Janja Prokić: Designový nálet z Bělehradu

Janja Prokić je výtvarnice posedlá drůbeží. Pochází  z Bělehradu, tři roky žila napůl ve Francii a Praze. Momentálně studuje sochařství na VŠUP v ateliéru Kurta Gebauera. Její ptačí brože během posledních dvou let úspěšně zahnízdily  na stránkách módních časopisů i v designových obchodech a buticích. Na novou kolekci narazíte na letošním Designbloku. Její práce jsou prostě nepřehlédnutelné.

Kdy jsi začala vyrábět první šperky?

Jako úplně malá, bylo mi asi deset let. Vyráběla jsem náramky spletené z kůže, rodiče měli orientshop, kde mi je pak prodávali, jeden asi za 50 Kč. Pamatuju si, že jsem si tím vydělala na aktovku z Benettonu a byla jsem strašně pyšná, že jsem měla do školy aktovku, na kterou jsem si sama vydělala!

Navrhovala jsi brože pro Kláru Nademlýnskou. Jak k vaší spolupráci došlo?

Prostě jsem jí brože odnesla, jí se líbily a potom si vybrala vždycky pár ptáků z nových kolekcí podle toho, co se jí zrovna hodilo.

Tvé starší šperky byly inspirované přírodou a květinami a zahrnovaly i náhrdelníky a náušnice. V poslední době se zaměřuješ jen na ptačí brože. Co se stalo? Je za tím nějaké osudové ptačí setkání?

Osudové ptačí setkání asi docela i proběhlo! Žila jsem tři roky napůl v Praze a ve Francii, kde jsem si pořídila slepice a kachny. Ty květinové šperky jsem dělala x let, vlastně mě to živilo. Prostě mě to nějak přestalo bavit. Cítila jsem, že je potřeba se posunout. Ptáci mi prostě přijdou skvělí! Baví mě ty jejich pohyby. Jsou takoví trochu stupidní, a přitom úplně vychytaní! Dá se na nich dobře zaseknout.

FRANCOUZSKÉ KACHNY

Máš ty sama doma nějakou tu drůbež?

V Praze ne, ale ve Francii jsme jí měli dost. Všichni ptáci měli svoje jména. Měli jsme slepice, třeba Quasimoda, Brocolliho, Hectora… Taky nám jedna slepice vyseděla pět kohoutů, co pořád strašně zpívali, tak jsme je pojmenovali Jackson 5. Pak jsme měli ještě čtyři husy a pět kachen.

Kromě šperků se věnuješ i sochařství. Začala jsi ale studovat malbu na AVU. Co tě vedlo k takové razantní změně tvorby a jaký je tvůj poslední sochařský výtvor?

Došlo mi, že malovat vlastně neumím, že mě víc baví pracovat s nějakým 3D materiálem. Dělala jsem nejdřív takové kýčovité třpytivé koláže a malé věcičky. Pak jsem šla na stáž na sochu na VŠUP, kde jsem si uvědomila, že mě to strašně naplňuje, začala jsem dělat sama od sebe, což na malbě nebylo, tam jsem se do toho musela nutit. 

Udělala jsem třeba sochu těhotného králíka jménem Zajda a Svatou slepici. Poslední věc, co jsem dělala, je takový dvouhlavý srnec. Je to socha podle indiánské báje o hadí ženě, která se někdy zjevuje jako dvouhlavý srnec padající z nebes.

PŘEKVAPENÍ NA DESIGNBLOKU

Poslední kolekce broží byly tematické. Na sezónu podzim/zima jsi vytvořila sérii nesoucí název Lovecká sezóna inspirovanou ptáky z našich lesů, léto se neslo v tropickém rytmu papoušků. Na jakou další kolekci se máme těšit dál? Co tě inspiruje právě teď?

Teď zrovna začínám dělat sérii malých ptáčků ,co bydlí v lese a na louce, třeba vrabčáci a sýkorky. Chystám se taky na pánskou kolekci, která bude ze stříbra. Budou to take ptáci, ale budou celokovoví. K tomu jsem ještě začala pracovat na úplně jiné kolekci šperků ze surových krystalů, velkých kamenů a stříbra. S Nastassiou Aleinikavou jsme daly dohromady nový společný projekt s názvem LURE, se kterým se budeme  prezentovat na letošním Designbloku. Bude to taková totální spolupráce. Některé kusy totiž budeme vytvářet přímo spolu najednou. Na to se moc těším a vy byste měli taky!

 Tvé brože jsou velmi precizní. Jak dlouho ti trvá jednu vyrobit?

Třeba ty slepice mi trvají tak třicet hodin. Sovy kolem čtyřiceti hodin, ty jsou nejtěžší. Snažím se na všech brožích skládat peří podle toho, jak opravdu roste, protože jinak to úplně mění tvar a nevypadá to dobře.

Kde se dají tvé šperky koupit a v jakých cenových relacích se pohybují?

Brože se dají koupit v Praze v butiku Kláry Nademlýnské v Dlouhé ulici, v Artělu v Celetné ulici a U Lužického semináře. V jednání je teď spolupráce s designshopem Qubusu v Doxu. Nebo když si uděláte malý výlet, můžete je koupit i v Hongkongu.  Nejraději ale mám, kdyz dělám lidem ptáčka na míru.  Přes můj web http://www.janjaprokic.com/ mě můžete kontaktovat a domluvíme se, jak by váš ptačí ochránce měl vypadat. U broží dělaných pro konkretní osobu dělám navíc tematické brožové můstky podle přání. Ceny jsou různé podle velikosti a složitosti brože.

ROZDÍL JE V BARVÁCH

Jaký je tvůj názor na oblékání Čechů? Pocházíš z Bělehradu - je třeba nějaký patrný rozdíl v oblékání tam a tady?

Rozdíl je určitě v barvách. Lidi se tam barev nebojí. Ale myslím, že tady je to poslední dobou lepší. Češi už se taky tolik nebojí a dost se to za posledních pár let zvedlo. Dřív byli všichni oblečení v džínách s co největším logem Diesel a triku Replay, prostě strašný.

Napadá tě teď nějaký druh oblečení či model, který tě dokáže vytočit, už jen když ho na někom vidíš? 

Nejvíc mi vadí, že holky jsou tady v oblečení místy dost sprosté. Přijde mi to zbytečné. Vadí mi, že jim nedochází, že můžou vypadat pěkně a být holčičí, aniž by jim byly vidět kozy a prdel.

Co děláš proti šedi?

Bavim se!