Jak jsme si půjčili auto a jeli do Marienbadu

Než jsme se párově rozhoupali, že by bylo fajn letos shlídnout aspoň kus Marienbadskýho filmovýho festivalu, byla tady sobota a s ní i jeho poslední den. Normálně logická volba Pendolina se z mnoha důvodů nekonala a my se rozhodli alespoň využít výhod sdílený ekonomiky a půjčili si auto z HoppyGo. Příjemný překvapení - není to o nic složitější a zdlouhavější, než si koupit onen lupen na vlak. Navíc možností je fůra - od economy Felicie po ecology Teslu. Naše finální volba sice nebyla ani jedno z toho a Marienbad (naštěstí) nejsou Vary, kde by se člověk musel prsit, ale Range Rover byl můj klukovskej vlhkej sen.
 

 
Jako velcí fanoušci snah a počinů NFA jsme pospíchali (přes mandatorní McD drive-thru), abychom stihli nově zrestaurovanej počin oblíbenýho filmovýho samouka a despoty Gustava Machatýho Ze soboty na neděli v báječným prostředí městskýho divadla, který se i přes původní zení prázdnotou docela slušně zaplnilo. Machatej dostal poprvý (připomínám, že jde o rok 1931) do ruky zvuk a přes kolísající kvalitu jeho tvorby se Ze soboty na neděli opravdu poved. Tomu ale nahrává i umírněná stopáž, protože ke konci už film nemálo kulhá a ze svižný a překvapivě aktuální komedie je patetickej film pro pamětníky. 
 
Pauzy mezi v centru situovanejma projekcema svádí k prozkoumání okolí. Obvykle lehce nepřátelský a azbukou poznamenaný prostředí lázeňskejch měst se daří festivalu příjemně nabourat především díky doprovodnýmu programu na kolonádě a ostrůvkem normality v podobě stánku a festivalovýho karavanu v Chopinově domě, kterej je zároveň velitelstvím organizátorů a přirozeným hubem celýho vezdejšího počínání. 

Subjektivně nejzajímavější část sobotního programu byla zorganizovaná stálicí českejch alternativních festivalů Annou Kopeckou, která dramaturgicky stojí za festivalem Ostrava Kamera Oko. Blok nazvanej Mikroport, skrze pět krátkejch a rozdílně pojatejch filmů mladejch famáckejch zvukařů, představil práci nastupující generace tohohle nedoceněnýho řemesla. Vážně, dokud nevezmete do ruky kameru na svůj amatérskej kraťas, neuvědomíte si, jak jste si všechno schopní jakž takž zbastlit sami - až na solidní zvuk. Vyzkoušeno za vás. 

Galavečer a zakončení už se nesly v rodinný atmosféře, kterou jste chtě nechtě za tu chvilku načichli i vy. Uvádějící Ester Geislerová slzy na krajíčku, ředitelka festivalu dokonce za krajíčkem. Následující romantická kostýmovka s Audrey a Fredem pak byla posledním filmem letošního ročníku, která v souladu se zaměřením festivalu uctila klasickej film a intelektuálně přesycenýmu divákovi nabídla vizuálně poutavý odlehčení. Bohužel na tyhle a další kratochvíle (závěrečnej koncert a kalba) se naše předrahá (v obou významech slova) Sony Alpha rozhodla prezentovat pouze chybovou hláškou, kterou si drží dodnes. O důvod víc vyrazit do Mariánek zase za rok!