Jací byli Die Antwoord na Rock for People?

Některé letní přehlídky dnešní doba drtí, jiné se na ní naopak dokážou vézt, některé dokonce navíc celkem s radostí. Rock for People je jasným zástupcem druhé kategorie.
 
Domácí veteráni disciplíny pořádání open air festivalů z Trutnova po trvalých neshodách s vrchností před pár dny ohlásili přestávku minimálně pro letošní rok. Bezkonkurenčně nejpříjemnější domácí festival s atmosférou téměř rodinnou, Litoměřický kořen, před pár dny po bezmála čtvrtstoletí taky zavřel krám. Pořadatele akce, kde se účinkující v miniaturním festivalovém "kotlíku" nezřídka mísili s publikem, k pocitu vyhoření dohnala neustále se zvyšující byrokracie a úřední omezení. Rock for People, který se na letišti v Hradci Králové rozjel včera, ovšem očividně žádné takové chmury netrápí. A jeho publikum už tuplem ne. Tady se lidi chtějí bavit, dokud je čas, a to důkladně.
 
Na rozdíl od zmíněných akcí, kde to pořadatelé chtějí dělat vysloveně po svém a jinak by je to zřejmě nebavilo, na RfP nejsou nijak vybíraví a naopak návštěvníkům (a zřejmě i sponzorům) dělají, co jim na očích vidí. Nejen co se výběru kapel týče. Takže nabídka nehudebních doprovodných programů a zábav je letos obrovská: lidi se můžou smažit na písečné pláži, cachtat v bazénku (k vidění byl i odvážlivec na Adama), zpívat kotlíkárny u táboráku, vyplavovat adrenalin na lanovce i spočívat ve stínu v hangáru s projekcí béčkových filmů pro hodně nenáročné publikum. Pro cyklisty – ekology je tu i jedna menší scéna, kde prý šlapáním na starých bicyklech pohánějí muzikantům aparaturu.
 
Podobně je to s jídlem: pryč jsou doby, kdy na festivalech byly na výběr snad jenom buřty na přepáleném oleji nebo nudlová směs, u níž se člověk radši nepídil, z čeho všeho asi tak pochází. Teď si přijdou na své vegetariáni i masožravci, pivaři i estéti, dokonce je některé nealko levnější než pivo. A určitě jsem ještě na mnohé zapomněl, nebo si toho nevšimnul. Cesta k dietním chybám všeho druhu je zde otevřena dokořán.
 
A samozřejmě muzika. Pánové z Améby měli letos rozhodně dobrou ruku při výběru headlinera úvodního večera – alespoň u nás se na něm zhruba stejně nadšeně shodne jak stárnoucí jezevec, tak i jeho adolescentní potomstvo. A je třeba říci, že drsňáci z Jižní Afriky byli tentokrát excelentní. Přes hodinu trvající show letěla rychle a moc jí neuškodilo ani pár škobrtnutí se zvukem (i když jeho výpadky dost zabily hlavně skladbu Pitbull Terier). 
 
Převleky, tanečky, neuvěřitelný odpich, vše jak má být. Když se asi po hodině Ninja rozloučil s publikem stagedivingem v dešti konfet a poplácáním si na holý zadek, chtěl by si to celé člověk střihnout ještě jednou. Ve festivalovém programu se píše poplašná zpráva, že Die Antwoord tady letos možná byli naposledy. Tak tohle jsme tedy slyšet nechtěli, na tom by se ještě fakt mělo popracovat.