Havaj, Kaua'i - podzim 2016

první nádech havajské atmosféry za mnou přišel emailem.
 
vyřizovala jsem touto cestou ubytování, za okny podzim v poloze šedivo a nevlídno. náhle se mi obrazovka rozzářila odpovědí psanou duhovým fontem, která začínala havajským pozdravem aloha, ten je zároveň výrazem pro soucit, mír a lásku.
začínám se čím dál tím víc těšit.
těšit na ostrovy, které jsou unikátní tím, že jsou nejvzdálenější místo na zemi od všech kontinentů.
těšit se na místo, o kterém se říká, že jenom tím, že se tam dostanete, jste požehnáni.

pro naše cestování jsme si vybrali ostrov kaua’i.
z havajských ostrovů je nejstarší, nejsevernější, nejtajemnější a snad i nejkrásnější.
počasí je tu přes celý rok příznivé s příjemnou teplotou okolo 25-ti stupňů, která se v průběhu dne nijak nemění.
pokud na nějakém místě prší, obvykle stačí popojet o pár kilometrů dál a užíváte si zase sluníčka.
jako velkou výhodu havaje oproti ostatním místům na zemi, kde je také překrásná příroda, považuju její laskavost a bezpečno.
nejsou tu žádní jedovatí hadi ani pavouci, nemoci kvůli kterým by jste se měli dopředu očkovat nebo zobat antimalarika; ani nebezpečí v podobě, že vás někdo okrade či bude jinak ohrožovat.
připadáte si tu, jako v překrásné tropické zahradě, co je omývaná oceánem. lidé tu jsou usměvaví, pohodoví, příjemní a pozorní.
plocha ostrova je relativně malá, ale nabízí velmi rozmanité příležitosti a zážitky. silnice co obkružuje ostrov dokola s výjimkou pobřeží na pali, které je nepřístupné; měří přibližně 100 mil.

my jsme začali poznávání na severní části ostrova. tady v údolích jsou pole s tarem - tradiční plodinou místního zemědělství. pěstuje se jako rýže ve vodě, má listy ve tvaru srdce a její hlíza připománá náš celer. zužitkuje se celá - v listech se obaluje a následně dusí maso, z hlízy se dělá buď zvláštní kaše fialové barvy s neutrální chutí - jí se jako dip, smaží se jako chipsy, nebo vaří jako brambory. často tu probíhají různé farmářské trhy. ty se rozhodně vyplatí navštívit už jenom pro tu záplavu barev a možnosti setkání s místními obyvateli. je samozřejmostí, že zdejší produkty nemají geneticky upravený původ a jsou pěstovány v bio kvalitě. chuť a velikost místního ovoce a zeleniny je prostě ohromující. až vás pak pohled na “chudáčky” v našich supermarketech po návratu rozesměje.
pro milovníky mořského ptactva je potěšením rezervace kilauea, umístěná na severním výběžku ostrova s majákem a panaramatickým výhledem na ostrov. spatříte tu i havajského národního ptáka husu néné. pokud by jste dorazili v zimních měsících, je toto místo zároveň ideální pro pozorování velryb, které do zdejších teplých vod připlavou až z aljašky porodit svá mláďata.
dalším místem severu ostrova, které se vyplatí navštívit je hanalei bay. rozlehlá písečná pláž s molem. tady můžete pozorovat surfaře, piknukující rodinky, či místní puberťáky, kterým právě skončila škola a oni se předhání, kdo udělá lepší selfíčko při skoku z mola a když si počkáte na západ slunce, jistě uvidíte svatební obřad na břehu moře.
zároveň je to jedna ze dvou pláží severní části ostrova, kde si můžete bezpečně zaplavat i v zimním období, neboť je chráněná zálivem. ostatní pláže jsou vystavené otevřenému oceánu a vlny i proudy jsou tu v zimním období příliš silné.
tou druhou pláží, kde je i v zimě bezpečno, je anini beach a leží několik mil na východ směrem od hanalei. tato pláž je chráněná jedním z nejdelších a nejširších korálových útesů havaje. nabízí tak zároveň příznivé podmínky pro šnorchlování. my tu kromě tropických ryb viděli i zelenou mořskou želvu, co odpočívala pod útesem a nechávala si čistit svůj krunýř od řas pestrobarevnými rybkami.
když pojedete zpět do hanalei a budete pokračovat směrem na západ, po deseti mílích dojedete až na konec silnice číslo 560 kuhio highway. je tu krásná pláž ke’e a začátek slavného treku kalalau (prý nejkrásnější v celém pacifiku) vedoucí přes útesy na pali. délka trasy je 18 kilometrů jedním směrem. většina návštěvníků volí pouze část k pláži hanakapi'ai. ty, co se na kalalau trail vydali poznáte snadno. funí a mají zabahněné boty a lýtka. stezka je poměrně náročná. obsahuje strmé klesání a stoupání po útesech s kluzkými kameny. cestu zavlažují potůčky, které zároveň v některých případech terén mění v kluzké bahno. naopak na obnažených částech trasy, kdy vykouknete z džungle do vás pere sluníčko a cesta je vyprahlá. pak se opět noříte do džungle a před hanakapi’ai beach překonáváte brod. my jsme se nakonec rozhodli nepokračovat dál k vodopádům, posedět chvíli na pláži a vrátit se zpět.
cestou zpět do hanalei je určitě zajímavá zastávka v botanické zahradě limahuli garden. zahrada ukazuje způsob práce s krajinou původních obyvatel a samozřejmě přehled zdejších rostlin v členění na původní a dovezené. takže se dozvíte, že pro havaj ikonický ananas je vlastně z brazílie, banán není strom ale přerostlá bylinka a dozvíte se i legendu, proč kvítku keře naupaka chybí vždy druhá půlka květu.

přesouváme se na jižní část ostrova, ta je oproti severu na koupání klidná i v zimních měsících. určitě dobré místo, kde začít se šnorchlováním a vlastně pro děti i s plaváním vůbec, je po’ipu beach. dalším benefitem místa je, že tu bývá k zahlédnutí tuleň havajský, co se rozvaluje na pláži a odpočívá. častým návštěvníkem jsou i zelené mořské želvy, kterým se v havajštině říká honu. ta havajština je vůbec zajímavá řeč. abeceda má pouze dvanáct písmen. neobsahuje žádné tvrdě znějící souhlásky a nezná nadávky. když tuto řeč slyšíte mluvenou je taková kolíbavá a heboučká. vysvětluji si, že ta krátkost abecedy je důvodem, že jedno slovo má více významů - jako např. aloha. a nebo, že názvy jsou tu někdy hodně dlouhé, aby se pojmenování odlišilo. například havajská národní rybička, kterou tu na po’ipu při šnorchlování určitě uvidíte, se jmenuje humuhumu-nukunuku-apuaa.
dalším místem pro šnorchlování přímo ze břehu, kdy nemusíte jet za rybkami lodí, je na jihu v salt pond beach park. z po’ipu se k němu dostanete, když budete pokračovat cestou po kaumuali’i highway směrem na zapád. určitě zajímavou zastávkou tímto směrem je kávovníková plantáž společnosti kaua’i coffee company. roste tu přes 4 miliony kávovníků, každé dvě hodiny se můžete připojit k prohlídce po plantáži s průvodcem, která je zdarma. a pak u pražírny nasávat chuť čerstvě upražené kávy. samozřejmostí je ochutnávka kávy v nejrůznějších způsobech pražení a s rozličnými příchutěmi.
kousek před salt pond beach park je městečko hanapepe se slavným houpajícím se mostem pouze pro pěší. přes den to tu působí lehce ospale. každý pátek večer se ale městečko promění. je tu totiž noc umělců. galerie s uměním i ostatní obchůdky jsou otevřené pozdě do večera, hlavní ulici zaplní foodtrucky s možností ochutnat místní speciality, hraje živá hudba a lidé se setkávají.
za salt pond beach park směrem na západ je městečko waimea. právě tady se vylodil kapitán james cook, co jim to tu tak “hezky”, zkolonizoval. kromě sochy kapitána jamese cooka je právě tohle místo vstupní branou do grand canyonu pacifiku - waimea canoynu. dostanete se k němu po scénické silnici číslo 550, která se krásně klikatí krajinou. hloubka kaňonu je okolo 1.000 metrů, skály mají červenou barvu, která kontrastuje se zelenou barvou džungle. po skalách občas stéká vodopád. délka kaňonu je 10 mil a jeho šířka 1 míle, protéká jím řeka waimea. pokud budete pokračovat po silnici dál směrem na sever, dostanete se do rezervace koke’e. odsud je krásný výhled na údolí kalalau z druhé strany, než je vidět z trailu kalalau. je tu zároveň jedno z nejvhlčích míst na světě mt wai’ale’ale, kde spadne za rok přes dvanáct metrů srážek.
dalším místem, které by jste na jihu rozhodně neměli minout je pláž polihale. je to velmi spirituální místo. havajčané věří, že tady duše zemřelých opouští ostrov a odcházejí do jiného světa. je tu cítit taková zvláštní prázdnota naplněná pouze rozsáhlostí písečné pláže a duněním oceánu.
cestou zpátky směrem na východ je pláž kekaha, kterou průvodce lonely planet doporučuje jako ideální pro pozorování západů slunce. je odsud také pěkný výhled na ostrov ni’ihau - zakázaný ostrov. nejmenší z obydlených havajských ostrovů. jeho přezdívka zakázaný je kvůli tomu, že je zde stále striktně udržovaná tradiční havajská kultura a přístup nerezidentů je zakázán. produkty vyrobené touto komunitou jsou velmi ceněné, takový náhrdelník z mušlí se dá pořídit za několik tisíc dolarů. západy slunce jsou na havaji nejen pěkné z pohledu měnících se barev, často tu bývá k vidění i optický fenomén zeleného záblesku. kdy chvíli po tom, co slunce zapadne za vodní hladinu, oblohu prozáří zelené světlo.

okolí hlavního města lihue, východní pobřeží ostrova - když se pokračuje z pláže kekaha dál a dál na východ po silnici kaumuali’i highway dojede se po nějakých 40 minutách až do hlavního města ostrova - lihue. i v jeho okolí je spoustu zajímavých míst.
jeden den nám trošku pršelo, a tak jsme se rozhodli jet podívat nejprve na vodopády wailua, posilněné deštěm. vyhlídka připomíná pohled do jurského parku. z vodopádů jsme jeli navštívit koloa rum company. společnost pořádá ochutnávky rumu (opět zdarma), při kterých se naučíte namíchat i havajský typický koktejl mai tai. tady přijde podobné zklamání jako s ananasy :), mai tai taky není původem z havaje, poprvé ho namíchali v kalifornii.
další zajímavá místa v okolí lihue je městečko wailua. zde se v místě coconut market place můžete pokochat vystoupením s tancem hula. je to havajský posvátný tanec, umění, skrze které se sdělují příběhy a legendy, stejně jako úcta a obdiv k přírodě.
když se odsud vydáte po silnici kuamo’o road, můžete ochutnat další kousek havajské tradiční kultury a tou je kamokila - tradiční havajská vesnička. na stejné silnici o pár stovek metrů výš je i pěkná vyhlídka na vodopády ‘opaeka’a. o kus dál je hinduistický klášter, kde můžete v kamenné míse spálit vaše problémy. je tu i posvátný les, kde si můžete nasbírat semínka stromu elaeocarpus ganitrus - rudrakshu - boží slzy. hinduisté a buddhisté ctí rudrakshu jako své posvátné semínko, které přináší mír, sílu a ochranu. pokud po kuamo’o road budete pokračovat až na její konec dojedete do arboreta, kde vás svými žlutými květy zaplaví kasie obecná a barevnou kůrou potěší duhové eukalipty.
letiště je v městě lihue. jako takové pěkné rozloučení doporučuji zajít do baru duke's barefoot v lihue, pojmenovaném po dukovi paoa kahanamokovi - havajčanovi, olympijském vítězi v plavání a šiřiteli surfingu po světě.
dát si tu mai tai s výhledem na pláž kalapaki, pak se naposled smočit v teploučkém tichém oceánu.
a havajsky poděkovat za tu všechnu krásu, co jste tu mohli zažít.
tak tedy mahalo nui loa (=díky moc)!
Text: Verča Papuchalk