Helena Třeštíková dokončila po třinácti letech film Mallory, který dává naději, že každý má šanci něco změnit

Dokumentaristka Helena Třeštíková dokončila po třinácti letech další ze svých dokumentů natočených časosběrnou metodou. V minulosti už zachytila dramatické životní osudy postav ve filmech Marcela, René nebo Katka, v nichž sledovala většinou životní propady a často neřešitelné situace, nebo ač nerada, přímo strmé pády na dno. Ve svém novém filmu Mallory se režisérce Třeštíkové podařilo zachytit odhodlanou snahu hrdinky, která se po těžkých životních peripetiích včetně života na ulici snaží odrazit ode dna a pomalu se vrací do běžného života. Film Mallory je filmem o naději, že každý má šanci změnit svůj život.
 
S Mallory se život nemazlil, ona se však po porodu syna dokázala vymanit z drogové závislosti zvládla i období, kdy se ocitla s dítětem na ulici a žila jako bezdomovec. Mallory dnes na střední odborné škole studuje obor Sociální činnost a své uplatnění nakonec nalezla v pomoci těm, jejichž životy zná nejlépe – lidem na okraji společnosti. Dokument se dotýká řady celospolečenských témat, jako například dostupnosti sociálního bydlení, prevence proti drogám, ale také resocializace lidí, kteří se snaží získat nové postavení ve společnosti. Ve spolupráci s Platformou pro sociální bydlení, neziskovou organizací Sananim a poskytovatelem sociálních služeb Asistence chystají tvůrci filmu panelovou diskuzi, v plánu jsou i školní projekce.
 
Režisérka Helena Třeštíková se s Mallory setkala poprvé v roce 2002 v rámci filmového cyklu o drogách na téma Ženy a drogy, ve kterém byla Mallory příkladem matky, jež přestala po narození dítěte fetovat. A Mallory tehdy s drogami opravdu ze dne na den skoncovala, přestože její tehdejší život po návratu z komunity pro matky s dětmi a chráněného bydlení v pražském Sananimu byl skutečným zápasem o přežití. Třeštíkovou tehdy zaujala svou bezprostředností a především schopností jasně formulovat své myšlenky a pocity. Režisérka se ji tak rozhodla sledovat s kamerou, nejprve na vlastní pěst, později s podporou producentů Negativu Kateřiny Černé a Pavla Strnada. Mallory, která v tu dobu bydlela se svým tehdejším přítelem, zůstala náhle po období hádek a konfliktů bez střechy nad hlavou. Pracovala jako barmanka, ale protože byla nucena přebývat v autě, musela se na čas od svého syna odloučit a právě tehdy začal její další boj – boj s úřady o bydlení. „Návrat do společnosti byl drsný. Když jsem se naučila zvládat chutě a stres při výchově dítěte, dávat každodennímu dni správný rytmus, narazila jsem na spoustu překážek a nedůvěru okolí. Pokud chceš sociální byt, musíš mít stálý příjem ze zaměstnání, což je s malým dítětem bez střechy nad hlavou nereálné. Poslední kapkou byl pokus získat holobyt v komplexu pro neplatiče, kámen úrazu byl totiž v tom, že jsem nebyla neplatič,“ popisuje Mallory svůj nekonečný boj s úřady. Nakonec si Mallory pronajala soukromý byt, stál ji sice celou výplatu, ale syn se k ní mohl vrátit. V roce 2012 začala Mallory studovat střední školu se zaměřením na sociální práce a po praxi, kdy se věnovala lidem s tělesným postižením z Jedličkova ústavu, působí dnes jako dobrovolnice v Asistenci. Ve vzdělání chce pokračovat na vyšší odborné škole a svou činnost v sociální oblasti rozšířila i v rámci školní praxe, ať už se jednalo o práci se seniory, dětmi v nízkoprahovém denním centru, či práci terénní pracovnice mezi bezdomovci.
 
„Období, kdy žila Mallory na ulici, bylo velmi dramatické. Vídaly jsme se poměrně často, situace se dost měnila, chtěli jsme zachytit bod zlomu. Nevěřila jsem, že jednání s úřady je tak frustrující a bude trvat tak dlouho. Příznačné je, že si musela pomoci sama,“ říká dokumentaristka Helena Třeštíková. O své hrdince mluví jako o bojovnici, na které si cení právě schopnosti bojovat. Třeštíková přiznává, že míra toho, co natočit a co zveřejnit, je u tohoto typu příběhů jedním z nejtvrdších dokumentaristických oříšků, které pořád řeší. „Co ve filmu ještě ukázat a co ne, jak daleko do soukromí hrdinů zajít, na to neexistuje návod, vždy jde o konkrétní situaci, člověka a souvislosti. A taky dokumentaristovo svědomí,“ říká Třeštíková. „Nikdy jsem nelitovala rozhodnutí jít do natáčení a dnes i věřím, že tento dokument může být kompasem pro ty, kteří stojí na rozcestí. Bojujte, nikdo to za vás neudělá,“ dodává Mallory, která se dnes podle svých slov snaží především přežít synkovu pubertu a dodělat školu.
 
Film vznikl v koprodukci společnosti Negativ a České televize s podporou kinematografie a ve spolupráci s HBO. Distributorem filmu je Aerofilms. V kinech bude film k vidění od 23. července tohoto roku.

/TRAILER/