Interview: Michal Motyčka a Michal Budinský z kapely NiceLand

God Has Her Ways – tak se jmenuje nová deska kapely NiceLand. A ne, opravdu nejde o žádný náznak toho, že by se snad skupina obrátila na víru. Už jen proto, že kdyby někteří členové na první pohled trochu nesourodého „boybandu“ navštívili kostel, bylo by nutné ho znovu vysvětit.

Album God Has Her Ways vyšlo v polovině října, kluci od té doby odjeli dvouměsíční turné, desku slavnostně pokřtili v Lucerna Music Baru, vypustili do éteru singl I Won´t Give in a nechali si v Los Angeles natočit klip k songu Sleep At Night. Vzhledem k tomu, že se všechna absolvovaná interview vztahovala hlavně k jejich novému počinu, není divu, že těsně před Vánoci frontman Michal Motyčka a bubeník Michal Boodya Budinský sní hlavně o odpočinku…

Dva měsíce zpátky jste vydali druhé album God Has Her Ways, od té doby jste stihli odjet turné, vydat klip a album pokřtít. Jaké jsou momentální dojmy?

Boodya: Momentálně se maximálně těším na Vánoce, které jsou, jak se říká, svátky míru a pohody. Poslední dva měsíce byly jedny z nejnáročnějších, které jsem kdy zažil. Jsem moc rád, že jsme to všichni ve zdraví přežili. Nejšťastnější jsem z toho, že se to celé stihlo, tak jak jsme si naordinovali. Neříkám, že šlo všechno úplně po másle, ale vždycky se to nějak zvládlo. Dojem z celého toho shonu mám spíš pozitivní.
Michal: Musím říct, že se po několika letech taky těším na svátky. Výhled pořádnýho volna po zhruba devíti měsících mi ani Satan Claus nezkazí. Takže tenhle pocit převažuje, myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme rádi, že to máme za sebou. A od ledna zase nanovo. Pořád je co dělat.

Jak se s odstupem času díváte na svoje nové album? Vidíte už nějaké chyby, nebo pořád převládá nadšení?

Michal: Je fakt, že člověk se pak k hotové práci už nesmí moc vracet nebo mít velký nadhled. Ale já jsem teda pořád hodně spokojený. Pokud ve mně hlodá nějaký červíček pochybností, tak si maximálně dokážu představit, že by celé album znělo úplně jinak. Něco, jako coververze nás samých.

Boodya: Jsem typ člověka, který nikdy není se vším úplně spokojený, už jenom z toho důvodu, že se pořád chci zdokonalovat. S novým albem je to tak stejně, už po natáčení bicích ve studiu v Táboře jsem věděl, že bych některé věci nahrál ještě trochu jinak. A chyby jsou vždycky, jen je někdy vidíte jen vy sami, protože jste puntičkáři.

Na albu jste spolupracovali s Amákem (ex-Sunshine, Night), Kayem Buriánkem (Sunshine) nebo Martinem Přikrylem. Jak na natáčení zpětně vzpomínáte?

Michal:O Amákovi se dá napsat jedno – člověk se s ním fakt nenudí (smích). Ničeho se nebojí a jede si po svým, což je výborná vlastnost, pokud na to máte taky odvahu. S Martinem se znám dlouho a od začátku jsem chtěl, abychom udělali něco spolu a trochu mě mrzelo, že nebylo víc času, který by mohl strávit s námi ve studiu. Je dost pracovně vytížený. Karla jsem pořádně poznal až právě při natáčení, je s ním mnohem větší sranda, než jsem si vždycky myslel. Což už samo o sobě dosvědčuje to, že chce, abych si se Sunshine zahostoval live v Plzni na Žebříku.

Boodya: Všech výše jmenovaných si vážím, že do toho s námi šli dobrovolně a celkem i s nadšením. Osobně jsem se nejvíc potýkal s tím, jak mám Amáka brát, s ním jsem se dostával do kontaktu nejvíc. On je totiž tak trochu složitá osobnost, charakterizoval bych ho jedním slovem - bohém. Tahle otázka by si zasloužila jednu kapitolu samu pro sebe (smích).

Uvažujete už o třetím albu? Přemýšlíte, že byste oslovili stejné lidi, nebo už máte v hlavě nová jména?

Boodya:O dalším albu se uvažovalo už v průběhu natáčení druhého alba. Michal se netají tím, že v tomhle má náskok v podobě asi čtyřiceti dalších rozdělaných věcí v doma v šuplíku. Jinak nechci mluvit za celou kapelu, ale myslím si, že pokud máme mít nějaký progres, tak je třeba se i v tomhle ohledu dívat dál a zkusit oslovit nová jména, která by do naší tvorby vnesla zase něco nového.

Michal:Co se týká lidí, tak ještě nejsem rozhodnutý vůbec. S Amákem bych rád dělal, ale nemusí to být vyloženě na NiceLand. Výběr spolupracovníků se bude pravděpodobně odvíjet až od naší finální představy o zvuku a celkové koncepci dalšího alba. V hlavě už mám nějaký nástin, ale zatím je asi ještě brzy.

V řadě kapel mají jejich členové svoje vedlejší projekty. Jak to funguje u vás, chystáte něco bokem?

Boodya:Dost mě mrzí, že kvůli časovému vytížení, jinému než s Niceland, už nezvládáme udržet hudební těleso the Bliss, který jsme s Tomem (Tmáš Koula - kytarista NiceLand, pozn.red.) měli před Niceland. Mrzí mě to hlavně z toho důvodu, že to bylo více nezávislý, měli jsme daleko míň starostí, ale ne že bychom jich měli málo, prostě se to celkově líp zvládalo a hudba byla daleko nakopnutější a mně bližší. 
Nikdo z nás do téhle doby nový projekty nerozjížděl, protože se to opravdu nedalo stíhat. Každý máme ještě spoustu dalších aktivit, které nás živí, naplňují a baví. Ale nikdy neříkám nikdy. Chtěl bych se vrátit "zpět" do starých kolejích a makat na něčem co bude vycházet ještě více ze mě.“

Michal:Popravdě mě taky trochu mrzí, že jsem The Bliss trochu tímhle „zazdil“. Taky je to samozřejmě tím, že Tomáš v posledních letech začal hodně produkovat - Ska Conspiracy, Fast Food Orchestra, Shogun Tokugawa a hromadu jiných. Občas je problém ho udržet v jedné kapele, natož ve dvou. Ale jsem do budoucna optimista. NiceLand asi bude vždycky priorita, co se týče času, ale pokud si ustálíme management a další spolupracovníky, tak na další projekty bude pro každého člena určitě více času.

K singlu Sleep At Night máte videoklip, který se natáčel v Los Angeles bez vaší účasti. Řekněte k němu něco víc a prozraďte, proč jste se natáčení nezúčastnili?

Boodya: O tomhle se může více rozpovídat Michal, který to celé "spunktoval". Vzhledem k časovému a finančnímu deficitu kolem dokončování desky, jsme si nemohli dovolit nic extra profesionálního, ale klip jsme přesto potřebovali k dalšímu promu. Nakonec Michal využil svých kontaktů v zahraničí, slovo dalo slovo a nakonec z toho vznikla luxusní ukázka toho, že i klip "o nás, bez nás" může fungovat. Tímto ještě jednou děkujeme Niko, která si to vzala na starosti a díky které ten klip vzniknul.

Michal:Boodya to řekl hezky, k tomu není co více dodat. Snad jen to, že bych s Niko určitě rád ještě něco natočil. Snad to vyjde.

V kuloárech už se šušká o dalším videoklipu, pro který sháníte přes facebook lidi „z davu“. Zatím jediná překvapivá informace je, že účastníkům klipu musí být víc jak 18 let. Prozradíte, co plánujete?
Boodya: Opět se jedná o Michalův výplod, který dokonce i nám v kapele tajil a když jsem se ho nedávno zeptal, co že to má za lubem, tak se taky ošíval a pořád jen opakoval: " Uvidíš, to bude překvápko!" Začal jsem se bát (smích). Vím jenom to, co Michal sám veřejně přiznal.

Michal:Když už překvapení, tak pořádný, ne? Tak trochu jsem se popravdě bál, že mi to kapela bude rozmlouvat a tak jsem je chtěl postavit před skoro dokončený klip a tím je přesvědčit. Jenom doufám, že to vše vyjde podle plánu. Takže pokud tohle čtete a zajímá vás, o co jde, napište na nicelandmusic@gmail.com a já vám řeknu víc. Místa jsou stále volná! (smích)

Jste kapela „mnoha tváří“, dalo by se říct boyband přes inzerát, v čem vidíte výhody a v čem nevýhody?

Boodya:Rozhodně nejsme žádní Backstreet boys, ani tak nevypadáme a ani se tak nechováme. Řekl bych, že je to jenom subjektivní názor, že vypadáme jako dobře vizuálně poskládaná kapela. Setkal jsem se s názorem, že jsme právě až tak rozdílní, že snad ani není možný, že spolu ještě fungujeme. Nevím, podle čeho ten člověk hodnotil, asi znal dobře naše povahy.

Michal:Taky nevím, kdo tohle řekl první, ale tenhle názor jsem slyšel už mockrát. Vizuálně jsem s náma víc  než spokojenej. Takovou bandičku bych fakt čekal spíš přes inzerát. No a povahově, co k tomu říct? Je dobře, že teď bude trochu volna…

Jste rozmanití, i co se týče vaší image. Neplánujete se nějak sjednotit? Radí vám někdo se stylingem?

Michal:Což o to, nějaký ten nápad by možná i byl, ale fakt nás k něčemu dokopat, to už je jiná. Ale myslím, že za poslední rok se to docela sjednotilo. Nemáme sice kostýmy a asi nikdy mít nebudeme, ale stylově už se k sobě blížíme daleko víc, než když jsme spolu začínali hrát. A to myslím prozatím stačí. Vymezili jsme si určitý mantinely a ty už většinou nikdo z nás nepřekračuje.

Boodya: Heh, to je něco, co jsme se pokoušeli řešit už několikrát. Ale nakonec jsme stejně došli k tomu, že nejlépe se cítíme, když jsme sami sebou. Se stylingem se radíme mezi sebou. Michal nás občas buzeruje, že bychom měli mít alespoň košile, když jde o něco víc než klubovýho, ale nakonec sám ustoupí,protože je nás víc. Přeju hodně štěstí tomu, kdo by mezi nás přišel s nějakým nápadem a dokopal nás k tomu, abychom se nějakým způsobem stylovali. Pochybuju, že by to někdo zvládnul, jsme opravdu každý individuál.

Blíží se konec roku 2010. Můžete ho nějak shrnout (osobní i pracovní život) a prozradit plány do roku 2011?

Boodya:Začnu tím, co jsem ještě nestihl. Pořád mě straší poslední zkouška ve škole a obhajoba závěrečné práce, kterou bych moc rád zvládnul na začátku nového roku. Ale jinak můžu říct, že stejně jako roky předešlé, tak i tento rok mě posunul celkově zase o kus dál ve všech sférách, ve kterých se pohybuju. Zažil jsem spoustu nových zkušeností. Poprvé v životě jsem s kapelou nahrál plnohodnotné album, ve zdraví přežil celé turné, ve své práci jsem se posunul o kus dál, navštívil jsem místa, kde jsem ještě nebyl, poznal jsem spoustu šikovných a obdivuhodných lidí, zúčastnil se spousty zajímavých projektů a akcí, více jsem se osamostatnil a v neposlední řadě jsem se seznámil s nejúžasnějším člověkem na světě, máme spolu dokonalé zvířátko a s oběma bych si dokázal představit společnou budoucnost!

Michal:Mě tenhle rok celý tak trochu splývá. První dva měsíce jsem se snažil dopsat co nejvíce songů na novou desku, od března jsme každý den zkoušeli, od dubna až do konce září skoro pořád ve studiu. A koncerty. Spousta koncertů. Mezitím jsem se dvakrát rozešel a dvakrát přestěhoval a teď napotřetí nový vztah zatím úspěšně drží a to je taky dost pozitivní. Ale tohle byl prostě rok God Has Her Ways a vždycky zůstane. aaDo příštího roku ještě plánuju napsat hodně dalších písniček, najít si nějakou práci na půl úvazku (nabídky sem!), natočit s kapelou ještě alespoň tak dva klipy a hrát a hrát a hrát. A hlavně se už nestěhovat!