Jan Gemrot v galerii města Kolína

Výstava "Jan Gemrot / Nestrukturované observace" bude otevřena 13.10.2015 v galerii města Kolína.
Její kurátor Aleš Rezler k ní napsal toto :

Malíř Jan Gemrot (1983) je absolventem ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana na pražské AVU, kde studoval v letech 2002–2008. Na AVU byl přijat díky míře svého talentu ze třetího ročníku střední výtvarné školy a již během působení na AVU si získal svou talentovanou malbou místo na současné české umělecké scéně. Jeho diplomová práce – cyklus Únos, byla zakoupena do sbírky současného umění DvorakSec contemporary. Tři roky po absolutoriu se jeho práce objevují také ve sbírce Národní galerie v Praze. Dá se směle prohlásit, že je v lepším slova smyslu typickým reprezentantem Beranova ateliéru . Absolutní a rutinní znalost práce s barvou, dokonalá kresba a kompozice jsou základy pro Gemrotova sureálná sdělení, kterými komentuje stavy a pocity duše vlastní i společnosti a jimiž reaguje na současný svět s nejrůznějšími jeho problémy. Snaží se čerpat ze sebe, malovat pudově a impulzivně. Vybírá si témata hodně kritická ke společnosti. Sám říká, že před člověkem ve skutečnosti leží jen pár zásadních témat, jako jsou láska, smrt, pravda…
Gemrotova malba je ryze realistická a tedy na první pohled srozumitelná a jasně čitelná, je to ale jen půl pravdy. Vidíme co vidíme, ale nevidíme co nevíme. To, čím se Gemrotovy obrazy vyznačují, spočívá v jejich schopnostech ukrývat nebo naopak otevírat další významy sdělení. Gemrot ponechává divákovi zcela volné pole k dekódování neviditelných obsahů a zřídka poskytuje návod k řešení. Komentuje nesdělitelná tajemství života jako pozorovatel. Mísí reálné s iracionálním a staví ho do vzájemných kontrapozic se záměrně šokujícím účinkem. Vidíme účinek a dů sledek, nikoliv příčinu. Gemrotova realistická mnohdy až superrealistická forma vede jednoznačně naše vjemy po povrchu věci, kopíruje vizuální složku a zavádí do bludiště nevědomosti. Jsme uspokojování evidentně estetickou informací, nicméně Gemrot sleduje zcela jiný a mnohem hlubší záměr. Gemrotovy malby oscilují mezi vágní plytkostí a intelektuálním sebezpytem sounáležitosti s lidským druhem. Touhou zprostředkovat vlastní nazírání světa, uvědomování si obyčejných hodnot, fází lidského života nebo čím prochází lidstvo či jak ovlivňujeme svět, jehož jsme součástí.
Tyto obecné teze popisují zřetelně jak Gemrot pracuje. Mísí skutečnost s imaginací a opírá se vždy o přesnou formu s absolutním důrazem na kresbu a barevnou věrnost znázornění nejrůznějších materiálů. Budeme-li se zabývat dále konkrétními pracemi, rozlišíme v jeho díle let 2010-2015 řadu cyklů, které zpracovával. Asi první výrazné téma, na němž pracuje od roku 2003, jsou figurální obrazy s existenciálním obsahem, kdy eliminuje lidského jedince na jeho základní fyzické bytí (Vězeň, 2003; Vernisáž, 2013; Polovina těla, 2014; Sniper, 2014; Princezna bez princezny, 2014; Rodinný portrét, 2014). Jednotlivá témat a a cykly se ovšem misí a vzájemně prostupují a ovlivňují. Od roku 2010 je to například cyklus obrazů, který nemá žádný jednoticí název, je to cyklus o procesech nekonečné přeměny mrtvého v živé, metafyzická úvaha o zachovaní energie. Patří sem obrazy jako Láska (2010), Proces nad naše chápání (2014), From My Rotting Body (2015).
Prvním cyklem, jemuž Gemrot přiřazuje název je Bestiario. Obrazy toho cyklu na principu bajky, karikují lidské chování a převádí ho do říše zvířat nebo srovnávají parametry důležitosti a podstaty mezi lidským světem a světem přírody s jinými zákonitostmi (Face to face, 2011; Potopa. Fragment z muzea umění, 2012; Obklíčení, 2012). Počínaje rokem 2010 vznikají první obrazy cyklu Puberta. Téma poskytly demonstrativní sebevraždy teenagerů pomocí igelitového pytle. Cyklus se odkazuje nepřímo k širšímu tématu existenciálních figur, nicméně se vyslovuje ke konkrétnímu tématu, jímž je konflikt dospívání a dospělost i (Puberta 2, 2010; Puberta 4, 2012). Hnilobné procesy vegetace a zarostlé hroby inspirovaly Jana Gemrota v letech 2011-2013 k práci na cyklu Ikebana mortis, kde se objevuje téma přeměny posmrtné energie člověka v rostliny. S průřezy nejrůznějšími předměty jako jsou  lodě, ponorka, dům nebo rakev, pracuje cyklus Uvnitř z roku 2013. V průniku a průhledech předmětů se odhalují nečekané souvislosti (Transport export, 2013; Tanker, 2013; Doma jsi tam kde se oběsíš, 2013; Uvnitř, 2013; V ponorce, 2013). Cyklus Měřítko souvislosti z roku 2014 hodnotí jako zcela relativní velikost člověka a lidské figury ve srovnání s věcmi, co ho přesahují (Tank, 2014; Velryba, 2014; Žralok, 2014; Jeskyně, 2014; Anděl, 2014).
Nejsoučasnější polohou Gemrotovy práce z letošního roku představují dva cykly - Střet kultur, Průhledy figurou. Je zřejmé, že Střet kultur souvisí s aktuální eskalací celosvětového problému konfrontace islámského a křesťanského světa. Vyslovuje se k tématům tabuizace těla a terorismu (Spánek rozumu plodí monstra, 2015; Tabuizace těla, 2015). Průhledy figurou pak relativizují spojení figurálního a krajinářského principu. Duševní rozpoložení postav znázorňuje pomocí charakteru zobrazené krajiny a dodává jim tak psychologický rozměr (Mladí, plány, sny, 2015; Melancholická hlava, 2015, Ledová hlava, 2015).