Jakub Polanka: průtokový ohřívač energie

Přáli jste si číst o Jakubovi Polankovi, který patří k naší návrhářské špičce. Přinášíme vám proto rozhovor, v němž rekapituluje rok 2010 i celou svou hvězdnou kariéru.  

ZE SUŠICE PŘES PRAHU DO PAŘÍŽE

Pendluješ mezi Prahou, Sušicí a Paříží. Co pro tebe každé z těchto měst znamená?

Sušice je pro mě domov, dětství a příroda. Praha přechod mezi Sušicí a Paříží, a Paříž je pro mě svoboda a zázemí, které jsem si sám vytvořil. Co se týče profese, je pro mě místem, které respektuji,  kde se zatím pořád učím a stále mi to něco přináší. Je tam mnohem více kanálů, pokud ti jeden nevyhovuje, najdeš si jiný, když chceš. Není tam jeden styl, je jich tam 20, 30 a všechny jsou respektované a u všech máš možnost dotáhnout to na vrchol.

NA VĚTRNÉ HŮRCE

Rok 2010 jsi trávil většinou v Praze. Teď se zase vracíš do Francie. Co ti ten rok přinesl?

Když mám teď možnost podívat se zpět, je to hrozný, ale byl to strašný pocit samoty. Cítil jsem se opravdu opuštěný, i když jsem se neustále setkával s lidmi. Byl to rok velkého učení sebe i druhých a jsem za něj upřímně rád.

Vytvořit fungující značku je sice krásný cíl, ale já chci dělat oděv, to je to hlavní - a to jsem také ten rok dělal. Také jsem se vracel do Čech s jakousi zodpovědností, že člověk něco změní, posune a pak zjistí, že nemůže dělat všechno, nemá na to buňky ani energii. Nejde změnit národ, je to kruh a musí to jít ze všech stran zároveň a po kouskách, aby se něco začalo hýbat. Potkal jsem spoustu lidí, spousta lidí mi pomáhala a věřila mi a za to jsem vděčný.

Pokud se musíš rozhodnout mezi dvěma věcma a intuitivně se ti obě příčí, ale ty si musíš jednu vybrat a tlačíš to, abys zase nepřišel o něco jiného, tak sbohem, svobodo... Já ale bez svobody být nemůžu, nemůžu tvořit. Strom na severní větrné hůrce nemůže nikdy zůstat rovný. Kvůli tomu práci minulého roku ukončuji a svůj svobodný tvůrčí prostor budu hledat jinde.  Není to jenom o tom samotném člověku, je to i o tom, kde je. Pokud se ti tady něco nelíbí, můžeš jet jinam, všude je něco, ale ty máš možnost si vybrat, co ti nejvíc vyhovuje.

KONCEPTY A KOLEKCE

Vedle rutinní práce na sezónních kolekcích se věnuješ i vlastním konceptům. Jaký je rozdíl mezi těmito sférami a kde se naopak prolínají?

Koncept není omezen nějakou sezónou. Dost často je pro mě spojený s procesem sebeobjevování. Celé je to mnohem méně o produktu, oděv je zástupné médium, nikdy to není základní prvek. Většinou se jedná o performanci, která je nějak zdokumentovaná, to je pro mě důležitý. Výsledek je vize, poezie ve formách. Zatímco v trendových kolekcích bych rád zachovat tu poezii, ale přenesenou přímo do produktu - oděvu. Duchovní podtext mě pouze vede ve výběru a celkovém vyznění. Je mnoho jemných nuancí. Stačí to jen jinak nafotit a hned tomu dáte jinou náladu. Oba procesy jsou spojené v tom, že součást toho je objevování, výzva. Vždy mi jde především o proces, než o to, jestli výsledek bude takový, nebo makový.

Když mluvíš o té poezii, vybaví se mi okamžitě tvé Palindromy.

U oděvu to častokrát nemusí být ten pocit emocionální, ale může jít o výzvu, přesně jako u těchto trik, kdy Honza Králíček přesně řekl, že pracuji s věcmi vlastně obráceně, k tomu by hezky seděly palindromy. Každý nový objev je cesta a nikdy v té tvorbě nejsme sami. A i když to stokrát budete šít po nocích sami, je tam vždy informace od někoho, která k tomu dala popud. Ti další lidé se na tom třeba i přímo fyzicky podílejí.

Řekneme si to na rovinu, jsou to obyčejný trika, ale nesou příběh, musí se nakoupit, grafik o tom přemýšlí, někoho napadne text, jiný to přes noc kreslí, najednou při zkoušení zjistíš, jak se s tím dá ještě hrát, jaké to potřebuje detaily. Jde o obyčejné triko - a vidíš, kolik je v tom zamotáno lidí. A to nemluvím o minulosti, kdy každý z nich z něčeho čerpá, je to vlastně pyramida.

Co je pro tebe při tvorbě kolekce nejdůležitější?

Asi právě ten pocit svobody a samotný proces. Stále více je to spojené s materiálními potřebami, ale ve finále to stejně není jenom o těch věcech. Častokrát nás můžou velice rychle inspirovat věci, které jsou směřovány vnitřním chtíčem nebo touhou po úspěchu, a to vlastně nebývá spojené s naší opravdovou podstatou. Je to důležité v práci, během ní objevuji podstatu a názor těch věcí.  Často mám představu, jak to bude vypadat, ale během práce se mnoho věcí vyvíjí a mění a na to musí člověk neustále reagovat. Pokud se při tom autenticita neudrží, celé se to zbortí.

VÁLKA BAREV

Postavíme-li vedle sebe Češku a Francouzsku, jaký mezi nimi bude rozdíl v přístupu k módě a životu?

Každý národ je nějaký a Francouzka v Paříži je jiná než na venkově. Nicméně pro ně díky tomu, že nezažily 40 let komunismu, není rozdělena móda a život. Pro ně je to součást života,  stejně jako architektura a bytová kultura. U nás se to stále od života odděluje. Způsob života je pro ně příjemnější v tom, že si ho užívají, třeba večeří dvě hodiny, pečují o sebe i své okolí s jakousi delikátností a rafinovaností. Je to otázka stylu.
U nás je to spíše na první pohled: „ať je poznat, co mám‟ - jasný, čitelný znak. Takže chápu, proč je v Česku tolik populární Philippe Starck. Třeba co se týče barev, u nás je to základní barevnice a čau! Jen se podívám tady z okna a vidím na grafice převážně ty čistý přímý barvy, zelená, fialová a žlutá. A to je všude v okolí, člověk to vnímá a ovlivňuje ho to. Tyto barvy se velice špatně kombinují a míchají, pak je těžké vytvořit třeba něco půvabného. Pro příklad: růžová má tolik odstínů a jemností, jako pudrová, starorůžová a další, jenže u nás ani jiné barevné tóny v oděvu nenajdeme, a jestli ano, tak zákaznice neví, co si s tím počít a jak to kombinovat, takže si to nekoupí. Je to začarovný kruh.

Když jsme u barev, koncem ledna otevírám seriál barev a začínám šedou, to je tvá oblíbená a dost používaná barva. Co bys k ní sám za sebe řekl?

Potřebuji základní barvu, hmotu, okolo které můžu vytvářet příběh. Bílá to pro mě není, je příliš nevinná a černá zase vytváří příliš siluetu, obě jsou vyhraněné  a spojené s nějakým předsudkem. Šedá je mezi nimi, má mnoho odstínů a obsahuje mnoho podbarev. Jak se říká, věci nejsou černobílé. Příběh začne mít mnohem větší rafinovanost. Já pracuji hodně s formami a šedá formě nekonkuruje, ale podtrhuje ji. Není prvoplánová. I když musím přiznat, někdy je to i hra na jistotu, protože vím, že jakákoliv věc a forma v té šedi bude působit čistě.

URBAN GODDESS

Jaká je žena, kterou oblékáš?

Definice ženy se posouvá, vyvíjí se i se mnou. Je mnohem méně tou pohádkovou fantazijní bytostí, kterou byla na počátku mé tvorby, a stává se z ní civilní žena. V angličtině je pro to výraz urban goddess. Každá žena, její jedinečnost, ta hrdinka v ní a bojovnice, ta tam je stále, vrůstá však do života.

A mění se i oděvy, nejdřív to byly vlastně formy a divadelní kostým, věc, která vyjadřovala emoce a určitý příběh. Ovšem v této době získává daleko více na funkčnosti a jde o to, aby oděv podpořil ženu a ne aby žena byla jen nositelkou oděvu. Díky tomu jsem se dostal i k podstatě oděvu samého, k jeho funkčnosti. Pro mě to má mnohem větší hodnotu a finální smysl, protože ty věci nevznikají jako masturbace. Mnohem více vstupuji do koloběhu, do toku té řeky. Dřív jsem jen házel lodičky na její hladinu a díval se, jak odplouvají.

Naše klasická otázka na závěr. Co děláš proti šedi?

Žít a dělat něco, než přemýšlet co bych a jak bych. Prostě to udělám, udělám chybu a udělám to znovu jinak. A všeobecně nebrat věci tak vážně a hlavně sebe, to je největší práce.

Jakub Polanka je zastoupen v Praze v press roomu Backstage, který funguje zejména pro stylisty a časopisy. Vážní zájemci o koupi Polankových modelů však mají možnost po telefonické domluvě Backstage navštívit a vybrat si z aktuální nabídky jeho kolekcí.
 

Epilog autorky:

Udělat rozhovor s někým, s kým úzce spolupracujete 13 let, není snadné z jednoho prostého důvodu, témata musíte směřovat s neustálou empatií ke čtenáři, který Jakuba vůbec nezná a chce se o něm dozvědět něco víc, než jen ten stále omílaný titulek "nejlepší český módních návrhář". Pomáhala mi naše dvouletá profesní pauza a přání nastínit v základu jeho přístup k tvorbě a módě jako takové. V roce 2011 se na několika společných projektech potkáme a já budu moc ráda, když bude příležitost se i se čtenáři podělit o tato setkání.

www.jakubpolanka.com

ilustrační foto Karel Losenický

Poznámka: Palindrom je slovo, věta či verš, jejichž význam a znění se při čtení od konce nemění (například Báře jede jeřáb).