníkem nevkusnejch dobovejch artefaktů.

Slibuju, že už nebudu psát takhle dlouhý věty. Fakt.

To s tou rap-rave partou z budoucnosti by možná fungovalo, kdyby se nepsal rok 2012, ale bratru třeba 2006. Jakože zlej MC Hammer a jakože zlá princezna Deee-Lite plus mental crew z pomocky vyčutli do světa zparchantělýho mutanta a dali mu jméno baby Ten$ion – princátko Freaky druhej.

Komu zatím  tenhle megafabulát a konceptuální podfuk z jižní Afriky nic moc neříká, tomu bych ani nedoporučoval se s ním seznamovat. Rozhodně ne s nějakým očekáváním na poli řekněme hudebním. Nic pro nepoučený, nic pro serjóžky, co hledaj progres a kvalitu, nic pro hoppery, nic pro rádoby otrlý artsy-fartsy kids. Vlastně to je trochu ten problém. Pro koho tahle parta vůbec dělá desky? Pro ujetý špindíry, co si libujou v hudebním hardcore pornu? Pro outsidery, který si přes ty nejšílenější kreace řešej problémy s vlastní identitou? Pro mamky tak předávkovaný sladkostma mateřství, že potřebujou nějakej sadistickej vzruch? Kdo ví. Mě to baví, a to nejsem ani jedno, ale asi jen proto, že od začátku k nim mám nastavenej vztah vedoucí přes oslí můstek do zemí Oz a Koz. Ne každej v sobě má malýho zvrhlíka, kterýho se občas nebojí pustit ze řetězu. Ne každej má trpělivost na tenhle druh humoru.

Die Antwoord jsou geniální mystifikátoři s talentem dotáhnout věci daleko za hranice naší nejdivočejší představivosti. Pracujou s estetikou, která je tak provokativní, až je komická, a nazpátek. Každá malá ploška krvavýho diamantu šajní absurditou a všechno dohromady funguje perfektně. To je to, co obdivuju a co mě baví.

I Fink U Freeky už není takovej šok jako Enter The Ninja, ale video je brilantní práce, takovej ještě ujetější extend Evil Boye. Jediný, co mě irituje, je dost patrná vykrádačka klipu Yonkers Tylera The Creatora, kterej považuju za zlomovej hiphopovej majstrštych. I když… Možná mám lehce podprahovej pocit, že se něco vytratilo. Něco se ztratilo v překladu. Řek bych, že tentokrát se už moc tlačí na pilu. Oblouznění z faktu, že Ninja to snad myslí i trochu vážně, se rozpustilo v podezření, že forma je tentokrát precizně kontrolovaná, a to s jediným cílem - nakumulovat v nás co nejvíc hnusu. Ale béčkový rekvizity, byť umně poskládaný, jsou furt jen béčkový rekvizity, a čím víc krys, hadů, kriplů, falů, incestních narážek a hnisu, tím větší obava, že s náma někdo krutě manipuluje a vysmívá se našemu IQ.

Na druhou stranu se Ninjovi nedá upřít značnej smysl pro sarkasmus, když si půjčuje textový motivy nebo užívá odkazy na známý věci tak, že je převrací v ujetý zhovadilosti (Vanilla Ice, Tommy James, Ludacris, Eminem, film Team America: World Police atd.). Jasně, kvůli babylónskýmu efektu slangu, zef blábolení a dalším šifrám je to občas oříšek, ale i tak ty fórky čas od času vytanou, a pak je to celkem zábavný. Tracky samotný baví už o něco míň, a tak největší achillovkou může bejt absence možnosti vnímat Die Antwoord jako komplexní balíček první pomoci do blázince. To se může snadno stát, pokud od sebe oddělíme muziku jako takovou a videa, virály, teasery, vizuály, skandální báje a pohádky. Ale to nám poučenejm nehrozí, že ne? 

Poznámka redakce: diskuse k recenzi je ZDE!