Jiří Pasz: rozhovor nejen o největším slumu v Africe

Jiří Pasz je fotograf, který se věnuje zejména humanitárním a sociálním tématům. Jirka navštívil přes 30 zemí světa, dlouhou dobu žil například v Kambodži. Společně s česko-slovensko-keňským štábem připravuje dokumentární film o největším slumu v Africe, Kibeře. Jeho vznik je momentálně možné podpořit na crowdfundingovém portálu Hithit. /VIDEO/
 
 
O čem přesně bude pojednávat dokumentární film Kibera?
Film bude o lidech, kteří se nevzdávají, přestože žijí v příšerných životních podmínkách. Natáčet budeme ve slumu Kibera v Keni, kde žije asi milion lidí. Chceme ukázat, jak důležitá je starost o ostatní, o komunitu. Bude to film, po kterém budete odcházet z kina s dobrým pocitem. Jak avantgardní umělci Maasai Mbili malují noviny pro lidi, co neumí číst? Umí místní bylinkář Lazarus opravdu namíchat nápoj lásky? Jak si vytvořit ledničku tam, kde není elektřina? Najde se nový keňský Rocky mezi dětmi v místním boxerském klubu? Co je to létající záchod? Na takové otázky odpovíme.
 
Kdo se na natáčení dokumentu podílí?
Chceme vyvážený, realistický a zároveň inspirující pohled na problematiku slumu. Proto máme štáb složený z profesionálních filmařů a rozvojových expertů. A pak máme trumf v podobě dvou keňských kameramanů, kteří mají do slumu přístup, který by partička bělochů nikdy nemohla získat.
 
Vy jste jako fotograf procestoval více než 30 zemí světa, delší dobu jste žil například v Kambodži. Eva Krutílková, působící na Katedře rozvojových studií a Katedře sociální práce Univerzity Palackého v Olomouci, je další členkou dokumentárního štábu o Kibeře. Jaký byl její první pocit při návštěvě slumu?
Eva dělá v Kibeře svůj PHD výzkum, jezdí tam už 8 let a je tam napůl doma. Sama říká, že jí Kibera napoprvé vzala dech i slova na několik dní. Lidé tu bydlí v jedněch z nejhorších podmínek, jaké na této planetě existují.
 
Jaký nejintenzivnější zážitek má Eva s Kiberou spojený?
Na Evu slum nesmírně zapůsobil. Hodně ji oslovilo setkání s lidmi, o kterých chceme natáčet. Jsou to takoví hrdinové všedního dne. Mají neuvěřitelnou výdrž a schopnost se poprat s okolnostmi, které si my neumíme představit. Jako nejintenzivnější zážitek popisuje přespání ve slumu. Musíte se vyčůrat do kýble a jste v místnosti 5x5 metrů s dalšími 7 lidmi. A když prší, tak neslyšíte vlastní slova, protože déšť na plechovou střechu dělá šílený rachot.
 
Váš dokument si klade za cíl informovat o Africe jinak, držet se pozitivního přístupu, ukazovat lidem, že nic není jen černobílé, ale barevné. I lidé, kteří žijí v těch nejtěžších podmínkách, mohou být inspirující. Jaký nejinspirativnější příběh vám vytane v souvislosti s Kiberou na mysl?
Zaměříme se na avantgardní uměleckou skupinu Masai Mbili. Šest bohémů ze slumu si z jedné chatrče udělalo ateliér, který funguje více než 10 let. Malují například noviny pro lidi, co neumí číst. Recyklační mág Salamon vysvětlí, jak se vyrábí brikety na topení z bláta. Boxer Tunker ukáže, proč je ve slumu důležitá sebeobrana pro dívky a ženy. Bylinkář Lazarus vysvětlí, jak funguje ve slumu zdravotní péče. Všechny tyto příběhy jsou ukázkou lidské síly a jsou mimořádně inspirativní i pro českou veřejnost.
 
Jak reagují lidé žijící v Kibeře na natáčení dokumentu?
Všeobecně to po světě funguje tak, že pokud se lidem dobře představíte a dobře jim vysvětlíte, co chcete dělat, jsou rádi, pokud můžou vyprávět svůj příběh. Jsou rádi, že se o jejich život někdo zajímá. Lidé z Kibery zároveň chtějí, aby to mělo hlavu a patu, protože se už setkali s tím, že o nich byly natočené nesmysly. Naše osobní zkušenost je taková, že na první kontakt mohou být před kamerou stydliví, ale když se sblížíte, jde to dobře. Dá se to shrnout do hesla „Jak moc se otevřeš ty jim, otevřou se oni tobě.“
 
Jak vypadá běžný den člověka žijícího v Kibeře?
Vezměme příklad ženy. Vstává v 5 ráno, jde na trh nakoupit. Pak se vrátí domů, udělá snídani pro muže a děti, ty vypraví do školy.  Uklidí obydlí, které je většinou z plechu a hlíny. Uvaří něco, co prodává před domem celý den do večera. Večer za vydělané peníze koupí večeři pro rodinu, uloží všechny a o půlnoci jde spát.
 
Je pro obyvatele největšího slumu v Africe těžké neztrácet životní motivaci a věřit, že může být lépe?
Když tam žijete dlouho a vyčerpáte všechny svoje možnosti, tak se vám kontinuálně zužuje horizont a je těžké věřit v budoucnost, v něco lepšího. Takže je to velmi těžké. Mnoho lidí to nezvládne. Taky proto, chceme rozklíčovat, proč si ji někteří udrží.
 
Jak momentálně vypadá Kibera? Je plná neziskových organizací ze západu?
V Kibeře pracují stovky organizací, těžko ale soudit jejich efektivitu obecně. Kibera se ale pomalu mění, staví se tu silnice, zavádí se elektřina…. Co stále chybí ve správné míře - málokdo mluví s obyvateli o tom, co a jak zlepšit. Příklad za všechny: v Kibeře se postavily paneláky, nastěhovaly se tam rodiny. Před domem však nebyl prostor na prodej jídla, ze kterého rodiny žijí. O malý plácek se dělilo 30 lidí a prostě to nefungovalo. Pak se někteří rozhodli dobrovolně odstěhovat zpět do slumu.
 
Momentálně vybíráte finance na realizaci dokumentu na crowdfundingovém portále Hithit. Jaké odměny jsou pro přispěvovatele přichystány?
Máme velké rozpětí dárků pro všechny, od 100 korun do 15 tisíc. Můžete si pořídit film samotný, nechat si poslat pohlednici z Keni, koupit si kresby dětí ze slumu, vstupenky na premiéru, lístky na koncerty, deskovou hru Kikumbové, obraz od bývalého ganstera. Jedním z našich největších trumfů je přírodní zubní kartáček Miswak. Víc bio než drhnout si zuby antibakteriální větvičkou z Keni, už to nejde.
 
Pokud se povede vybrat požadovanou částku, kdy se film začne natáčet a budeme ho moci vidět v kinech?
Věříme, že se to podaří a natáčet se bude v létě tohoto roku. Pak ihned začne post-produkce a snad to zvládneme do konce roku 2016, nejpozději začátku roku 2017.