Katka Špácová o Bělorusku: země je bez peněz a snaží se zalíbit EU

Rozhovor s ředitelkou Občanského Běloruska o zemi, kterou Lukašenkův režim táhne už sedmnáct let ke dnu.
 
„Bělorusko jsem navštívila poprvé v roce 2004, tehdy byl režim v hluboké izolaci od zbytku Evropy,“ vzpomíná Katka Špácová, ředitelka Občanského Běloruska, na svoji první cestu do země, které vládne od roku 1994 Alexandr Lukašenko. Situace se za tu dobu podle jejích slov zásadně nezměnila.

Jak tedy vypadá současné Bělorusko?
Kromě politického režimu je asi nejvážnější situace v ekonomice, protože ta se dotýká opravdu všech. Politický režim doléhá „jen“ na politické elity, úředníky, učitele nebo nezávislé novináře. Životní úroveň v Bělorusku ale klesla za posledních několik měsíců více než o polovinu.
 
BUDE NA JÍDLO?
 
Co to v praxi znamená?
Dřív například lidi váhali, jestli chodit do restaurací, teď ani neví, jestli jim výplata vystačí na nákup základních potravin pro domácnost. V obchodech chybí maso, obchodníci ho raději prodávají do Ruska, kde za zboží získají stabilnější měnu.
Lidi dávají hromadné výpovědi v práci a utíkají na východ do Ruska. Natrvalo. Nedokážou totiž v Bělorusku vyžít a zajistit svojí rodině základní potřeby. Pro Bělorusko je to hrozná rána především z dlouhodobé perspektivy. Když totiž utečou podnikatelé a lidé s různými kontakty a schopnostmi, tak se tím pádem národ ochuzuje o tu nejschopnější vrstvu svých obyvatel.
 
REŽIM A DŮCHODY
 
Dá se předpovídat vývoj v nejbližších měsících?
Situace je teď hodně nejednoznačná, protože Lukašenkův režim je naprosto bez prostředků, a pokud letos nedostane velkou finanční injekci ze zahraničí, nebudou peníze na zdravotnictví, školství a vyplácení důchodů.
Pracovníci režimu chodí po vězeních a nutí každého, kdo je politicky odsouzený, aby podepsal přiznání, že účast na demonstraci byla trestná, že tam ničil státní majetek a že prosí o milost. Kdo podepíše, milost opravdu od Lukašenka dostane. Takže ubývá politických vězňů a Lukašenko začíná naznačovat, že by uvítal půjčku od zemí Evropské unie.
 
Kolik politických vězňů přiznání podepsalo?
Myslím, že to bylo kolem deseti lidí. Momentálně nevíme, co bude za měsíc. Jestli Lukašenko propustí všechny politické vězně, anebo bude dál zadržovat některé z nich, například nedávno zatčeného obránce lidských práv Alese Bialiackého. Nevíme, jestli se Evropská unie odhodlá poskytnout mu peníze, nebo jestli nás čekají na podzim velké sociální nepokoje.
Lidem začnou růst náklady spojené s bydlením, budou muset platit za teplo a potraviny. Teď mohli žít někde na venkově, kde vycházeli ze svých vlastních zásob. A při současných platech si zkrátka vyšší náklady na živobytí dovolit nemohou, takže celkem reálně hrozí další demonstrace.
 
LOUTKOVÁ OPOZICE
 
Médii proběhla informace, že Lukašenko chystá v říjnu propustit všechny politické vězně, s opozicí chce dokonce diskutovat o budoucnosti země. Je to jen divadlo pro Evropskou unii, nebo tohle gesto naznačuje změnu politické kultury?
Prohlášení o kulatých stolech s opozicí je jen jedna věta, vypuštěná prezidentem a navíc zkreslená médii – Lukašenko ve skutečnosti řekl, že chce diskutovat s každým, kdo to myslí dobře s budoucností země. Dám příklad: na jednání komise při ministerstvu financí si pozvali opoziční ekonomy, ale oni neměli sebemenší šanci tam cokoliv prosadit. Seděli tam jako loutky, aby se mohlo říct, že tam byl někdo, kdo zastupoval nevládní organizace. Kulatý stůl nevidí reálně ani nezávislá média, ani ta státní. Běloruský režim nepotřebuje opozici pro budoucnost země. Jde tedy pouze o líbivý krok vůči Evropě.
 
FALEŠNÉ ZPRÁVY
 
Zmínila jste státní a nezávislá média. Jak to je vůbec v Bělorusku s přístupem k informacím, blokuje režim například internet?
Internetové stránky se blokují pouze ve výjimečných případech, například během volební noci nebo demonstrací. Režim dokáže informační portály nejen zablokovat, ale vytváří dokonce falešné stránky, které se tváří jako aktuální zpravodajství, ale jsou na nich den staré zprávy.
Například o volební noci jsem kontrolovala, jak o volbách informují běloruské portály, a našla jsem jen informace, jak je v Minsku krásné počasí. Šlo přitom o zfalšovanou identickou stránku Rádia Svobodná Evropa. Přes internet mají lidé svobodný přístup k informacím, ale problém je, že připojení má pouze třicet procent z nich. A navíc většina ho nepoužívá jako informační zdroj, ale pouze jako prostředek ke komunikaci.
 
Pokud mají ale lidi přístup k internetu a využívají ho pouze ke komunikaci mezi sebou, tak asi velká poptávka po nezávislých informacích v Bělorusku není.
Bohužel. Většinu Bělorusů zajímají věci, které se bezprostředně dotýkají jen jich samotných a jejich rodin. V zemi není vůbec rozvinutý zájem o stát, národ, město. Bělorusko je od dob rozpadu Sovětského svazu velmi ponížená společnost a Lukašenko to dál podporuje.
 
Občanské Bělorusko nedávno spustilo veřejnou sbírku a mediální kampaň Dodejme odvahu Bělorusům (www.odvahubelorusum.cz). Co bylo hlavním impulsem k jejímu zahájení?
Události loňského prosince. V Bělorusku se totiž najednou objevily desítky rodin, které přišly o živitele, který domů přinášel výplatu. Vznikly obrovsky vysoké náklady na advokáty, někteří ze zadržených sice seděli jen čtrnáct dní, ale byli při tom brutálně zmlácení, takže potřebovali zdravotní péči včetně dočasné psychologické pomoci.
Zároveň přišly velké zásahy proti nevládním organizacím a novinám, byla zabavena spousta techniky. A noviny bez počítačů a tiskáren mají hodně přistřihnutá křídla.
 
Máte pocit, že podporou několika lidí zabráníte Lukašenkovým raziím?
Z naší strany není šance zásahům nějak zabránit, ale snažíme se, aby lidi, kterých se represe týkají, mohli potom dál a beze strachu o vlastní existenci fungovat.
 
VĚZENÍ ZA POPLATEK
 
Jak to vypadá v praxi?
Naše prostředky umožní příjemcům například zaplatit za vězení, protože dokonce i za čtrnáctidenní pobyt v cele musí státu platit. Následně jim pomáháme připravit žalobu za nespravedlivý rozsudek. Tou žalobou se samozřejmě nedosáhne omluvy od státu, ale je to prostředek, který neustále nutí režim reagovat, znervózňuje ho a poukazuje na meze, které by neměl překračovat.
 
Jak jsou na tom Češi, přispívají?
Přispívají hlavně lidi, kteří mají osobní zkušenost. Ti, kteří u nás za komunismu seděli několik let, nebo pracovali ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Zkrátka ti, kteří dříve zažili na vlastní kůži represivní tvář komunismu. Pro širokou veřejnost je asi obtížné představit si, že se problémy v Bělorusku dotýkají konkrétních rodin a lidí, jejichž práce vyžaduje velkou odvahu. Bez pomoci zvenku by v tom nemohli pokračovat a režim by je zničil.

 
Kateřina Špácová se zabývá podporou občanské společnosti a dodržování lidských práv v Bělorusku od roku 2006. V současnosti vede českou nevládní organizaci Občanské Bělorusko. Vystudovala rusistiku a anglistiku na Masarykově univerzitě v Brně.