Jak se hledá práce v Praze

Upřímně říkám, že jsem to nečekala. Nic z toho. Nečekala jsem, že tak zdánlivě drobná nepříjemnost způsobí takovou lavinu událostí, zážitků, vletů, pádů a emocí. Ale stalo se. Po mnoha letech asimilace v ČR (přestěhovali jsme se, když mi bylo deset), studia, práce na volné noze a ročním úvazku v mezinárodní firmě, jsem se poprvé v životě natvrdo ocitla na (českém) trhu práce.

Bylo slunné záříjové odpoledne a já se zrovna vrátila z veleúspěšné konference, kterou jsem organizovala a realizovala v Moskvě. Delegáti a vystupující byli nad míru spokojeni a já si připadala dospělá a kompetentní, zkrátka svět mi ležel u nohou. Minutu po páté, tedy po konci mého pracovního dne, si mě nadřízený zavolal do kanceláře a svojí hutnou angličtinou řízlou typickým francouzským
přízvukem mi sdělil, že mi pracovní smlouva za dva týdny končí a – ouha – nemá v plánu ji prodlužovat. Ba co víc, nechce, abych do práce už chodila. K podpisu mi nabídl dohodu o ukončení pracovního poměru, kde slibuje, že mi zaplatí celý měsíc, ale musím si sbalit věci teď. A pozor, nepřibližovat se k počítači (to snad abych v rozčílení něco nesmazala či neukradla). Rotřesenýma rukama jsem si sbalila svých pár švestek (za ten necelý rok se mi jich v kanclu nashromáždilo až překvapivě mnoho) a vykročila jsem do světa, plného nových možností a výzev.
Čekalo mě deset dní placené dovolené a ten pocit naprosté svobody byl opojný. Dovolena utekla jako nic a já jsem se najednou poprvé v životě ocitla ve skutečném světě dospelých.

Prvním střetem s realitou byla návštěva úřadu práce. Čekala jsem ponižující proceduru a nekonečné čekání ve společnosti lidí, s nimiž normálně nepřicházím do styku a máme zdánlivě jen málo společného. Jenže opak byl pravdou. Klienty úřadu práce jsou totiž vesměs absolventi filozofických fakult a humanitníh oborů, ve frontě si čtou (jak jinak než seriozní periodika nebo odbornou literaturu), u toho popíjí voňavé kafe z fair trade kelímků. Z mé referentky se vyklubala neuvěřitelně sympatická žena, která mě neoslovovala jinak, než “paní magistro” a skutečně se mi snažila pomoct. Bohužel, marně.

Zásadním poučením, které jsem si odnesla z ÚP, je sdělení, že pokud jste neodpracovali 365 dní, nemáte nárok na podporu v nezaměstnanosti. Při podpisu smlouvy se totiž musí hlídat, aby datum platnosti smlouvy bylo prvního v měsíci, ikdyž je to třeba sobota. Tak to jsem nevěděla. Odpracovala jsem 364 dnů. Hádejte, co?

Podlední výplata zmizela raz dva a nastalo ono zmiňované období vzletů a pádů alias pravidelné absolvování pracovních pohovorů. Ty dělím do tří základních kategorií:

a) tzv. práce pro cizince (sem často spadají pozice, které vyžadují výborné znalosti cizích jazyků a zároveň čeština není podmínkou),

b) klasické velké české či mezinárodní společnosti, které mají svého HR odborníka

a c) malé a střední firmy, které si své pracovníky vybírají vlastnosručně a pro sebe.

Do první kategorie patří pohovory většinou v angličtině, jedná se o pozice bez specializace anebo s IT či ekonomickým zaměřením. Jsou bezesporu zajímavé, ale hlavní myšlenkou, kterou se vám budoucí zaměstnavatel snaží vnuknout je to, že jako cizinec můžete být rádi za jakoukoli práci ve vyhřáté kanceláři a s minimálním platem. Že před sebou mají ne tak úplně čerstvého cizince, který se v českém prostředí dobře orientuje, to už je zajímá méně a pokud si toho všimnou, zájemce o práci vůbec neberou – určitě by měl za chvíli větší nároky a moc by do toho kecal. Mají, samozřejmě, pravdu.

Druhá kategorie jsou veliké firmy, kam se hlásí mnoho uchazečů a proto je potřeba ten dav nejprve roztřídit a prosít. Pořádá se několik kol výběrového řízení. Pohovory s HR specialisty jsou vůbec vtipné – zdá se, že čteme stejné články amerického typu, jako třeba “Deset nejčastějších otázek při pohovoru a nejlepší odpovědi”. Životopisy, ať strukturované či nikoli, zdá se, nečtou a řídí se raději vlastní intuicí.

No a nakonec třetí kategorií pohovorů jsou ty skvělé, funkční a upřímné, kde obě strany vyloží karty na stůl a téměř okamžitě je jasné, zda mají shodu. Takový jsem zatím zažila jednou (a snad se co nejdřív ozvou s dobrou zprávou).

Obecně by se dalo hledání práce přirovnat ke hledání životního partnera skrz speed dating. Na jednu stranu, oběma stranám je téměř okamžitě jasné, zda nalezli toho pravého zaměstnance či tu pravou pozici. Na druhou stranu existuje určitý úzus, který nutí zúčastněné pokračovat v hovoru, ikdyž je zcela jasné, že shoda není. Nakonec si však nevybíráme pouze práci či pracovníka, vybíráme si lidi a prostředí, kde budeme trávit většinu bdělého života a že to není volba zrovna jednoduchá. Jakou práci si zvolíš, takový budeš mít život, dalo by se říci bez nadsázky.

Každý pohovor je tedy pro mě jakousi zkouškou nové role: představuju si, jak do téhle budovy přicházím každé ráno, kde sedím, s kým jsem v denním styku a v neposlední řadě jak vypadá samotná kancelář, zázemí a kam se chodí na obědy či drink po práci. Napadají mě i další, méně praktické a více metafyzické otázky. Dokážu se ztotožnit s filozofií a záměrem této firmy? Co bude moje každodenní činnost? Bude mě to posouvat dopředu, naučím se tu něco anebo se budu nudit a mozek mi po pár letech definitivně ztvrdne? A jak se tahle pozice bude později vyjímat v mém životopise? (Ještě nemám ani tuhle práci, ale už přemýšlím o další, jak logické). A po každé, více či méně úspěšném pohovoru vyvstávají další otázky a pochybnosti. Co vlastně umím, co mohu nabídnout těmto lidem a společnosti vůbec? Jsem v něčem skutečně dobrá anebo mám jen hezký životopis? A když už jsme u těch HR otázek, kde se skutečně vidím za pět či deset let? Jaké jsou mé přednosti? Kterým směrem se mám vydat a je někde vepředu vůbec cíl nebo samotný pojem kariéra je totožný s pojmem cesta a tudíž sama o sobě tvoří cíl?

Jeden moudrý muž (snad to byl Somerset Maugham) kdysi řekl, že spokojíme-li pouze s tím nejlepším, často to také dostaneme. Neslevuji tedy z nároků, nenechávám se odradit a ještě stále věřím, že tam venku čeká ta pravá (práce, země, kariéra), případně ten pravý (kolektiv, projekt, život) pro mě.
 
 
foto ayla87/sxc.hu