Jako když dýchají zdi

Prezidentský salonek Veletržního paláce se od 20. února stává prostorem pro prezentaci nejmladší umělecké generace. Každé dva měsíce se v něm budou střídat kurátoři a umělci v rámci projektu INTRODUCING šéfkurátora Národní galerie v Praze Adama Budaka. Prvním představeným autorem je Max Dvořák a jeho film Jako když dýchají zdi.
 
Max Dvořák (1990) v současnosti dokončuje svá studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho film Jako když dýchají zdi je fikční extenzí reálného vědeckého výzkumu, který probíhal v 60. letech 20. století ve věznici Holmesburg ve Filadelfii. Řetězec příběhů podává zprávu o deliriu, neviditelném násilí, lucidním snění a tělesných halucinacích.
 
Film Maxe Dvořáka přináší sérií příběhů, které v základu odkazují k reálnému lékařskému výzkumu, jež probíhal mezi 60. a 80. lety v pensylvánské věznici Holmesburg. Prvotní dermatologické experimenty byly financovány soukromým sektorem, postupem času se pokusný rámec rozšířil o psychologické experimenty financované vládou USA skrze agenturu CIA. Od politických rámců, jež jsou tématu vlastní - model korporátního útlaku, vztah autority a podřízenosti, principy aplikovaného násilí, zla a zneužití moci - se autor odpoutává a staví na surreálních motivech neviditelného násilí, stírání hranic mezi snem a bděním a delirických stavech. Zřetelné vzpomínky stojí v protikladu k nejasné situaci, kterou nám předává obraz. Statické záběry místnosti v anonymním bezčasí protíná řada téměř nepostřehnutelných černobílých obrazů, které snad mohou být jedním z řady dávno ztracených důkazních materiálů.
 
20. 2. 2015 – 19. 4. 2015
Národní galerie v Praze, Veletržní palác
ngprague.cz/max-dvorak-jako-kdyz-dychaji-zdi