Fringe jako vzpomínka na cizí příběh

Jedním z kouzel Fringe festivalu je samotné přecházení mezi jednotlivými scénami.  Každá cesta je vždy nová. Město se stále zjevuje v nové tváři. Člověk zažívá stále nové příběhy pojící se více či méně s ulicemi, zákoutími. Stále je co sledovat, stále lze objevit něco, co dosud bylo schováno. Kouzlo různorodosti Malé strany se proměňuje ve svých atmosférách a pocitech, které přenáší na průchozího.  Letos se na Fringe objevilo další z venkovních, procházkových představení, které jsou nuceni vypořádat se s proměnlivostí a pestrostí města. Together od holandského souboru Almost Human je jedním z nich. Almost Human přijíždějí do Prahy po třetí. Jejich minulá představení se pohybovala na hranici divadla, filmu a vizuální instalace. Poutavým způsobem hledají nové narativní cesty sdělování jemných, poetických příběhů. Together jsou čtyři lidé, čtyři diváci, čtyři příběhy, čtyři cesty podmanivou Prahou. V úvodu jsou rozděleny čtyři role. Snílek, průzkumník, pozorovatel, milovník. Divákům jsou nasazeny sluchátka s přednahranou zvukovou stopou a každý z účastníků se vydává svou vlastní cestou. Můj příběh je příběhem letní lásky a genia loci spojeného s melancholickými vzpomínkami. Průvodcem – a láskou – je mi dívka, která mě za ruku provází Malou stranou a skrze zvukovou stopu mi vypráví svůj příběh. Vlastně prožívám její vzpomínku na člověka, jehož podobu jsem na sebe převzal. Je to příemně uklidňující. Chodíme mně známými uličkami, na mně známá místa zatímco prožívám cizí, mně neznámý příběh. Příběh vytváří zvláštní časoprostor, v němž jako bych nebyl, jako bych to sledoval skrze nějakou oživlou vzpomínku. Vše kolem se zdá cizí a nové pod vlivem příběhu, který mi zní v uších spojený skrze stisknuté ruce s dívkou, která mě vede. Chvílemi mě příběh zcela pohltí a mám dojem, že je to i má vzpomínka, že jsem její součástí. Příjemný prožitek procházky je ukončen na místě před Divadlem Kampa, kde je připraven stůl, víno, chléb a olivový olej. Postupně se sjednocují všechny příběhy, které se v úvodu rozdělily. Povídáme si, ne o tom, co jsme zažili, ale navazujeme na právě prožitou vzpomínku. Je to naše malé tajemství.
 
Malá strana je jedním z míst, kde mám nesmazatelně vtisknuté vzpomínky, které se vynořují při každém průchodu malostranskými ulicemi. Jít jako vzpomínat. Skrze Together se do mě vpil další zážitek, další vzpomínka, která i když není moje, rozehraje se, když budu procházet podél kolejí směrem k Malostranské, kolem Čertovky. Vzpomínka na cizí příběh, do nějž jsem alespoň na chvíli mohl vstoupit.