Holden Caulfield už jsou jen Holden a mají album

Holden Caulfield vydali nové album. Jejich kamarádka nás požádala, ať zveřejníme povídání o změnách ve skupině, které napsal někdo další z okruhu kapely. Chceme podporovat snaživé kapely, proto tak mimořádně činíme bez ohledu na to, že naši redaktoři by takovýto text nesepsali - je hezké, že mají tak oddané přátele, které pro ně napíšou text vypadající skoro jako recenze a rozesílají ho redakcím.
 
 
Co se ztratilo společně s Caulfieldem?
 
Kapela Holden Caulfield ztratila druhou polovinu názvu a začala zpívat česky. Vydali singl, který kromě představení obou zmíněných změn zajistil jejich zaregistrování nejen mezi fanoušky, ale mezi širokou vrstvou hudbymilovných městských obyvatel sociálních sítí. Nesmíš se zlobit, že zpívám country je refrén na léto, co vyšel na konci léta a je otravný až běda. Hate flame byl tu. Kalkul, produkt, sračka, zaznělo mimojiné.
 
O kvalitě toho singlu se zmínim rád později, ale tvrzení, že je to kalkul, nepřijímám.
 
Hudební skupiny tvoří hudbu z různých pohnutek a zalíbit se publiku patří k těm nejčastějším. Jde jen o to, jaké publikum si člověk vybere. Holdeni vsadili především na svoje vrstevníky a ročníky o něco mladší.. Ani v tom se neliší od většiny kamarádů - muzikantů. Zvuk a témata alba jsou naprosto adekvátní jejich věku a lifestylu - co Martyna znám, je to sice břitký a tichý intelektuál, ale většinu času ho člověk vidí s vínem v ruce řešit holky na cestě mezi dvěma festivaly. A o tom je celá deska Střepy v postelích. Skupinu Holden netvoří ještě zcela dospělí muži řešící závažná témata, ta si nechávají třeba na šesté album, se s tim smiř.
 
Je-li na albu něco skutečně dospělé, pak je to právě upřímnost, se kterou svůj svět prezentují. Po letech schovávání se za angličtinu promluvili jediným jazykem, kterému české publikum rozumí.
 
První tři skladby, Začátky, Majáky a Májová, jsou nejvýraznější skladby z alba. Epické hity umně zaranžované podle poslední módy definují album. Májová má dobře pointovaný text, který se už v první sloce zlomí z přiblblé říkanky v hořkosladké kousnutí do vlastní tváře. Znovu si říkám, že ta deska měla být venku v červnu nebo květnu (Májová), aby se daly stáhnou okýnka v autě, když pojedete k vodě, zatímco moje generace bude hákovat v kanclu. Co těmhle skladbám může chybět na pocitu originality, dohání rozhodně na pocitu autenticity.
 
Uplynou první tři skladby, které mě přesvědčily, že úvodní singl byl, spíš nepovedený, vtip. Zmíněný song je okamžitě následuje. Tak ještě k němu, moje malá jedovatá slina.
 
Nesmíš se zlobit je provokativní dno nejen jako singl, ale v zásadě i v kontextu desky. Je těžké identifikovat, do jaké míry jde o textařskou bezstarostnost a do jaké míry o bezradnost nebo neobratnost, s největší pravděpodobností o obojí. Výsledek je asi tak sympatický, jako největší hity Mig 21. Osobně si myslím, že by se bez toho obešly i koncerty, protože opakovacího a skákacího materiálu je tam dost. Ale vím, co by mi na to řekl Šmity: Jen Southpaw dokážou nezahrát jejich největší hity. Podobně, Malinovej sirup trochu drží partu v nablblosti a zároveň má kritickou schopnost stát se refrénem zpívaným s publikem. Ta představa se mi ale nelíbí. Nebýt těch dvou skladeb uprostřed, desce bych buď nevytknul nic, nebo bych se zaměřil na malichernosti.
Střepy v postelích, Pojďme si posílat měsíc a Palety mají atmosféru, kterou si dobře pamatuju z dlouhých tras po sídlišti s walkmanem na přelomu osmdesátek a devadesátek. Tenkrát mi ten soundtrack dělala třeba Helmutova stříkačka - pop s pitomejma textama o Hildě a Helmutovi z Vyškova. Nebo “umělečtější” Bratrstvo, Priessnitz, Prouza - kapely, který tvořily mojí tehdejší česky zpívanou popovou oblohu dospívání. Umím si představit, že Holden by tam seděl.
 
Vesmírem, duet s Žofií Dařbujánovou, je melancholické večerní pozastavení nad pomíjivostí času, což je bez urážky asi ten největší problém, co se na albu řeší. Ostatně, objektivně posouzeno, moc větších problémů asi skutečně neexistuje. Tam někde je rozkročená celá deska - mezi banalitou a pravdou a záleží dost na posluchači, jak si to pro sebe ohne.
 
Co se tedy ztratilo s angličtinou a polovinou názvu skupiny? Pro mě nesebedůvěra. Teď tu stojí kapela, co jde s kůží na trh, vlastě celkem doslova, protože dřív stáli mimo trh. Jsou to spíš minesengři než hloubaví umělci. Ale na tom není co kritizovat.
text: Martin Přikryl