Inigallery: nová krev do uvadajícího života umění

Tradiční umělecké instituce potřebují novou koncepci, tady je alternativa.

Nedávno jsem vyrazil do areálu bohnické psychiatrické léčebny na vernisáž výstavy a diskusního odpoledne s názvem Instituceum. Cestou jsem přemýšlel nad obsahem podtitulu akce „Moderní instituce a současné umění“ a jak takto široké téma kurátorka Karina Kottová asi uchopí. Tyto myšlenky mne ale opustily, když jsem zkraje večera vstoupil do útěšného a takřka liduprázdného prostředí léčebny. Myslel jsem na Miroslava Macháčka a jeho Zápisky z blázince, ve kterých popisuje, že nejdůležitější terapií při jeho bohnickém pobytu byly právě pravidelné dlouhé procházky těmito místy. Došel jsem až k restauraci mezi pavilony – za okny panoval čilý ruch. Desítky hlav se skláněly nad několika stoly označenými názvy různých institucí jako škola, divadlo nebo nemocnice. Každý stůl řešil otázky, které se týkaly současného stavu těchto institucí, jejich fungování a pod. „U našeho stolu jsme došli k závěru, že moderní instituce by se měly deinstitucionalizovat – dokonce jsme si pro to museli vytvořit neologismus.“ komentuje bezprostředně po skončení diskuse s bodrostí v hlase student FHS UK Michal.

Následně se lidé začali roztroušeně přesouvat na vernisáž výstavy do budovy prádelny, která již po léta neslouží svému účelu. Díky osvícenému vedení léčebny a snaze Kariny a jejích kolegů však byla prádelna vyklizena a drobnými úpravami se z ní rázem stal mimořádně atraktivní výstavní prostor, pro který vytvořila skupina umělců sdružených kolem projektu Inigallery na míru šitá díla. Většina z nich ve mě na první pohled vyvolala rozpaky a některá potřebují ke svému pochopení výklad, ale s odstupem, který umožňuje proniknout pod povrch k jádru obsahu, začíná výstava dávat nový smysl. Na vernisáži zaznělo z úst dalšího kurátora a produkčního Davida Kašpara, který působí jako programový dramaturg v KC Zahrada a umělecký šéf festivalu Street4art, že celá výstava je vlastně začátkem velmi ambiciózního plánu otevřít léčebnu širokému veřejnému životu nejen proto, aby teorie moderní psychologie, které doporučují léčbu pomocí začleňování pacientů do prostředí běžného života, konečně nabyly hmatatelné podoby. Na jedné z multimediálních instalací se dokola zobrazují tři fotografie na nichž jsou v popředí dva umělci převlečení za zaměstnance blázince a v pozadí se střídají budovy vlády - Strakovy akademie, horní budovy AVU a vstupního domu bohnického ústavu – všechny od téhož architekta. Jemná ironie poukazuje na odhodlání angažovat se výchovně v širším společenském životě. „Naším cílem je oživit zajímavý prostor pro výstavní účely i společenské události. Snad si i rodiny s dětmi uvědomí, že v léčebně lze strávit krásné nedělní odpoledne.“

Téma moderních institucí, které představuje i mnohovrstevnatý laitmotiv výstavy a diskusí, tedy nebylo vybráno náhodou. Zastřešující sdružení Iniproject založilo v posledních měsících svou novou představu o fungující umělecké instituci, která může tvořit zajímavou alternativu tradičním kamenným prodejním galeriím, které nedovedou zprostředkovat užší kontakt mezi divákem – kupujícím a umělcem. Spojuje totiž tuto funkci s aktivním životem umělce a prostřednictvím pořádaných workshopů (viz dřívější článek http://protisedi.cz/article/holky-od-rany-z-umakartu ) a oživování zajímavých míst svými výstavami, na kterých se podílí umělci, se kterými galerie spolupracuje a spříznění hosté, internetové prodejní galerie ( http://www.inigallery.cz )a publikační činností. Provoz prádelny vyžaduje servis, který do značné míry zajišťují pacienti léčebny, což se ukazuje jako skvělý asimilační faktor, Karina k tomu navíc dodává: „Jsou to skvělí kustodi! V běžných galeriích pracují buď staré babičky nebo studenti a u obou skupin je obtížné dosáhnout ideálního přístupu k návštěvníkům – pacientů to naproti tomu jde samo – nadšeně je uvedou a uvítají několika větami na úvod a pak dávají prostror k nerušenému zážitku.“

Další směr, kterým chce Inigallery pokračovat, se právě nyní rodí – vyhlásila open call čili výzvu k přihlášení zajímavých projektů na sestavení programu budoucích výstav, který by zastřešila a pomohla mu získat grantové prostředky na realizaci. Tímto nevšedním způsobem se v budoucnu může celý podnik efektivně rozvíjet o další projekty s novými realizátory. Zároveň to poukazuje na neobvyklý charakter organizace která funguje na částečně komerčním a částečně nekomerčním principu, kde hlavním učelem prodejní části je poskytnout umělcům adekvátní odměnu za jejich díla a z výtěžku dofinancovávat další aktivity.

„Hlavní smysl celé věci je to, aby lidé, a to hlavně ti mladí, začali věnovat pozornost a kupovat aktuální moderní umění od autorů, kteří mají výrazný potenciál a pronikají čerstvě do světa velkého umění.“ reagovala bez okolků Karina na položenou otázku.

Celá skupina pracuje na plné obrátky a aktivně vyhledává další možnosti pro svou snahu, což slibuje do budoucna atraktivní program a vícero natolik zajímavých počinů, jako je výstava Instituceum.