Houpací koně: Kdo si pamatuje devadesátý léta, tak je nezažil

V sobotu 9. dubna vystoupili ústečtí Houpací koně v „domácím“ činoherním klubu jako předkapela Priessnitz. Pamětníci raných 90. let vydali loni album Hotel Palace, které je volně ke stažení na webu kapely. S kapelou jsem pohovořil o jejich letním programu, začarovaném merchandisingu a radosti z hudby. 

Začala jarní sezóna, tak by mě zajímalo, jestli budete mít koncerty i venku, nejenom v klubech.

Jiří Imlauf:Budeme mít asi čtyři nebo pět festivalů. Budeme hrát na Colours of Ostrava, budeme hrát v Boskovicích, v Panenským Týnci, na Letní filmový škole v Uherský m Hradišti a v Mikulově. Na naše poměry nebývale hodně festivalů.

 Jste spíš klubovka, nebo co vám víc vyhovuje?

Jiří:Nám vyhovuje obojí, akorát že jsme vždycky hráli spíš v klubech. Ale těšíme se na to hrát venku, moc.

 SONIC YOUTH V LUCERNĚ

Vy jste kapelu zakládali hned zkraje devadesátý ch let, kdy sem přijíždělo spoustu kapel z ciziny, šlo o přerod. Mohl bys mi k tomu něco říct?

Jiří:Pamatuju si na přerod. Pamatuju si, že jsme prostě mohli chodit na kapely, kterýj sme dva tři roky předtim poslouchali z kazet. A pak jsme najednou mohli jít na koncert The Cure, Franka Blacka a tak dál. Skvělý to bylo. Sonic Youth jsme viděli v Lucerně v roce devadesát dva a byli jsme z toho úplně na větvi. Začátek devadesátejch let byl úchvatnej. To byla prostě doba… Co se to řiká, že kdo si pamatuje devadesátý léta, tak je nezažil? Ta první půlka devadesátejch let, to bylo neuvěřitelný. To ti řekne každej, kdo měl tenkrát vobčanku, komu mohli nalejt. 

Díky tomu, že jste z Ústí, tak máte blízko do Německa. Zkoušeli ste to tam?

Jiří:Jo, hráli sme v Německu hodněkrát.

Jan Strnad:Se střídavým úspěchem.

 Mělo to nějakou perspektivu, když vezmu v úvahu, že jste kapela, která zpívá česky?

Jan: To byl problém vždycky.

Jiří: Voni chtěli spíš takovej ten rock´n´roll, anglicky zpívanej. Celkem jim bylo jedno, že sme přemejšleli vo písničkách, že jsme něco dávali do textů. Ale někde to bylo dobrý. Zažili jsme hodně koncertů v Německu. Ale perspektivu to nemělo žádnou, to je jasný, protože bychom museli začít zpívat anglicky a mít před sebou nějakej cíl. Ale my jsme dělali hurá akce, vyjeli sme ven a chtěli jsme na koncerty. Viděli jsme, že nám to strašně pomáhá, cejtili jsme, že hrajeme líp. Ten pocit z toho byl takovej. Potkali jsme spoustu parádních lidí v cizině. Myslim, že nás to vlastně vychovávalo, potkávat se s dobrejma lidma. Ale že bysme přemejšleli vo nějaký kariéře, tak to fakt nikdy.

 Kapela s názvem Houpací koně má asi muziku jako koníčka… Vy se neživíte jenom muzikou.

Jiří: Ať mluví taky někdo jinej…

Martin Palaščák: Určitě to máme všichni jako koníčka. S tim, že vono v dnešní době to moc nevynáší, že jo, peníze, to hraní.

 Vy jste navíc poslední album Hotel Palace poskytli zdarma ve formátu mp3.

Martin:A zároveň jí prodáváme. My to máme udělaný tak, že si to buď člověk stáhne, nebo si to může koupit na koncertě. Může si koupit starší desky, který nejsou ke stažení. Prodáváme furt, ale neni to tak slavný, aby nás to živilo.

 HRÁT A CHODIT DO PRÁCE

Koukam tady na ten váš merchandise, na ty trička, tašky. To v dnešní době asi ani jinak nejde.

Jiří: My sme zapadli to toho systému, kterej dělá spousta kapel už dlouho. Abysme si k tomu cesťáku na koncertě něco vydělali, tak děláme todle.

Martin:Ale většinou je to tak, že co vyděláme na merchandisingu, tak zase vrazíme do dalšího merchandisingu, abysme mohli prodávat další merchandising.

Petr Kuneš:Rozhodně žádný peníze z koncertů nemáme pro sebe, abysme si jako vypláceli vejplaty. To ne.

Jiří:Ale koníček to taky neni. To už řekl Honza Brambůrek přece.

Jan:Celoživotní vášeň.

Jiří:My sme strašně nikdy nechtěli slyšel vo tom, že si vodpoledne hrajeme nebo brnkáme po práci. My prostě hrajeme, ale jenom proto, že nás to neuživí, tak k tomu ještě chodíme do práce. Skutečně, rádi bysme se tim živili, bez debaty. Kdyby mi tady někdo řekl: Tady máš dvacet tisíc na měsíc a jenom hraj to svoje… Bez váhání.

 Co byste doporučili čtenářum Protišedi za kapelu? Co zajímavýho jste v poslední době viděli?

Jiří:Toho je milión. Před tejdnem sme hráli v Liberci s Please the Trees. Krásnej večer to byl. Před čtrnácti dnama sme hráli v Třebíči s Fru Fru, který máme taky rádi. Teď hrajeme s Priessnitz který máme rádi.

Martin:Kieslowski teď vydali desku. S nima sme hráli v Praze a taky to bylo supr. Máme s nima jet hrát do Sušice…

Jiří:A na něco mimořádnýho, že bychom si vzpomněli…

 Třeba nějakej koncert, na kterej bys zašel…

Jiří:Dneska, kdybysme nehráli, tak bych jel do Prahy na Twilight Singers, vždycky sem miloval Grega Dulliho. Nebo Scott McCloud postavil kapelu Paramount Styles, akustičtější, jemnější záležitost. No je to parádní. Míla chodí nejvíc na koncerty v Praze, protože tam pracuje, má přístup…

Míla Kolenatý:Včera sem byl zrovna na Black Mountain a byl to dobrej koncert. Chystám se na Belle and Sebastian. Budou hrát osumnáctýho dubna v pražskym klubu Roxy. To bude asi velkej koncert.