Jaká byla akce HAVEL 80?

Večírku k nedožitým osmdesátinám Václava Havla, kde se v souladu s mystikou zmíněné číslovky sešlo stylově osmdesát gratulantů, by v duchu velikánova odkazu slušel podtitulek Prosím stručně vypůjčený z názvu jedné z jeho knih.
 
Natěsnat tolik účinkujících do všech rozsáhlých prostor, které budova postavená dědečkem posmrtného oslavence skýtá (velký sál, Lucerna Music Bar, kino včetně kavárny v předsálí, galerie a malý sál kina) v těch sedmi hodinách vyhražených programu byl totiž nelehký úkol a každá kapela tak musela své vystoupení vměstnat do dvaceti minut. Všechno oběhnout prostě nebylo v lidských silách, byť se o to někteří snaživci pokoušeli. Jenže jak postřehl jeden z kolegů publicistů, stačilo se na pět minut s někým zakecat na schodech a v chodbách, po nichž všemi směry proudili ctitelé pravdy a lásky (a že člověk co chvíli potkával někoho známého, tomu se prostě nedalo vyhnout), a hned jste prošvihli nejméně dvě kapely. Což ovšem vzhledem k dramaturgii večera byla škoda.
 
A co všechno tedy vlastně na "havlolidi", jak gratulanty (sebe nevyjímaje) i ostatní příchozí příhodně nazvala herečka Eva Holubová, během večera čekalo? Michal Ambrož s Hudbou Praha složenou výhradně z nových tváří. Energické sety The Prostitutes, Houpacích koní, Davida Kollera nebo nestárnoucí Jany Uriel Kratochvílové a její kapely Illuminatica. Zasněné Longital a Kieslowski. Živé kvety a Květy a rozjeté Plexis, Mámu Bubo ve své nejalternativnější podobě i zasloužilé klasiky typu Jiřího Dědečka, Jana Buriana či Jaroslava Hutky i Oldřicha Kaisera s Dášou Vokatou, které vzhledem k hlasové indispozici umělkyně doprovodil Jiří Lábus – jako bonus dokonce přidal operní árii v jadrné italštině.
 
Herečka Tatiana Vilhelmová, která si zahrála v Havlově posledním opusu Odcházení, věnovala "oslavenci" dárek zřejmě nejoriginálnější - oltáříček se spoustou drobností včetně řízku zabaleného v alobalu, knížky od Dalajlamy a zapálené svíčky.
 
Kdo vydržel do půlnoci, uslyšel písničky Lou Reeda v podání jeho někdejšího spoluhráče Fernanda Saunderse a jako bonbónek za večerem nechyběli ani The Plastic People of the Universe – ze skupiny přednedávnem "roztržené" na dvě nesmiřitelné půlky do Lucerny přišla ta kolem dvou zásadních zbylých autorských osobností kapely z nejslavnějších – Josefa Janíčka a Vratislava Brabence.
 
Underground nám tedy evidentně stárne, staří mistři odešli v čele se svým náčelníkem, jak VH dodnes tituluje jeho trutnovský kmen, kamsi do nenávratna a noví bohužel na jejich místa nepřicházejí. Tam, kde by kdysi obřadně předváděl svůj drastický striptýz zvěčnělý básník Magor nebo aspoň běhal se sirénou či peřím rozhazovaným z velkého pytle nebo snad s esenbáckým plexisklovým štítem a bytelným obuškem jadrný Čuňas, dnes musel našinec vzít zavděk v sáčku oděným teoretikem Peňásem, an jakoby zábavně chvilku do rytmu udávaného rappery z PSH vystřeloval do vzduchu rukama pro obveselení svých elegantních partnerek. A přiznejme si, přátelé: lepší to už asi nebude.
 
 
 
 
Další fotky na FB autora